Co s tím letištěm? O stavu Jihočeského letiště a o tom, co pro něj znamená koronavirová krize. Co bude teď nutné udělat, aby další stovky milionů neskončily vyhozené do koše, a aby kraj ochránil potenciál této lokality pro budoucí prospěch všech Jihočechů.
Jestli máte tak tři minuty, koukněte na náš komentář s Tomášem Hajduškem. Odpovídali jsme v minulém týdnu řadě novinářů, tak jsme se rozhodli to pro Vás nějak uceleně sepsat. Fakt to nejde nacpat do pár vět, ale myslím, že to stojí za přečtení. Rozhoduje se tu totiž o stovkách milionů korun.
Poslední dvě krajské koalice od roku 2013 nainvestovaly z krajského rozpočtu do vybudování projektu Jihočeského letiště 1,4 miliardy Kč. Bohužel během těch sedmi let nikdo moc neřešil, co se bude dít až se letiště dostaví. Kdykoli jsme se poslední čtyři roky vedení kraje snažili ptát na vizi a ekonomickou představu fungování společnosti, vždy se to odbylo argumenty o velkém potenciálu letiště díky okolním pozemkům a předložením jakéhosi počtu letadel, které sem budou létat. No a taky údajným obrovským zájmem strategických partnerů, kteří se na vstup do společnosti už třesou.
Bohužel nutno říct, že ani na straně vedení města, které vlastní 50% společnosti nebyl nikdo ze zodpovědných náměstků za poslední roky schopen donutit zástupce kraje k diskuzi o jasné budoucnosti letiště. Takže vedle té velké investice se ještě posílalo do letiště z města i z kraje každý rok desítky milionů korun na provoz. A přitom nikdo neuměl říct, co bude až se to dostaví. Jednání vlastně začala až v poslední roce, kdy se nám je z opozice podařilo za město iniciovat.
Teprve když se letiště dostavělo, začalo se na kraji řešit, kdo by sem létal nebo který strategický partner by měl o provoz letiště zájem. Pořád si myslím, že je velká škoda, že se strategický partner nehledal v začátku. On by si totiž hlídal, aby investice byly dělány mnohem racionálněji, protože by na rozdíl od politiků musel investovat své vlastní peníze. Ale to už je pryč a nejde to vrátit. Bohužel poptávka po strategických partnerech ukázala přesně to, před čím jsme s Tomášem varovali už dlouho. Zpracovaná analýza jasně potvrdila, že provoz letiště bude dlouhodobě ztrátový a to v desítkách milionů korun ročně. A taky jednoznačně ukázala, že se žádný velký zástup zájemců o startegické partnerství nekoná. Jediné co strategické partnery zajímá je využití atraktivních pozemků kolem letiště. Letiště samotné a jeho provoz je pro ně vždy spíš zátěž.
No, a aby to vše bylo ještě složitější, tak do toho přišla koronavirová krize.
Zasáhla většinu sektorů ekonomiky, ale právě na leteckou dopravu dopadla naprosto zásadně. Všechny státy nyní řeší, jak zachránit svoje aerolinky a jak udržet provoz na klíčových letištích. Všem je jasné, že bude trvat minimálně pár let, než se tento segment vrátí na původní čísla. Pražské letiště odbavilo v dubnu o 96 % méně cestujících než před rokem a ohlásilo, že propustí cca 450 zaměstnanců. Návrat do normálu plánuje naše české klíčové letiště až po třech letech! Jestli analýza před koronavirovou krizí říkala, že nelze předpokládat, že by někdo na provozu regionálního letiště v budoucích letech vydělal, tak teď je to víc než jasné.
Jenže na letišti se po schválení krajem rozběhlo získání “licence pro mezinárodní letiště”. Tedy všechny procesy, které jsou předepsané pro takový provoz a vyžadují nabrání zaměstnanců, vybavení a posílení hasičské posádky, zajištění navigačních procesů, personál pro ochranu letiště, na odbavování pasažérů atd. Ten proces je naplánován na pět let a vše s sebou logicky nese nárůst ročních provozních nákladů. A ne malých. Nákladů v desítkách milionů ročně. Takže vedení kraje schválilo letošní provozní rozpočet letiště v rozsahu cca 80 mil Kč na který přispívá z poloviny kraj a z poloviny město.A každý budoucí rok to bude dalších 80 až 100 mil Kč.
Co je pro mě nepochopitelné, že od začátku koronavirové krize nikdo z vedení kraje nevyvolal jednání o tom, jestli je dobré v této situaci dál v získávání licence pokračovat. Přitom všem musí být jasné, že osobní letecká doprava je jedním z ekonomických odvětví, které bylo, je a bude zasaženo koronakrizí nejvíce. Zkuste si představit, že byste v této situaci byli 50% vlastníkem této společnosti, která nic nevydělává, naopak potřebuje abyste na její provoz přispívali 40-50 miliony korun ročně. Ty musíte logicky vydělat někde jinde v jiném podnikání. A do toho přijde krize, která zásadně znehodnocuje výhledy společnosti. Budete pokračovat v získávání té licence dál? Budete do ní každý rok dávat 40 milionů korun s výhledem, že sem další tři roky velmi pravděpodobně skoro nikdo nepřiletí anebo získávání licence pozastavíte? Máte dvě možnosti. Dál posílat desítky milionů nebo pozastavit ten proces a počkat jak se bude situace v oblasti letecké dopravy a cestovního ruchu vyvíjet. A pokud se rozhodnete v projektu pokračovat, pak zase proces získání licence rozběhnete. Kterou cestou byste šli pokud by se jednalo o vaše vlastní peníze? Jsem si jist, že pokud by kdokoli z radních na kraji rozhodoval o svých vlastních penězích, měl by v tom jasno hned. Zastavit licenci a počkat. Nikdo by nedával ročně svých 40 milionů do společnosti, která bude dlouhé roky ztrátová, ale hlavně nebude fakticky fungovat a nebude nic přinášet. Pokud mají být minimalizovány ztráty je třeba zastavit přípravu provozu mezinárodního letiště.
Možná Vás napadne jestli by nebylo výhodné jednat rychle s nějakým strategickým partnerem. My si s Tomášem myslíme, že ne. Naopak by to ohrozilo cenu toho nejcennějšího, co kraj v této lokalitě vlastní. Pozemků v okolí letiště. On totiž nikdo ze strategických partnerů nechce letiště jako takové, všichni chtějí pozemky kolem. Provoz letiště je pro ně vlastně vždycky přítěž na cestě jak se dostat k možnosti realizovat developerské projekty na přilehlých pozemcích. Nekritizuji to, je to přirozené podnikatelské chování, ale je třeba, aby si to lidé ve vedení kraje uvědomovali. Chtít najít strategického partnera v situaci tak zásadní krize v letecké dopravě a celé ekonomiky, prostě může vést jen k tomu, že takovému partnerovi dá kraj k dispozici právo investic a provozování na okolních pozemcích pod cenou. V krizi se prostě špatně hledá partner.
Právě proto je nutné nyní zmrazit společnost Jihočeské letiště. Ty budovy a infrastruktura už tam stojí a nikam se neztratí. Koupit nyní podíl od města a pokračovat v získání licence, znamená platit na provoz letiště z daní všech Jihočechů 100 milionů ročně. Jen během tří let kdy by to znamenalo utratit třeba 300 mil. Kč, které bohužel nepřinesou zvlášť v této době žádný užitek.
Kraj by měl podle nás spíše přemýšlet, jak pomáhat jihočeským městům a obcím s jejich projekty a investicemi. Současná koronavirová krize totiž zasáhne právě jejich rozpočty a 100 milionů Kč ročně jsou peníze, které mohou řadu investic ve městech a malých obcích v kraji podpořit. Proto budeme s Tomášem a celým naším klubem jihočeské ODS navrhovat, aby došlo k zastavení získání licence a “zmrazení” společnosti. O budoucnosti celé lokality by se mělo rozhodovat v budoucích letech, ale ne na základě pocitů a “optimistických scénářů”, ale na základě jasných čísel. Rozhodovat tak, aby tato cenná lokalita neskončila pod cenou v rukách developerů, ale aby přinášela dlouhodobě co největší rozvojový potenciál a ekonomický profit všem občanům Jihočeského kraje.
