Přesto nemůžeme nevnímat to většinově pozitivní. Pro mladé lidi je už zcela samozřejmé, že mohou jezdit po světě, poznávat jiné země, pracovat v nich nebo studovat. To jsou věci, o nichž se nám, starší generaci, nezdálo ani v nejdivočejších snech. Navíc díky propojení se světem a moderními technologiemi tu máme i hospodářskou konjunkturu, která se projevuje na naší zvýšené životní úrovni. Někdo se na tom podílí více, někdo méně. Je proto logické, že i na té prosperitě a z ní vyplývajících ziscích se podílíme různou měrou. Stejně logické je to, že to ti méně úspěšní cítí jako nespravedlnost. Ale jen určitá hospodářská soutěž a pozitivní rivalita může vést k lepší ekonomické situaci v celé společnosti.
Řevnivost, netolerance k jiným názorům než vlastním, mimořádně rychlý technický rozvoj vedou pochopitelně rovněž i k odcizení mezi lidmi. A přitom bez vzájemných kontaktů, hovoření a diskuzí se snahou o porozumění nelze úroveň společnosti posunout dál.
Veřejné souboje i v médiích – často vedené snahou o pokoření konkurenta za každou cenu – nejsou nijak přínosné. Málokdy dokážeme pochválit dobrý nápad našeho soupeře na politické scéně, spojit se pro prosazení užitečné věci. Doufám, že se v dalším období budeme častěji setkávat se vzájemným respektem a úsilím o společné nalezení východisek, jež budou výhodné pro všechny bez ohledu na jejich politickou příslušnost.
