byl jsem kolegou Letochou několikrát tady jmenován, takže já bych se chtěl krátce vyjádřit. Komise pracovala opravdu usilovně, 12 dní výslechů a tak dále, spolupráce, ale podotýkám, on tady sám řekl datum 6. 12., 6. 12. jsme končili. Taky tady nerozebíráme, co bylo na třetím výslechu, co bylo na dvanáctém výslechu. 

Prostě na konci jsme se rozhodli nějakým způsobem jinak, protože opravdu tam byl jasný nesoulad mezi těmi doporučeními, která jsou naprosto pregnantní, a mezi tím, abychom řekli, že vlastně by to dopadlo úplně stejně. A to je výsledek, ten hlavní závěr, který my jsme prostě neakceptovali a akceptovat ho nemůžeme. 

K tomu policejnímu prezidentovi, když už jste to tady zmínil, já jsem to tam napsal poměrně jenom popisným způsobem, ale jestli se na tom podíleli čtyři operační střediska, na každém z nich po třech a čtyřech operátorech a pan policejní prezident ukázal na pět z nich, kteří nám šli potom odpovídat, tak to byli vybraní a zbavení mlčenlivosti, tak předpokládám, že to byli ti obdaření třeba lepšími komunikačními schopnostmi, ale já to dál komentovat nebudu. 

Byli prostě vybráni, no, a proč nebyla dosažená shoda? Protože ten hlavní závěr spolu s doporučeními prostě nedává smysl, to nedává selský rozum. A člověk měl chuť to nějak ukončit, ale ukončit to na to, aby potom, teď to nejde o politice, se mě možná i těžko spalo, nezlobte se, byl nárok na to si to rozmyslet a do šestého jsme to ukončili prostě tak, jak jsme to ukončili. 

A další věc, která tam je. My jsme neměli řadu informací, my jsme neměli spis, byť Poslanecká sněmovna zavázala orgány státu, abychom dostali všechno, neměli jsme spis, kupu věcí jsme se dozvídali v průběhu z úniku informací a také to možná modifikovalo naše posuny názorů. Takže, přátelé, takhle ono to je, není to vůbec tak jednoduché.