Ve skutečnosti ale IZIP nic jiného než právě tato pacientská elektronická zdravotní knížka není a nikdy nebyl. Pokud stavíme zdravotnictví na svobodném rozhodování pacientů, pojištěnců, občanů, je zásadní právě to, aby člověk "viděl, co mu je" – tedy jaké jsou výsledky vyšetření, jaká je diagnóza, jaké léky užívá a co to všechno stojí.

Proklínaný IZIP vždy vadil především těm, kdo si přejí zachování starých pořádků ve zdravotnictví. Bylo mu vytýkáno jediné – že prý nefungoval. Tuto interpretaci zásadně odmítám! Ve skutečnosti IZIP vždy fungoval (na rozdíl například od státem provozovaného registru vozidel). Do zdravotních knížek bylo vždy možné zapisovat a vždy z nich mohl číst ten, kdo k tomu byl oprávněn. Systém nikdy nezkolaboval, nikdy neunikla ani se neztratila žádná data.

Skutečností je, že zdravotní knížky nebyly zdaleka využívány v takové míře, jak být mohly. Ve dvou a půl miliónu knížek bylo "jen" něco kolem 200 miliónů zdravotních záznamů.

Proč nebyly knížky využívány? Protože je někteří lékaři využívat nechtěli, nechtěli pacientům poskytovat informace o jejich léčbě. A proč? To je na delší článek. Nejhalasnější kritici křičí, že knížky nebyly využívány proto, že nebyly povinné. To je velké téma k diskusi a osobně pochybuji, že lidé a zdravotníci usilují právě o to, aby jim používání knížek někdo nařizoval.

Ministr Heger podle svých prohlášení připravuje zcela jiný projekt. Jeho cílem má být elektronické předávání a sdílení informací o pacientech mezi lékaři – pacient je ze hry venku. Tento Hegrův projekt nemá s elektronickými zdravotními knížkami pojištěnců VZP nic společného. Staví před nás první a zásadní otázku – zda souhlasíme s tím, že si doktoři budou předávat informace o nás bez nás.

MUDr. Milan Cabrnoch
poslanec EP