V praxi to znamená sice více peněz, ale také více hodin v nemocnici, méně odpočinku a méně času s rodinou. Není divu, že se lékaři bouří a vstoupili v jedné třetině (zhruba v počtu 6 100) do stávky, respektive vypověděli smlouvy o zajištění lékařských pohotovostních služeb již od 1. prosince. To vyvolává obavy z možnosti omezení léčebné péče. Podobná situace byla při akci „Děkujeme, odcházíme“ v roce 2011, kdy dala řada lékařů výpověď z pracovního poměru pro relativně malé platy. Nakonec vznikla dohoda mezi Lékařským odborovým klubem a MZ ČR a k omezení péče nedošlo.
Nynější stávka byla vyvolána naprosto neuváženou legislativní změnou, kdy byla uzákoněna možnost pro lékaře v nemocnicích sjednat se zaměstnavatelem až 832 přesčasových hodin ročně, byť na základě písemné dohody. Ovšem víme všichni, že tato "dobrovolnost" nemusí být vždy jen dobrovolná. Důvodem této legislativní úpravy bezpochyby bylo to, že původních 416 hodin přesčasové práce nebylo pro nedostatek sloužících lékařů dodržováno a úřady práce nemocnice sankcionovaly. Tedy místo toho, aby základní mzdy byly natolik vysoké, aby si lékaři nemuseli tolik přivydělávat na přesčasech a netrávili v nemocnicích půlku života a mohli sloužit ve směnném provozu, tak se vlastně jen stávající protiprávní stav ošetřil legislativní změnou. To u jiných profesí není. Je to jako kdyby lékaři jako jediní absolventi vysokých škol dostávali umístěnky do méně "žádaných" koutů republiky.
Je také pravdou, že na směnný provoz bez tolika přesčasů jich ani není dost a prostě na chirurgiích, odděleních ARO, jipkách a dalších stanicích akutní medicíny se v jednom a mnohde ani ve dvou sloužit nedá. Na „velkých“ klinikách se služby v noci, víkendech a o svátcích drží ve čtyřech lékařích: jeden na ambulanci, dva pro operativu a jeden pro intenzivní péči nebo konzilia. Lékařů prostě není na důsledný směnný provoz dost. O tom se ví dlouhodobě a stát pro nápravu tohoto stavu - tedy nedostatku lékařů - dělá minimum, vlastně jen zvýšil kvóty studentů na lékařských fakultách.
Stávající situace je bezpochyby vážná a mohla by vést k omezení plánované péče až na naprosté minimum a možná i k omezení méně závažné péče akutní. To jsme si odzkoušeli v období covidu a zvládli jsme to. Možné to v zásadě je. Jenže Covid-19 byl jasným důvodem pro takováto omezení, což současná situace není.
A k čemu v případě nedohody může dojít?
- Nedojde k omezení akutní péče, plánovaná péče a hlavně plánovaná operativa bude odložena
- S cílem nepřesahovat limit 416 přesčasových hodin bude někde zaveden směnný provoz po 12 hodinách a to u lékařů, kteří nebudou ve stávce- tj. neodmítnou sloužit (ale ti na většině pracovišť nebudou stačit- na směnný provoz i se všemi lékaři je jich málo, proto spíše bude omezení jen na akutní péči se snížením plánované operativy a také počtu obsazených lůžek).
- Někde může dojít i k omezení akutní péče u méně závažných onemocnění. Pacienti mohou být v některých případech léčeni doma praktickými lékaři ve spolupráci s ambulantními specialisty, což platí také v případě možného zkrácení doby hospitalizace uzávěrem některých akutních lůžek.
Může dojít i k omezení výuky studentů lékařských fakult.
Může dojít ke snížení výkonosti nemocnic vzhledem ke zdravotním pojišťovnám, a to v situaci menší operativy a následné redukce úhrad za poskytnutou péči, což by se projevilo v roce 2024 respektive v roce 2025.
Nikdo z nás si tento vývoj nepřeje. Věřme, že nakonec dojde k dohodě. V situaci, kdy do konce roku zbývá pouhý jeden měsíc, se to na některých pracovištích vyřešit dá. Příští rok to však může být neřešitelný „oříšek“. Vláda ale bude muset do budoucna více dělat pro zjednodušení postgraduálního vzdělávání lékařů a také pro jejich větší setrvání v ČR místo odchodu za prací do dalších zemí.
MUDr. Marek Zeman, MBA,
místopředseda Strany PRO, odborný garant pro oblast zdravotnictví
