Vážený pane poslanče,
ve své písemné interpelaci ze dne 2. června 2016 jste se na mě obrátil ve věci silniční dopravy. Vzhledem ke specifičnosti této problematiky jsem si vyžádal stanoviska Ministerstva dopravy (MD), Ministerstva zdravotnictví (MZd) a Ministerstva vnitra (MV). Dovolte mi nyní, abych Vám na základě těchto podkladů odpověděl na tři Vámi položené otázky.
Ad 1 Problematika provádění orientačního a odborného lékařského vyšetření na přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky v těle osob je v současné době komplexně legislativně upravena v zákoně č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících předpisů, ve znění pozdějších předpisů.
V rámci uvedeného zákona je jednoznačně stanovena povinnost podrobit se orientačnímu a následně odbornému lékařskému vyšetření, a to pro osobu, u níž se lze důvodně domnívat, že vykonává činnost, při které by mohla ohrozit život nebo zdraví svoje nebo dalších osob nebo poškodit majetek, pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky a dále osoba, u které je důvodné podezření, že přivodila jiné osobě újmu na zdraví v souvislosti s požitím alkoholického nápoje nebo jiné návykové látky. Vyzvat osobu k podrobení se uvedeným vyšetřením je oprávněný příslušník Policie České republiky, příslušník Vojenské policie, příslušník Vězeňské služby České republiky, zaměstnavatel, její ošetřující lékař, strážník obecné policie nebo osoby pověřené kontrolou osob, které vykonávají činnost, při níž by mohly ohrozit život nebo zdraví svoje anebo dalších osob nebo poškodit majetek. Orientační vyšetření spočívající v dechové zkoušce, odběru slin nebo stěru z kůže a sliznic je oprávněná provést vždy osoba, která k vyšetření vyzvala.
Pokud orientační vyšetření prokáže přítomnost návykové látky v těle, je nutné provést odborné lékařské vyšetření, a to z důvodu jednoznačného stanoveni, zda vyzvaná osoba je nebo není pod vlivem návykové látky. Nařízením vlády ze dne 26. února 2014 jsou stanoveny limitní hodnoty jiných návykových látek, při jejichž dosažení v krevním vzorku řidiče se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou.
Pokud je orientační vyšetření ve zjištění obsahu alkoholu v dechové zkoušce provedené kalibrovaným analyzátorem alkoholu v dechu, splňujícím podmínky stanovené zvláštním právním předpisem, odborné lékařské vyšetření se již neprovede. V případě, že osoba tento způsob orientačního vyšetření odmítne, provede se odborné lékařské vyšetření.
Dále bych chtěl doplnit, že odběr biologického materiálu, konkrétně odběr krve, je zdravotní výkon, který musí být vždy proveden v souladu s právními předpisy upravujícími poskytování zdravotních služeb tj. ve zdravotnickém zařízení poskytovatele zdravotních služeb, který je k tomu odborně a provozně způsobilý.
Zavedení povinného lékařského vyšetření na intoxikaci alkoholem či návykovou látkou u každého řidiče by znamenalo neúměrnou finanční zátěž pro stát i obce s rozšířenou působností, které přestupky v rámci přenesené působnosti projednávají. Současnou právní úpravu v této věci a z ní vyplývající postup považuje MV za vhodný a plně dostačující. Jak mne informovalo MV, v případě, kdy řidič vyšetření odmítne, hledí se na něj dle ust. § 16 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami ve znění pozdějších změn, jako by byl pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky.
Ad 2 Povinnou výbavu vozidel včetně lékárniček upravuje zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a vyhláška č. 341/2014 Sb., v platném znění, a to konkrétně v této vyhlášce, bod 6, odst. B přílohy 12, který pro lékárničky mimo jiné stanovuje, že „Provozovatel vozidla musí lékárničku udržovat v řádném stavu a jednotlivé druhy zdravotnických potřeb obměňovat. Doba použitelnosti jednotlivých druhů zdravotnických potřeb je na nich vyznačena“.
Z uvedeného vyplývá, že neexistuje právní předpis, který by nařizoval výměnu lékárničky jako celku po čtyřech letech, popř. v jiném časovém termínu. Provozovatel vozidla však musí obměnit ty zdravotnické potřeby, jejichž doba použitelnosti prošla. Vyznačuje-li výrobce celkovou dobu použitelnosti lékárničky, jde o jeho aktivitu a nikoliv zákonnou povinnost, která by měla dopad na použitelnost lékárničky. Tento princip platil i v minulosti a nebyl změněn. Upustilo se již také od požadavku na sterilní obvazy, které mají kratší dobu použitelnosti než obvazy obyčejné.
Již v roce 2008 byla ustanovena pracovní komise složená ze zástupců odboru zdravotních služeb a farmacie MZd a zástupce Českého červeného kříže. Na této úrovni probíhala diskuse k obsahu autolékárniček, především ohledně požadavků, jako je např. sterilita, úzká a krátká škrtidla atd.
Výsledkem diskusí byl návrh MZd na změny v obsahu autolékárniček tak, aby odpovídal současným postupům při poskytování první laické pomoci na místě dopravní nehody.
Ad 3) Zpoplatnění obecného užívání pozemních komunikací silničními motorovými vozidly s nejvyšší povolenou hmotností do 3,5 t v současnosti podléhá 1 103 km z celkových 1 224 km dálnic. Výjimkou jsou velice krátké úseky dálnic, dále úseky, které tvoří jedinou spojnici určitých oblastí s další sítí pozemních komunikací a tzv. peážní úseky, tzn. úseky dálnic, po kterých jsou vedeny silnice I. třídy, které zpoplatnění nepodléhají. Povinnost uhradit časový poplatek za použití vybraných pozemních komunikací byla zavedena již v roce 1995, a to z důvodu zajištění částečné návratnosti finančních prostředků vynaložených na výstavbu, údržbu a opravy zpoplatněných pozemních komunikacích. Příjemcem finančních prostředků z časových poplatků je v současné době Státní fond dopravní infrastruktury, který tyto finanční prostředky zpětně investuje do těchto pozemních komunikací.
Ke konkrétně jmenovaným dálnicím mohu uvést, že se jedná o nezbytné a dlouhodobě plánované opravy, plynoucí z nedostatečné údržby v předchozích obdobích, při čemž některé úseky dálnice D1 jsou již v provozu 40 let.
V případě dálnice D5 se jedná o několik oprav s dobou trvání na jednotlivých úsecích nejvýše dva měsíce. Ukončení těchto již prováděných oprav je plánováno na konec června a července. Pokud se jedná o dálnici D1, zásadní a dlouhodobé opravy se týkají úseku Praha - Brno. V roce 2016 se jedná o pět úseků v délce cca 40 km, z nichž úsek Hvězdonice - Ostředek má být zprovozněn již letos. Pomineme-li dopravní zácpy způsobené často nekázní samotných řidičů, není však celkové zpoždění jízdy mezi Prahou a Brnem dle MD neúnosné.
MD i Ředitelství silnic a dálnic ČR mají enormní zájem o co nejkvalitnější a současně časově přijatelné zvládnutí těchto oprav. Smluvní podmínky se stavebními firmami také obsahují smluvní pokuty jak při nedodržení kvality provedených prací, tak i sjednané doby oprav a jsou vymáhány.
Závěrem uvádím, že jednou z priorit vlády je zlepšit stav pozemních komunikací v České republice. Na tento účel jsou proto vyčleňovány finanční prostředky v nepoměrně vyšším objemu oproti předchozím rokům. Současně stát také finančně přispívá na opravy silnic II. a III. třídy, které jsou ve vlastnictví krajů. Dlouhodobé a oprávněné požadavky motoristů na opravy silniční sítě však na druhé straně předpokládají určitou míru tolerance.
