Tento rozpor mezi možnostmi ekonomiky, směřujícími k prosperitě včetně ochrany životního prostředí, a mezi cíli, vedoucími ke zchudnutí celých států, které požaduje Green Deal, vidí nejen zvolený prezident USA a další průmyslníci. Ale také řada vědců, takže o nějakém vědeckém konsensu nemůže být řeči.
Ázerbájdžánské hlavní město Baku pořádá konferenci o změnách klimatu COP 29, přičemž jde o akci spojených národů, zaměřenou na podporu myšlenky boje s ničím menším, než je stávající oteplování planety. Přirozeně se na této akci sešli především podporovatelé boje s klimatickými změnami.
Mnohé překvapilo, že ázerbájdžánský prezident Alijev naopak nepodpořil myšlenku ústupu od těžby zemního plynu a ropy. Zřejmě „nepochopil“, že cílem konference není řešit věcná témata ochrany naší planety nebo otázku spotřeby fosilních paliv, abychom s nimi účelně hospodařili, ale deklarovat jednotný „apel“ na jejich zákaz. Prezident Alijev totiž „překvapivě“ bojuje za svou zemi a blahobyt jejích obyvatel.
Měl by se u nás doma učit. To naši političtí představitelé nepodléhají tlaku domácí ekonomiky, zato pevně drží bruselský prapor neoliberalismu včetně Green Dealu. A o to horlivěji hájí „vyšší pricip“ boje za záchranu naší planety. Ale nejsou v tom zdaleka osamoceni. Situaci v Baku využila francouzská ministryně pro energetickou transformaci Agnés Pannierová-Runacherová a vůbec do Ázerbájdžánu nepřijela. Ani francouzký prezident Macron do Baku nepřijede, protože podporuje Arménii právě proti hostitelské zemi. A Argentina svou delegaci z konference úplně odvolala.
Podle komentátorů má jít stejně jako v případě USA o odstoupení od Pařížské klimatické dohody. Proč takové pozdvižení? Protože Brusel bude dál hájit „zelenou deindustrializační“ politiku, co mu síly budou stačit. Mnoho představitelů Evropy „nainvestovalo“ do Green Dealu tolik politického i finančního kapitálu, že je vůbec nenapadne, zda není potřeba evropskou klimatickou politiku změnit. Naopak budou zarputile trvat na svém se slovy „přeci jim neustoupíme“. Což povede k dalším a větším konfliktům v rámci Evropy i navenek.
Obdobně se bude alespoň do voleb na podzim příštího roku chovat i Česká republika. Naše vláda totiž zapomíná, že by tu měla být především pro Česko, nikoliv pro Brusel nebo Ukrajinu. Ale my ji volíme a my ji platíme. Tak by přeci měla hájit především zájmy ČR a jejích obyvatel! Nezapomeňme za rok na to…
