I mně byla opět dána možnost se této kampaně zúčastnit v oranžové barvě „pánů z Růže“. Díky kontaktu s lidmi jsem se jenom utvrdil, že to právě my z ČSSD nemáme zase tak lehké. Pomíjím skutečnost, že zvláště zde v Praze hlásit se k levici není všemi a hlavně pak mladšími Pražany považováno za vhodné či přímo slušné. Každý má právo na svůj názor, ale přesto mne zajímalo mne proč.
Přiznávám, že většinou jsem odpověď nedostal. A když už, tak příčinou byl a náš pan předseda. „Já bych Vás možná volil, ale víte, on ten Paroubek....ten kdyby tam u Vás nebyl...“ – dosti častá odpověď. Když jsem se ptal na konkrétní důvody, nedozvěděl jsem se nic. Nebo jen to, co napsala naše nezávislá (to však ale vůbec neznamená že nestranná) média. I dvě zralé ženy v kadeřnictví probíraly blížící se volby. Ač je neslušné poslouchat hovor jiných, nešlo neslyšet: „Víte, paní, já nyní nevím koho volit. Dříve jsem volila ČSSD, ale on ten Paroubek by z nás udělal druhé Řecko....co potom naše děti...?“. Jistě, pan Nečas či knížepán by na místě této dámě udělili vysoké stranické vyznamenání. Ani já se na ně nezlobím. Proč si nevážit lidí, kteří skutečně přemýšlejí nad tím, komu dát hlas. Když se ale zeptáte, proč získala tento názor, odpověď je prostá: „no oni to psali...“.
Nedivte se mi proto, prosím, že i já jsem opakovaně přemýšlel nad tím, čím se můj předseda stal pro část lidiček skutečným zosobněním zla. Jistě, netvrdím že vždy je usměvavý a má pouze vybrané vystupování velvyslance Jejího Veličenstva bez náznaku jakékoliv emoce. Rovněž Marťani či těsně povolební projev r. 2006 nebyly z těch nejšťastnějších. Ale položme si, prosím, otázku: Co tak strašného skutečně učinil? Proč se mám za něj vlastně stydět?
Do vrcholné politiky vstoupil až v roce 2004 a pokud je mi známo narozdíl od jiných „chasníků“ na Ministerstvu pro místní rozvoj nic nezašantročil a v Bruselu nezpackal. Jako „roční“ premiér po svém mladičkém předchůdci (podstatně úspěšnějším spíše na akciovém trhu) stabilizoval koaliční vládu a dovedl zemi k řádným volbám. Nelétal vládním letadlem lyžovat, nebyl nafocen nahý v pozici „k poctě zbraň“ uprostřed dámiček v luxusním jižním sídle, neplavil se na nádherných cizích jachtách po modrých vlnách Středozemního moře. Neměl veřejné milostné avantýry a manželské problémy stručně a jasně vyřešil. Nikdy netoleroval podezření z tolik kritizované korupce a již pouze potrefené zbavoval minimálně po dobu šetření funkcí (kdo jiný to vlastně ještě dokázal?). Rovněž nikdy nevykřikoval, že krize se naší zemičky nedotkne, aby pak svůj omyl pak sváděl na druhé a raději si založil „novou“ stranu. Těsně před volbami v roce 2006 byl tvrdě obviněn za přítomnosti tzv. „Íčka“ a spol. bezpochyby „nestranným“ plukovníčkem. Nejen že nezneužíval nezletilé dívky, ale ani nic dalšího se neprokázalo. „On“ však dále zůstal Satanem – zato „Oni“ jsou čistí jako list nepopsaného papíru. Jen nějaká ta pokuta padla. Po volbách pak 4 roky seděl v parlamentní lavici jako řadový poslanec a nespal, ani když říkali blbosti. Jemu by to totiž neprošlo.
Co tedy ještě najít? Díky jemu padla vláda a těžce jsme si poškodili jméno v EU. Zvláštní – jako šéf opozice většinu v Parlamentu neměl. A pokud vím, nástup premiéra Fišera i jeho vlády zase takovou tragédií pro Čechy i EU nebyl. Spíše naopak. Taky vlastně nedrží dohody. Vždyť díky jemu nebyly podzimní předčasné volby. To, že se nakonec prokázalo, že Ústavní soud by je stejně zrušil, se jaksi pomíjí. Rovněž nelze nevzpomenout, jak bylo vypátráno novináři, že na křtinách měla dcerka na nožičkách značkové botičky. Šokující, že?
Proč tohle vlastně sepisuji? Sám „náš“ Jiří pravil, že kamarádství do politiky nepatří. Já mám sice stále opačný názor, ale nemohu necítit, že všeho moc škodí. Ostatně o to taky jde! Zaslouží si zastání. Znám jej léta a vím, že jeho mediální obraz je v drtivé většině naprosto účelný. Ostatně někdo překvapivě upřímně napsal, že kdyby takto prezentovaný Jiří Paroubek nebyl, museli by si jej novináři vymyslet. Já pořád věřím, že naši lidé jsou schopni přemýšlet. Snad zváží, proč jenom jeden jediný z vrcholných politiků je soustavně toliko kritizován a očerňován. Jistě ne proto, že by byl bezvýznamný.
S ohledem na současné mistrovství světa v hokeji si dovolím ještě jednu možná zdánlivě nesouvisející poznámku. Těžko se smiřuji s tím, jak část veřejnosti není vždy spravedlivá. Mám na mysli mladého hokejistu Romana Červenku. Slušný, mladý, schopný kluk. Nejproduktivnější hráč ligy, neodmítající reprezentovat svou zem. Přesto některé komentáře v patřičné rubrice na internetu svědčí až o hysterické nenávisti. Komentáře pochopitelně anonymní. Proč? Že je bezpochyby schopnější a úspěšnější než oni?
Nechť se daří nejen našim hokejistům. Vám pak při volbách šťastnou ruku. Ať už zvolíte kohokoliv, ČSSD není Satanovou stranou. Stejně jako jiná partaj není stranou nových tváří. Ale na to, vážení, musíte přijít sami.
