Praha v roce 2006 totálně zmodrala a všechny snahy pražské sociální demokracie zařadit problematiku zdravotních poplatků do jednání zastupitelstva byly marné. Přispěl k tomu i fakt, že většina pražských nemocnic je přímo řízena ministerstvem zdravotnictví.

Jako primář II. Interny Fakultní nemocnice Na Bulovce se denně setkávám s dopady tzv. regulačních poplatků na občany – pacienty přinášejí nedůstojnou zátěž nejen na pacienty, ale i zdravotníky. Pro někoho je 30 Kč spropitným v restauraci, pro jiného náklady na celodenní jídlo. Naštěstí na mnou spravovaném pavilónu interny řeší tento problém chladné a neosobní automaty, ale znám řadu pracovišť, kde sestra vyžaduje a pacient loví v peněžence 30 Kč, aby bylo zákonu vyhověno. Frustrující okamžik pro obě strany.

Osobně považuji za vhodné analyzovat i oprávněnost některých dalších poplatků jako je stravné v nemocnicích, lékařská služba první pomoci, ústavní pohotovostní služby. Běžný poctivý pacient zcela jistě pochopí kroky bránící rozmáhajícímu se zneužívání těchto nezbytných zdravotnických služeb náročných na jejich zajištění.

Přiznám se, že ani nevím na co jsou vynakládány výnosy z regulačních poplatků v nemocnici, ve které pracuji. Nikdo mne ani mé kolegy neinformuje jaká je jejich výše a na co jsou využívány. Nezaznamenal jsem zlepšení na jednotlivých pracovištích po zavedení regulačních poplatků. A popravdě pacientů je stále stejně. Jak před zavedením poplatků, tak i v současné době. Regulační poplatky jsou nedůstojné a ponižující. A právě pro je odmítám a budu bojovat za jejich zrušení.