Místo toho ale začalo budování trhu bez přívlastků a úprk před právníky a pomlčková válka. Ideály vystřídala technologie moci. Po listopadu 1989 jsem vstoupila do obnovené sociální demokracie, se kterou jsem spojila velkou část svého života. Listopad 1989 je součást našich dějin a připomenutím radosti, nadějí i zklamání, které přinesl. Přinesli jsme si je sami.

Co říci k dnešku? Ať novináři dělají svou práci, lidé ať vyjadřují svůj názor na demonstracích. Ještě lépe by však bylo, kdyby chodili také k volbám, aby se organizovali, aby byli ochotni pálit si prsty v tisících drobných konfliktů kolem sebe každý den. Aby se nenechali zatáhnout do sítě služeb a protislužeb. Jen tak se může stát, aby stát nebyla firma jednoho člověka a jeho zaměstnanců.

Lekce, kterou právě prožíváme, jednou skončí. I ona bude součástí historie, na kterou nebudeme dvakrát pyšní. Nevznikla ale včera a nezmizí hned. To bychom si lhali do kapsy, stejně jako v Listopadu před téměř třiceti lety.