Slyšení s řidiči jsem vnímala jako snahu ukázat, kterak to chodí u těch východoevropských zloduchů. Ve svých vystoupeních jednotliví řidiči vesměs potvrzovali hrozné a skutečně nebezpečné podmínky, jaké v této branži panují. K poměrně značnému rozruchu však došlo, když rumunská zástupkyně odborů přečetla seznam dopravců, kteří tyto praktiky běžně používají. A zde také rozhořčení nad východní Evropou skončilo: drtivá většina jmenovaných firem, které najímají řidiče z východu za oněch nedůstojných podmínek, byly totiž ze států západní Evropy (Německo, Itálie, země Beneluxu, ve Švédsku dokonce i státní firma).

A tak, až se zase budeme bavit o sociálním dumpingu nebo spíš o podmínkách, za kterých pracují lidí v některých profesích v Evropě a samozřejmě ve světě, měly by si zamést před vlastním prahem všechny země, jejichž firmy a ti, kdo za nimi stojí, vidí v lidech jen zdroj svého většího zisku. Bez ohledu na to, zda jsou z východu či západu.