Byť bezesporu svobodné a demokratické. Kariéra, konzum, peníze, individualismus, sobectví, agresivita. Ať chceme, nebo ne, tyto nepříliš lichotivé fenomény nové doby nelze přehlížet. Čím hůře například naše hokejová extraliga vypadá, tím více se v ní boxuje. Média a část publika zájmem a nadšením šílí. Jak vzrušující, jak americké! Eventuelní oplzlá gesta gladiátorů na bruslích pomíjím – viděl jsem je i v parlamentu od „národní elity“. Fotbalové fandy zase musí střežit voje těžkooděnců. Jak rytířské! Nerozumím tomu, omlouvám se.
Naštěstí podobný vývoj neplatí stoprocentně, všude a vždy. Slušných (byť zhusta mlčících) lidí je stále většina. Mj. zdravotnictví je toho důkazem. Tento resort se v ČR z pohledu kvality a možností úspěšně rozvíjí a vyvíjí. I když vystřídal vůbec nejvíce ministryň a ministrů. Je to hlavně díky lidem, kteří si tuto profesi zvolili, dělají ji a vydrželi v ní. Lze s jistou hořkostí poznamenat - kupodivu.
Například stále ještě existují mladé dámy, které jsou ochotny vykonávat práci zdravotních sester. Zvláště pak i sester v akutních nepřetržitých oborech. Věřte mi, prosím, že mzda sestřičky rozhodně není a ani zřejmě ještě dlouho nemůže být tou pravou pozitivní motivací pro volbu modrobílé uniformy. 12ti hodinové služby, 2 víkendy do měsíce na pracovišti ve dne či v noci – to je pro ně zcela běžná praxe. V rámci objektivity nutno připomenout i další okolnosti, o kterých se sice nerado hovoří, ale které k jejich práci každodenně patří. Mj. bolest, nářek, smrt. Zápach, moč, stolice, zvratky, krev. Značná fyzická námaha. Balík může mít maximálně 15 kg. Leč i ten nejtěžší nemohoucí pacient není přece žádné břemeno! Přesto je nutné jej několikrát denně nadzdvihnout, posadit, přesunout, nakrmit, umýt. Ostatně již někdo z Vás svlékal, myl, odvšivoval či ošetřoval bezdomovce? Vím, o tomto se raději nemluví, ale kdo nezažil, neuvěří. Kdo zažil, nezapomene. Ti, co o tomto rádoby projevu občanské svobody hovoří či píší a dokonce jej chápou, by měli nejprve získat osobní zkušenost. Je přinejmenším spravedlivé se na práci sestřiček dívat i z tohoto úhlu. Vždyť kam jinam z ulice bezdomovce bezpečně uklidit, než do špitálu. Nu a z jiného soudku. Administrativa? Ta nám jen kvete! Je poměrně udivující, že sestry mají ještě vůbec čas zajít na pokoje nemocných či v ordinaci Vám zabodnout injekci až tam……a bez vzteku.
Přesto někdo někde rozhodl, že maturita je pro obdobnou práci nedostačující. Z původně diplomované zdravotní sestry s maturitou a odznakem se stala „pouhá“ zdravotní asistentka - bez možnosti samostatného výkonu práce. Tím i s pochopitelně menší než malou mzdou. Možná právě o to taky šlo. Naše „novodobá“ samostatná zdravotní sestra musí mít vzdělání vyšší, nejlépe přímo školu vysokou. Bylo „tak jest“ rozhodnuto. S odvoláním na zahraniční zkušenosti. Proč taky ne, ostatně už i prohnutí okurek a banánů jsme v EU moudře znormovali. Nic proti vzdělání – ale bylo to skutečně nutné až takto to změnit? Bylo to rozumné? Omlouvám se, požadavek vysokoškolského titulu umím pochopit, chce-li sestřička být hlavní sestrou nemocnice, nebo její ředitelkou či přímo ministryní. Jinak ne. Další důsledky tohoto „moudrého“ a stále platného politického rozhodnutí by vydaly na samostatný článek. Za mého mládí maturita a praktický výcvik sester dostačoval. Já ještě pamatuji existenci středních zdravotních škol přímo při nemocnicích. Po ukončení studia tak řada mladých slečen zůstala na pracovišti, kde absolvovali. A stále i u nás na Bulovce máme řadu skvělých staničních i vrchních sester, které zde kdysi maturovaly, zůstaly a svých kvalit dosáhly během každodenní praxe. Dle mého možná účelněji, než „jenom“ ve studovnách.
Nyní máme sester nedostatek. Nikoliv jen pro nedostatečné finanční ohodnocení. Možná i proto, že po nich nejen pracovně chceme více, než je nutné. A jak vidno, čínské, mongolské či vietnamské dívky je nenahradí. Nejen proto, že čeština není snadný jazyk.
O zdravotnictví se před volbami hovoří velmi často. Považoval jsem za slušné a nezbytné na sestry nezapomenout. Bez nich bychom my lékaři existovat nemohli. A pacienti již vůbec ne. Budete-li kdy třeba rozhodovat o prestiži jednotlivých profesí, nemusí vždy vítězit jenom lékaři (byť nám t.č. zcela zaslouženě šlapou na paty hasiči!). Ostatně dle mého si ani paní uklízečky nezaslouží obvyklé poslední místo. Ale moc prosím - vzpomeňte mj. na dívky a dámy v modrobílém. Zaslouží si to. To právě ony budou u Vás první, až se v noci ozve: „sestřičko, prosím Vás….“. Hlavně ať vždy zůstane někdo, kdo toto volání uslyší. Ač i jim stále prodlužujeme odchod do penze.
A k tomu nám dopomáhej nejen Bůh.
