Pecina: No, pan Langer byl ministr s mnoha vizemi. Možná bych začal tím, proč se my neshodujeme. Ta naše životní dráha je zcela jiná. Já jsem vyrostl na soukromé firmě, pak jsem byl ve větším podniku, pak jsem se stal úředníkem na ministerstvu...

Byl jste v KSČ?

Pecina: Ne. V mém věku tehdy do KSČ vstupovaly skutečně jenom kádry. Já jsem měl jednadvacet let. Byl jsem v Pionýru a v SSM. Tam tenkrát byli asi všichni.

Vy jste byl v SSM, pane Langere?

Langer: Ano.

Pecina: Každopádně moje profesní dráha je jiná a nevidím ty věci tak politicky. Já jsem neviděl žádný důvod k tomu, abychom my dva měli nějaký střet. Ten střet ale začal hodinu poté, co pan exministr odešel z mé první porady a všem řekl, že jsem zlikvidoval náměstka Salivara, což objektivně není pravda, protože on tam dodneška sedí.

Proč jste to udělal, pane poslanče? Proč jste po té poradě zaútočil?

Langer: Je potřeba si dát velký pozor na šedou zónu, která se kolem politiků pohybuje. To jsou takzvaní prodavači deště, kteří jsou nositeli zaručených zpráv. Takhle to samozřejmě nebylo.

Pecina: Každopádně, dneska jsou výsledky. Opravilo se, co se v reformě policie objektivně nepodařilo. Extremistům už se v České republice tak nedaří. Dneska s odstupem času asi i vy, pane poslanče, uznáte, že prostě na okrese nemohou být dva okresní policejní ředitelé. To je hloupost, o které všichni věděli... Nevím, jestli si to nikdo netroufl říct... Ale už se to napravilo. Čili výsledky práce mých náměstků jsou nezpochybnitelné.

Langer: Já bych je zpochybnil velmi snadno, ale pojďme k podstatě střetu. Pořád slyším, jak je na vnitru všechno špatně. Já vám to nezazlívám, ale vy jste se té problematice nevěnoval a vzhledem k tomu, že šíře ministerstva vnitra je tak široká, jste ani neměl šanci proniknout do podstaty reformy policie... To, o čem vy hovoříte, je půl procenta z celé reformy.

Pecina: Já uznávám, že jste se té problematice věnoval. Ale tady stačí uplatňovat normální manažerské principy. Já jsem zase byl deset roků manažer, kdežto pro vás to byl první manažerský džob. Dělat hned poprvé šéfa sto tisíci lidem To je síla. To chápu.

Langer: Když se na to sedm let připravujete...

Pecina: Na to se dá teoreticky připravovat docela těžko. Z toho samozřejmě vznikaly různé dysfunkce i v resortu. Upřímně řečeno, z toho, co jste dělal od roku 2006 do roku 2009, jaké zákony se tam měnily... Něco samozřejmě vím, nevím ale všechno. Jestli říkáte, že to, co měníme, je půl procenta, no tak je to dobře! Jestli 99,5 procenta zůstává, no tak pak nejsme vlastně v žádném sporu!

Langer: Tak pak přestaňte vytvářet dojem, že reforma policie je špatně a udělali jste zásadní změny. Vyplývá to z každého vašeho vystoupení.

Pecina: Já neříkám, že špatně je celá reforma. Co se týče třeba přesčasů policistů, tak oni říkají, že jim to nevadí. Já vás za toto nekritizuji...

Langer: Za to mě ani nekritizujte, protože to vychází ze zákona, který byl přijat dávno předtím, než já jsem se stal ministrem.

Pecina: ČSSD to chce změnit. Ale já ne. Já se snažím být apolitický.

Langer: Zadělalo by to na velké problémy do budoucna, protože to zvyšuje náklady na mzdové prostředky policie o dvě miliardy korun.

Pecina: To je pravda. To je pravda. Ano.

Langer: Největší problém policie nebyl zas až tak samotný výkon služby, ale ekonomické zajištění. Celý problém policie předtím byl, že krajští ředitelé byli za něco zodpovědní, ale o všem, co k tomu potřebovali, se rozhodovalo někde úplně jinde. Leckdy to bylo oprávněné: "Já bych chtěl, ale v Praze na prezídku to neprojde." Leckdy to ale byla jen obezlička, výmluva. Dnes takový manažer může přesouvat peníze z jednotlivých kapitol, to předtím nešlo. Proto taky ta samostatná ekonomika. Nicméně celé je to postavené na tom, že policie musí zůstat bezpečnostním sborem řízeným policejním prezidentem. To, o čem hovoříte, není zásadním otočením reformy někam úplně jinam.

Pecina: Já ani nevím, neznám, co jste tehdy dělali. Ale to, o čem jste hovořil teď, vám vysvětlím z manažerského hlediska. Způsob řízení velké firmy je dvojí. Já ji buď můžu řídit centrálně a mít organizační jednotky v krajích, anebo v těch krajích můžu udělat s. r. o., které budou samostatné a samy si budou rozhodovat o hospodaření. Toto jsou dva zcela rozdílné koncepty a já jsem přesvědčený, že ten první je správný. Policisté nejsou účetní.

Langer: Těch uplynulých několik let ukázalo, že koncept jedné mohutné firmy nefunguje. O všechno, co jste potřeboval, jste musel žádat v Praze. A těm poldům na prezídku bylo úplně ukradený, jestli je v Hlubočkách opravená policejní služebna. Zatímco ten krajský ředitel, ten už na tom zájem má. To je jeho výkladní skříň!

Pecina: Já jsem přesvědčen, že ten model fungoval. Policie neměla žádné zásadní problémy. Zásadní problémy začala mít v okamžiku, kdy se ty organizační složky rozdělily. Pak stála auta na dvoře a nejezdilo se, protože oni měli strach, že nebudou mít na benzin.

Langer: Nechci se prsit, ale tady vám chybí zkušenost, jak to fungovalo předtím. Já jsem pět let jezdil po celé republice, byl jsem v místech, kde ani policejní prezident nikdy nebyl! Symbolem policie před reformou a před rokem 2006 byl starý, nevzdělaný policista sedící na rozvrzané židli datlující do starého konzulu v zaplivané kanceláři a jezdící starou felicií. A centrální nákupy... My jsme díky tomu centrálnímu nákupu nakupovali policejní auta, octavie, za cenu fabie! Čtyřicetiprocentní sleva na jednom autě.

Pecina: Tak pan poslanec si zjevně protiřečí. Teď vám řekl, že ředitelství jsme rozdělili, ale že ty centrální nákupy jsou fajn!

Langer: Počkejte, to si neprotiřečím!

Pecina: Protiřečíte.

Langer: Pane ministře, to bylo vždycky součástí reformy. Čtrnáct organizačních složek státu, ale jeden policejní sbor. A je přece naprosto logické, že se dělají centrální nákupy na věci, které mají být centrální! Zbraně, střelivo, auta... Já si v ničem neprotiřečím.

Pecina: Tak jsem to pochopil správně! Takže na policejním prezidiu zůstává pravomoc, a na kraje jsme přesunuli zodpovědnost! A oni potom stáli na tom dvoře a nejezdili.

Pane ministře, při nástupu do funkce jste říkal, že chcete s Ivanem Langerem konzultovat různé věci. Děje se tak?

Pecina: To umřelo po prvním dni, co jsme spolu byli.

Protože jste zjistil - jak jste říkal - že je z vás Langer nepříčetný?

Pecina: My jsme se večer před mým nástupem setkali. Normálně jsme spolu pohovořili, řekli jsme si, co já hodlám udělat personálně. To asi, pane poslanče, nepopřete. No a druhý den odpoledne už bylo všechno jinak. Já tohle ale panu poslanci nevyčítám. On se na to dívá politicky. On si vzal za svůj úkol se proti mně vymezit, no tak se proti mně vymezil. Na hlasování o důvěře Fischerově vládě já jsem byl ten jediný zločinec, co to tam všechno páchá. To je ale politika. Na druhou stranu v takové situaci se dá konzultovat velmi těžko. Co bychom spolu konzultovali? No. Takže tak to je.

Langer: No, takže tak to není. Když jsem odcházel z předání funkce, tak jsem na tiskové konferenci říkal, že lehčí je bořit než tvořit. Ale převzetím rétoriky sociálních demokratů a jejich některých kroků jste se, pane ministře, zapojil do politiky jako takové. A ono to hlasování o důvěře vlády bylo původně ještě horší! Spontánně drtivá většina poslaneckého klubu ODS nechtěla hlasovat pro důvěru Fischerově vládě kvůli vám! A věřte nebo nevěřte, nebyl to vůbec můj podnět. Naopak jsem to musel být já, který své kolegy přesvědčil, že v sázce je stabilita této země. Řekl jsem jim, že přes veškeré výhrady k vám - a to jste byl na ministerstvu už asi měsíc - hlasovat pro důvěru mají.

To jste, pane ministře, překvapený!

Pecina: Já se s mnoha lidmi v ODS bavím. A oni mluví úplně jinak. Jediný, s kým mám v klubu ODS problém, je pan poslanec Langer.

Langer: Není to pravda, pane ministře. A klíčem k úspěchu je mít dobré informace. A vy máte špatné informace.

Pecina: Řeknu vám to na příkladu. Včera jsme měli výbor pro obranu a bezpečnost, kde se probíral rozpočet mého resortu. A rozpočet byl probírán až včera proto, že já jsem byl s panem prezidentem v Peru, kde jsem podepisoval smlouvu o drogové spolupráci. Poslal jsem tam tehdy za sebe příslušné náměstky. A pan poslanec Vidím a pan poslanec Langer řekli, že to beze mě projednávat nebudou. Včera ta diskuse trvala více než dvě hodiny. A probíhalo to tak, že pan poslanec Langer vybíral jednotlivá čísélka a zkoušel mě, jestli plat u policie je 34 285, nebo 34 184 korun. Nikdo jiný z klubu ODS se do té diskuse nezapojil! Byla to politická grilovačka.

Langer: A to je ten rozdíl mezi námi. Já jsem si sněmovnou prošel v rozdílných pozicích a nikdy jsem si nedovolil nebýt na jednání výboru pro bezpečnost! To já považuji za povinnost. A už vůbec bych si nedovolil nebýt na projednávání státního rozpočtu! Ten návrh na odročení nevzešel z mé hlavy.

Kdo ten návrh podal?

Langer: Pan kolega Vidím. Pojďme si tohle vyjasnit! Já považuji za fatální selhání, že jste na tom prvním jednání nebyl.

Pecina: Já jsem to vysvětlil tím, že jsem byl v Peru s panem prezidentem podepisovat mezinárodní smlouvu.

Langer: Ale prosím vás, taková smlouva se podepisuje prostřednictvím velvyslance. Já bych si jako ministr nedovolil jet na čtrnáct dní na cestu po Jižní Americe kvůli smlouvě, která se normálně podepisuje na zastupitelstvu.

Pecina: Pan poslanec tady říká, že mě poslanecký klub ODS nenávidí. A bez zásahu pana poslance že by nebyla odhlasována Fischerova vláda. A já říkám, že můj rozpočet a detaily zajímají jen pana ministra!

Myslíte pana poslance.

Pecina: Pana poslance. Pardon. A nikdo jiný s tím neměl žádný problém. Griloval jenom on.

Langer: Takhle to v poslaneckých klubech normálně bývá.

Pecina: Já konstatuji, že nevěřím, že poslanci ODS mají se mnou zásadní problém. Já se s naprostou většinou těch lidí normálně bavím.

Souhlasíte, pane poslanče, s Mirkem Topolánkem, který říká, že Pecina je jednoznačně řízen z Lidového domu a na vnitru se chová jako socan na dobytém území?

Langer: Možná ne doslova, ale s obsahem a vyzněním souhlasím. Pan ministr se sice verbálně profiluje jako ten nestranický, nicméně jeho personální opatření a rétorika je přesně převzata od kolegů ze sociální demokracie. On se chová jako stranický ministr.

Můžete mi, pánové, popsat tu dohodu o ministru vnitra, kterou ODS a ČSSD uzavřely?

Pecina: Já můžu. Tenkrát nás u toho sedělo pět. Já, pan Langer, pan Topolánek, pan Parou-bek a pan Tvrdík. A pan Langer přišel s tím, že: "Dohodli jsme se, že na ministerstvu nebudou žádné výměny náměstků." Pan Paroubek na to řekl: "Toto přece není možné." Načež jsem si vzal slovo já a Topolánkovi doslova řekl:

"Mirku, přijde po ránu náměstek a udělá na mě špatný obličej. Ale já jsem ministr a on se mi jako náměstek nemůže zpěčovat.Tak ho vyhodím. To je snad jasné, ne? Náměstek mě musí poslouchat!" A Topolánek na to: "Jasně, jasně, to je jasný." Já jsem řekl: "Ano, já tady slibuju, že pokud budu dělat personální výměny na postech náměstků, tak předem zavolám a řeknu to. Šmytec." Takto jsme se dohodli.

Langer: No, to by byla špatná dohoda.

Pecina: Tak jsme se domluvili.

Langer: Pokud by to mělo být tak, jak vy říkáte, tak byste mohl udělat vlastně cokoli!

Pecina: To bych mohl.

Langer: Jen byste nám to zavolal. A na tomhle je vidět právě to rozdílné vnímání mandátu.

Pecina: Ne, ne, ne, ne, ne. Nemůže být žádné rozdílné vnímání.

Langer: Mluvili jsme o tom, že náměstek bude vyměněn pouze po vzájemné konzultaci.

Pecina: Ne! To byl tehdy váš požadavek. Já jsem na to řekl: "V žádném případě." Protože co je to konzultace? Právo veta, že! Když já řeknu, že chci vyměnit náměstka, a pan poslanec řekne, že ne, tak co znamená konzultace? Že ho vyměním, nebo že ho nevyměním? Co je to podle vás?

Langer: Ale pane ministře...

Pecina: Máte právo veta, nebo ne? Podle vaší verze?

Langer: Je to přinejmenším výměna na základě vyjasnění si argumentů a výhrad, které bychom měli.

Pecina: Máte právo veta, nebo ne? Tady je buď ano, nebo ne.

Langer: Určitě ne.

Pecina: Nemáte! Tak pak je to v pořádku! Takže já jsem měl právo vyměnit svoje náměstky. Tak jsme se dohodli. Já bych v životě neodešel ze svého místa proto, abych někde jinde dělal kašpárka! A koneckonců pan poslanec dnes přiznává, že právo veta mít neměl!

Vy si tedy slovo konzultace vysvětlujete jako...

Pecina: Jako že to oznámím! Ano!

Langer: Bylo to tak, že mi zazvonil telefon a pan ministr mi řekl: "Odvolávám svého náměstka."

Pecina: "Příští týden." To jsem řekl.

Langer: Aniž mi předtím třeba řekl: "Vy jste jedna z politických stran, která dala této vládě důvěru, tak já vnímám, že na ministerstvu existuje nějaký problém, chci ho s vámi projednat..." Ne.

Pecina: Ne.

Langer: A tím se vracíme k tomu vyjádření pana předsedy Topolánka. Vy jste se tam prostě začal chovat jako socan. Děláte si svoji stranickou politiku.

Pecina: Vůbec ne! Vůbec nejsem socan na dobytém území! Ale opakuji, opakuji, opakuji, nepřišel jsem do té vlády jako kašpárek, který by se musel ptát kohokoli! Možná vyjma pana premiéra. Na své náměstky se neptám ani pana Paroubka, ani pana Topolánka a nebudu se na to ptát ani vás. Byť jsme měli být jen na pět měsíců, tak nejsme loutková vláda. Já jsem v životě udělal jen jednu velkou chybu. Obrovskou chybu. Že jsem supernáměstka Zajíčka nevyměnil hned. Kvůli tomu se tam začaly střádat problémy s poplatky na krajích, s datovými schránkami a registry... Chtěl jsem ho tam nechat, protože jsem nechtěl dále jitřit vášně. Bohužel to skončilo takto. Takže toto byla moje chyba. Ale opakuji, jako ministr odmítám, že bych měl chodit na jakýkoli stranický sekretariát, a tam by mi někdo měl říkat, koho si mám dát za náměstka, za ředitele kabinetu, za ředitele odboru nebo za policejního prezidenta. Než jsem do té vlády šel, tak jsem to jasně říkal.

Pane poslanče, co dále je součástí dohody?

Langer: Vy, pane ministře, vy nejste paša! To není váš pašalík! Vy jste člen vlády, která dostala důvěru od politických stran, a vy jste vůči parlamentu odpovědný! A přinejmenším vůči těm politickým stranám, které souhlasily, že budete vykonávat tuto funkci dočasně, jste také odpovědný! A měl byste se podle toho také chovat! To není přebírání exekutivní role parlamentem. To je přinejmenším projev elementárního politického citu a lidské slušnosti. To je první věc, kterou jsem chtěl říct.

Pecina: Já budu reagovat.

Langer: Vy jste taky mluvil dlouho.

Pecina: K tomuhle bych se vyjádřil. Toto je jasně střet koncepcí! To, co říká pan poslanec, je řízení ministerstev stranickými sekretariáty. Cituji vás: "Stran, které odhlasovaly moji důvěru, já se budu chodit ptát na své rozhodnutí. Nebo se budu chodit ptát na politické kluby ČSSD, zelených a ODS."

Langer: Nehrajte si na politického naivku!

Pecina: Ne, ne, ne.

Langer: Tváříte se jakoby nestraník.

Pecina: Ne, ne, ne. Paní redaktorko, já jsem zodpovědný panu premiérovi, pan premiér mě může odvolat, parlament mě neodvolává. Poslanecké sněmovně je zodpovědná vláda jako celek. Já samozřejmě půjdu cokoli rád vysvětlit, budu chodit na interpelace, budu chodit samozřejmě na výbory, to je moje povinnost. Ale abych jednotlivá rozhodnutí chodil konzultovat na politické kluby? Dokud si, pane poslanče, neodvykneme, že nás řídí stranické sekretariáty, tak to bude vypadat pořád tak, jak to vypadalo.

Langer: Teď jste mě, pane ministře, dojal téměř k pláči. Prosím, nenasazujte si tu masku politického manažera, protože vám nikdo nevěří. Jste sociální demokrat, jste dosazený sociální demokracií, děláte kroky, které vyhovují sociální demokracii. Já vám to nevyčítám. Jenom mi vadí toto pokrytectví. Nebuďte demagog! Nevsouvejte mi do úst něco, co jsem neřekl, a vášnivě s tím nepolemizujte!

Pecina: To jste řekl! To bude na záznamu.

Langer: To bude. Na záznamu bude něco úplně jiného než to, jak jste mě "citoval". Vy jste si nikdy žádnými volbami neprošel, vy jste se nikdy nemusel obnažit. Vy jste nervózní z toho, když musíte skládat účty. Když po vás někdo chce, abyste vysvětloval své kroky, vnímáte to jako nepřátelský útok. Tak to není! Vy jste ve vysoké ústavní funkci, já jsem poslancem, já mám právo a povinnost vás kontrolovat, zpovídat, žádat od vás vysvětlení. A vy to nesmíte brát jako osobní útok.

Pecina: Jako osobní útok beru to, když říkáte nepravdivé argumenty. Jako osobní útok beru, když Mirek Topolánek vstoupí na plénum poslanecké sněmovny a řekne: "Ministr vnitra nazval šedesát tisíc mladých lidí, kteří nesouhlasí s Jiřím Paroubkem, nacisty."

Langer: Zas tohle... To už je pod moji rozlišovací schopnost.

Mirek Topolánek řekl, že hlavním bodem dohody mezi ODS a ČSSD je "veškeré sporné věci konzultovat na formátu Pecina - Langer - Topolánek - Paroubek" . Stalo se to alespoň jednou?

Pecina: Ne. Sama uznáte, že já ani pan poslanec takovou schůzku prostě nemůžeme svolat.

A teď nekonzultujete nic s nikým?

Pecina: Já se bavím se všemi poslanci. Samozřejmě konzultuji různé věci s panem Tejcem, s panem Bublanem, s panem Paroubkem (poslanci ČSSD, pozn.red.). Normálně se spolu bavíme.

A s Topolánkem a Langerem?

Pecina: Topolánek už tam bohužel není.

Langer: A se mnou nic nekonzultuje.

Pecina: No.

A napravíte to?

Pecina: Jakmile odsud odejdeme, pan poslanec se na mě zase začne mračit a komunikace už zas nebude možná. To už mám vyzkoušené.

Pánové, co jste si mysleli o světě před dvaceti lety? Pane poslanče, vy jste byl na lékařské fakultě, bylo vám dvaadvacet. Vy jste, pane ministře, studoval v Ostravě na Vysoké škole báňské a byl o rok mladší

Pecina: Tenkrát ten svět byl jiný. A samozřejmě byl divný. Všichni jsme si vykládali o tom, jak kdo z nás uteče kam na Západ. Ale cestování nám tenkrát nepřipadalo jako tak velký problém. Velký problém bylo, že veřejně nemůžeme říkat, co si myslíme. To bylo fakt divné.

Langer: Já jsem si vybral medicínu, protože mi připadala nejméně zpolitizovaná. Jinak všudypřítomná šeď, pocit malého kolečka, kterým otáčejí jiní. A únik před znormalizováním našich životů.

K divadlu.

Langer: Ano, k divadlu, k umění, k hercům a spisovatelům, k muzikantům...

On je totiž Ivan Langer, pane ministře, renesanční člověk, jestli to nevíte.

Pecina: To je dobře. Já jsem technický typ. A od mládí jsem se věnoval - byť na to možná nevypadám - bojovým sportům. Já jsem fanda do bojových sportů. Ale renesanční člověk nejsem. Ani recitovat příliš dobře neumím. A zpívat neumím už vůbec.

Pane poslanče, mohu prozradit panu ministrovi, jak mu říkáte?

Langer: Ne... To byla intimní komunikace.

Intimní komunikace na Facebooku

Langer: Bylo to někdy po půlnoci a s velkou nadsázkou...

Pecina: Prcina jsem!

Langer: Člověk, který si dělá legraci z jiných, musí být také ochotný strpět, že si jiní dělají legraci z něho.

Pane ministře, říkáte nějak panu poslanci Langerovi?

Pecina: Panu poslanci se říká Íčko. Takže mu tak říkáme všichni. Ale já se za Prcinu nezlobím. To je takové milé. To je fajn.