Co totalita znamenala například pro české studeny připomíná i dnešní mezinárodní konference Studenti proti totalitě v Senátu.
Je dobré nezapomínat, že revoluční řešení 25. února 1948 nespadlo z nebe. Komunisté vyhráli demokratické volby v roce 1946, již před tím, v Košickém vládním programu dostali Gottwaldovi soudruzi záruky na podílu při poválečném uspořádání a dokonce do demokratických voleb v roce 1946 nebyly vpuštěny některé demokratické předválečné strany.
Komunisté tedy od roku 1946 v klidu obsazovali klíčové pozice na ministerstvu vnitra, získali kontrolu nad veřejným rozhlasem a měli dva roky na to, aby se orientovali ve státní správě a zjišťovali loajalitu lidí na ministerstvech a úřadech, v armádě.
Když pak přišel úder 25. února, měli fakticky komunisté již polovinu práce nad ovládnutím státu hotovou. Ve své podstatě nešlo o „revoluci“, akci jednoho dne, ale o dlouhodobou přípravu a výročí dne bylo jen vyvrcholením, potvrzením trendu.
Politici a politologové se dnes přou, zda je nástup komunistické, nebo jiné totality, opět možný. Máme přece bezpečnostní záruky ve členství v NATO, ve členství v EU, máme rozvinutý demokratický systém a nic nám nehrozí.
Jenže – při únorovém úmrtí Vasila Bilaka se členové našeho demokratického parlamentu, konkrétně to byl Vojtěch Filip z KSČM, ozvali, že tehdejší zvací dopis, kterým byla „legalizována“ okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy, lze vykládat různě. Tedy i okupace lze dnes vykládat různě? Lze tedy, podle pana, pardon, soudruha Filipa vykládat různě i totalitu?
A jakoby toho nebylo dost, veřejnoprávní Česká televize, zřejmě v rámci zachování „objektivity“ a takzvané „nezaujatosti“ pozvala do Hydeparku poslankyni za KSČM soudružku Semelovou. Její výroky k Miladě Horákové, ke zlehčování represivního aparátu STB, se ocitly za hranou zákona a jsou srovnatelné s popíráním nacistického holocaustu, což je v civilizovaném světě trestné. To, že paní Semelová dostala prostor pro svůj, rozuměj komunistický, tedy totalitní výklad nedávných dějin je bezprecedentní útok na naše hodnoty. Nic se ale neděje. Česká televize se tváří, že se jí to netýká, média nebouří, většina společnosti mlčí.
Je normální, aby paní Semelová ve veřejnoprávním médiu bez následků srovnávala severokorejský režim s demokratickou jižní Koreou?
Nemyslím si, že se může vrátit komunismus tak, jak jsme ho poznali ve druhé půli dvacátého století. Ale jsem přesvědčen, že tam, kde sílí lhostejnost, zároveň sílí averze vůči menšinám a všem odlišnostem, tam, kde se prosazuje apatie a sílí nevraživost mezi sociálními skupinami, tam všude vznikají předpoklady pro určité totalitní praktiky. Stejně jako nepřiměřený prostor pro extrémní a v podstatě trestné výroky, jaké předvedla soudružka Semelová.
Ten, kdo si myslí, že demokracii už tu máme „na věčné časy a nikdy jinak“, se mýlí, soudružka Semelová je toho důkazem.
Demokracii je nezbytné pořád budovat, opečovávat, dbát o ní. To ale úkol pro demokratickou, konzervativní stranu, tedy pro nás.
Vždyť největším nepřítelem demokracie je nezájem o ní. Je sice dobře, že žijeme v pocitu relativního bezpečí a politické jistoty. Nenechme však nahlas křičet ty, co začínají vyvolávat dobu, která s demokracií neměla nic společného.
MUDr. Přemysl Sobotka
místopředseda Senátu Parlamentu ČR
senátor za Liberecko
