Byla jsem pozvána na prezentaci výsledků této druhé studie a snažila jsem se autorům i širokému publiku opětovně vysvětlit na konkrétních příkladech nesmyslnost hodnocení, pokud není na samotném počátku jasně definováno, co si vlastně pod "aktivním" europoslancem představujeme. Teprve až budeme mít v tomto jasno, můžeme se pustit do hledání odpovídajících indikátorů. Nikoliv obráceně. To by ovšem od analytiků vyžadovalo větší úsilí než převzetí veřejně dostupných statistik a pokus o jejich zdánlivě objektivní interpretaci.

Protože ale bez ohledu na výše uvedené výhrady snahy hodnotit europoslance budou zřejmě trvat, dovoluji si uvést i několik doporučení. Tedy například: na plénu rozlišit vystoupení - zda europoslanec hovoří jménem frakce směrem k přítomnému komisaři, nebo zda ex post písemně zdůvodní, jak hlasoval. U pozměňujících návrhů doporučuji nehodnotit jejich prostý počet, ale reálný výsledek, to znamená, zda se promítly do výsledného textu, což odráží jejich relevantnost a schopnost je prosadit, tedy vliv toho, kdo pozměňující návrh podal. Dále rozlišovat zprávy legislativní a nelegislativní i to, zda mají opakující se charakter nebo se jedná o priority pracovního plánu Komise. Za krok správným směrem naopak lze dle mého názoru považovat sledovanou novinku a to účast na jednání výborů, ale ani ta sama o sobě není zcela vypovídající.

Prezentováním prostých čísel, chcete-li čárek, bez jejich kvalitativního vyhodnocení, můžeme dosáhnout pravého opaku zamýšleného efektu. Pokud i nadále bude platit, že k mediálnímu titulu „europoslance pracanta“ vede sčítání čárek, může být těžké nepodlehnout. Jen pozor, aby zbyl čas na to, co od nás očekávají voliči - tedy prosazování skutečného vlivu.