Rád bych Vám jen v úvodu sdělil, že práce zdravotnických pracovníků si velice vážím a jako předseda vlády vyvíjím maximální úsilí k zajištění dlouhodobé personální stability. Je nutné, aby se finanční ohodnocení zdravotnických pracovníků rychle zlepšilo a zdravotničtí pracovníci neměli důvod k odchodu do ciziny. K problematice daňových úlev pro zdravotnické pracovníky jsem požádal i Ministerstvo financí o posouzení Vašeho návrhu.
Jedním z našich cílů v oblasti daňové politiky je snaha o jednoduchost a přehlednost, např. prostřednictvím odbourávání daňových výjimek či speciálních daňových režimů komplikujících správu daně. Současná úprava je v zájmu jednoduchosti správy i daňového režimu postavena na tom, že v rámci závislé činnosti není možné u zaměstnanců uplatňovat výdaje. To je ale z části kompenzováno existencí četných osvobození (včetně osvobození vztahujících se k proplácení zvyšování kvalifikace či nákupu odborné literatury).
Chtěl bych Vás ujistit, že vnímám jakékoliv ulehčení zdravotnickým pracovníkům v ČR jako důležité a potenciálně velmi prospěšné. Je ale nutné porovnat pozitiva takového návrhu s náklady na jeho realizaci a provoz. Naše vláda činí sérii kroků ke zlepšení situace zdravotníků, ale je třeba v takových případech postupovat efektivně a nejlépe nezvyšovat administrativní náklady zaměstnavatelů, jež by mohly negativně dopadnout i na samotné zdravotní pracovníky.
Vnímám zdravotnictví jako sektor, ve kterém je obzvlášť důležité vzdělávání v průběhu celého profesního života. Snížení nákladů na studium a případná motivace k dalšímu vzdělávání v různých formách je tak nedílnou součástí politiky státu. K současnému režimu plateb za povinné kurzy v rámci postgraduálního vzdělávání, odborný rozvoj u zaměstnanců, platby za odborné časopisy a literaturu Vám mohu sdělit následující.
Podle platného znění ustanovení § 6 odst. 9 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), jsou u zaměstnanců nepeněžní plnění vynaložená zaměstnavatelem na jejich odborný rozvoj (tzn. na prohlubování kvalifikace a také na zvyšování kvalifikace ve smyslu zákoníku práce), který souvisí s předmětem činnosti zaměstnavatele, osvobozena od daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti. Od daňové povinnosti jsou tedy podle tohoto ustanovení osvobozena veškerá nepeněžní plnění vynaložená zaměstnavatelem na odborný rozvoj zaměstnanců s tím, že pro zaměstnavatele jsou také veškeré tyto výdaje (náklady) výslovně prohlášeny v ustanovení § 24 odst. písm. j) bod 3 ZDP za daňově uznatelné. To znamená, že tento daňový režim spočívající v daňovém osvobození nepeněžních plnění vynakládaných zaměstnavatelem na odborný rozvoj se uplatní i u zaměstnanců ve zdravotnictví, tzn. i např. v případě jejich účasti na postgraduálním studiu nebo jiných povinných vzdělávacích akcích či kurzech. To samé platí i na případné nepeněžní plnění poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci formou odborné literatury a časopisů nutné pro výkon práce.
V případě, že si zaměstnanci odbornou literaturu potřebnou pro výkon své profese zakoupí ze svých finančních prostředků, nic nebrání tomu, aby tyto výdaje zaměstnavatel v souladu s § 6 odst. 7 písm. c) ZDP zaměstnanci uhradil jako výdaj, ke kterému byl jako zaměstnavatel sám povinen. Takové částky pak na straně zaměstnance nejsou předmětem daně z příjmů fyzických osob.
Na základě výše uvedeného lze k současnému režimu zdaňování učinit závěr, že i za současné právní úpravy nic nebrání tomu, aby veškeré výdaje spojené se vzděláváním zaměstnanců ve zdravotnictví, majících charakter odborného rozvoje, bylo hrazeno zaměstnavatelem, tj. bez jakékoliv daňové zátěže na straně zaměstnance.
Vážený pane poslanče, vážím si Vašeho zájmu o tuto problematiku a mohu Vás ujistit, že naše vláda činí celou řadu konkrétních kroků ke zlepšení podmínek ve zdravotnictví.
