Jak to mají pevně v rukách můžu říct tady, protože paní senátorka Šromová mi dneska ráno, jsme si telefonovali v 7 hodin a až do 8 hodin jsme spolu řešili toto. Píše, že se obrací s dotazem kdy a kdo bude zásobovat lékaře v uzavřené oblasti ochrannými pomůckami vzhledem k tomu, že se tak zatím neděje s výjimkou jednou roušky pro zaměstnance. V pondělí to bylo uzavřené. Dneska mi toto přišlo – jedné roušky pro zaměstnance ordinace praktického lékaře. Čili člověk v první linii, zajištěné sdružení praktických lékařů. Čili ne vládou nebo hejtmanstvím.

Protože bylo uváděno, že v oblasti může být až 1000 občanů s koronavirem, jedná se o každého 20. potenciálně nakaženého. Když ordinací projde 50, 60 lidí, tak pravděpodobnost je dost velká. Proto je třeba, aby lékaři hleděli na každého pacienta s příznakem jako na pozitivního a při jeho vyšetřování byli chráněni. I občané v uzavřené oblasti mohou trpět jinými chorobami a není možné jim nezajistit lékařskou péči. Teď už víme, že je vymezena nemocnice ve Šternberku pro lidi z postižené oblasti. A to v pondělí, úterý nebylo ještě řečeno, až dnes se to nějakým způsobem definitivně rozhodlo. Potom mi paní doktorka napsala, že se dnes dozvěděla, že na jednoho praktického lékaře přijde respirátor 1. třídy a rukavice a brýle. Respirátor 1. třídy je takový ten respirátor, když třeba něco děláte doma v dílně, tak abyste se nezaprášili, abyste nedýchali prach, tak si dáte respirátor 1. třídy. To, co má naše policie, to je pomůcka typu FFP2, která už je daleko účinnější a o které jsem psal v dopise ráno, že to je konečně účinná pomůcka, ale respirátor 1. třídy, to je v podstatě to, co máme my tady, něco v té kvalitě. Takže to je moje druhá poznámka. Máme to všechno v rukách.

V této situaci, v době, kdy máme katastrofální nedostatek sester a lékařů, tak ne v této situaci, v normální situaci, kdy jsem uvažoval, že svoláme veřejné slyšení kvůli nedostatku sester a lékařů, což může znamenat ohrožení bezpečnosti státu podle mého, ale teď nemluvím v těch kategoriích, které jsou používány v zákonech, ale může to prostě ohrozit, tak v této situaci nám dochází k tomu, že třeba na mém oddělení musím rozdělit lékaře a říkám jim lékaře první linie a lékaři druhé linie. A v druhé linii zůstávají doma týden a potom, pokud se nic nestane a nepřijde nikdo nakažený a my nebudeme muset poslat všechny teď momentálně, protože k tomu není žádný prováděcí předpis, k tomu nám nikdo nic neřekl, jak to máme dělat, takže to všechno už v sobotu byla taková samovýroba toho, jak rozepíšeme služby, aby tam mohl personál zůstat. A kdyby to prasklo v první linii, tak kdo přijde z druhé linie. Takže jsme rozdělili lékaře na první a druhou linii. Ti z druhé linie jsou doma, budou se střídat na konci týdne. A tak to vypadá potom i ve většině. A sestřičky máme rozděleny po třech skupinách po třech, které chodí každá někdy jindy na obědy, které chodí každá jindy,jako ty skupiny, aby se nepotkávaly v šatně. A pokud by se stalo, že to někde praskne, tak aby nám zůstalo místo šesti sester, které by musely odejít na karanténu, pokud by se to stalo, ale za normálních okolností, kdybychom nechali normální režim, tak by musely odejít ty sestřičky, pokud by některá sestřička projevila příznaky atd., tak by do karantény musely odejít tři sestry, které přišly, noční služba, takže by se to týkalo rázem 18 sester. To je obrovské nebezpečí. Koneckonců mediálně známý případ pana doktora z Olomouce, který ordinoval nějakou dobu, tak vyřadil celé oddělení traumatologie a místo nich teď slouží ortopedové. To jsou ty důsledky, které by nám mohly nemocnice vylidnit během krátké doby. Ale je docela možné, že pro zdravotníky by existovaly jiné výjimky, které jsme ale nedostali k dispozici, jak by se tato situace dala řešit. Vím, že ve Vojenské nemocnici v některých oborech slouží dvanáctky a zbývajících dvanáct hodin, buď už je to zavedené, nebo se to očekává, že lidé budou spát v nemocnici, 12 hodin budou dělat a 12 hodin budou spát. To je situace v podstatě teď. A za 14 dní se dá očekávat podle prognózy pana profesora Prymuly a podle prognózy, o které se zmínil i tady pan ministr, se dá očekávat další daleko horší situace. Já jsem chtěl, abyste to slyšeli. Proto jsem chtěl, abychom o COVIDU mluvili, že je to velmi vážná věc a není to jen takové politikum, ale je to věc, která se dotýká opravdu života a zdraví všech 10 milionů obyvatel. Ne, že by všichni umřeli, to v žádném případě, ale prostě i normální onemocnění, které vyřadí člověka na nějakou dobu, je riziko a nemělo by k tomu být přistupováno tak lehkomyslně. To je jedna věc.

A druhá věc, ještě jsem chtěl po panu premiérovi, jestli by mi vysvětlil věci ohledně Ústředního krizového štábu, že nebyly zavedeny standardní mechanismy. Ale to je v podstatě v usnesení řečeno.

Potom bych chtěl vyzvednout občanskou společnost, ta zatracovaní nehavlovsky smýšlejícími lidmi, kteří říkají: "Občanská společnost není úplně nic moc a důležití jsme my, politici," tak to bych chtěl říci, že se zase ukazuje, že díky občanské společnosti, to je ta základna, na které vyrůstají další struktury včetně nejvyšších státních. To je ta občanská společnost. A neziskové organizace, které jsou mnohokrát dehonestovány. A teď se ukáže, že bez těchto obětavých lidí v neziskových společnostech bychom nemohli jako stát tuto situaci přestát. Takže zároveň mi jen dovolte, abych ocenil a poděkoval mým kolegům zdravotníkům, sestrám, lékařům, potom přirozeně všem, jak je to v usnesení, ale nejen v celé ČR, ale konkrétně i v krizovém štábu Fakultní nemocnice v Olomouci a konkrétně i mým kolegům třeba na oddělení, protože to prožívám s nimi. A potom dalším jako mým, dejme tomu, přátelům a lidem, kteří teď momentálně doma sedí a šijí roušky, což je prostě nepředstavitelné. A můžeme si tady říkat, kolik potřebujeme milionů, nepotřebujeme milionů, ale to se prostě nemělo stát. A ta důvěra ve státní instituce je těžce podlomená. A je to jen kvůli sebestřednosti a kvůli neschopnosti si přiznat, že mám své limity.

Děkuji.