Vážené dámy a pánové, občané Prahy,

70 let od vypuknutí Pražského povstání v květnu 1945 se může zdát jako dlouhá doba. To ale nic nemění na významu této události a potřeby se z ní učit.

Vzhledem k počtu bojovníků a ztrátám šlo jednoznačně o největší bitvu českého národa za svobodu v novodobých dějinách.

Jsem proto velice rád, že jsme k rozhlasu přišli uctít památku hrdinů pražských barikád. Vinohradská ulice je osudovou křižovatkou moderních českých dějin, je totiž spojena i se srpnem 1968, kdy si každý musí uvědomit spojité nádoby mezi květnem 1945 a srpnem 1968 a stálé ozvěny těchto událostí až do naší současnosti.

Historii nesmíme ignorovat a naopak její dobrá znalost nám může posloužit jako ten nejlepší kompas v našem rozhodování. Přesto bych se rád omezil především na uctění památky těch, kteří tehdy v květnu 1945 neváhali, a často s holýma rukama, šli do boje a vůbec nepřemýšleli o tom, že mohou zemřít. Byli to totiž vlastenci. Květnové povstání mělo hluboký smysl a význam. Zabránilo plánům nacistů na zničení Prahy a prodlužování války. Tři tisíce padlých a zavražděných povstalců a občanů Prahy během pěti dnů je snad pádným důkazem…

Uctěme proto památku padlých barikádníků a všech statečných vojáků, policistů, četníků, sokolů, skautů a dlouhé řady dalších Pražanů všech profesí i sociálních skupin, kteří zde v květnu 1945 bojovali a umírali. Musíme mít také na paměti, že šlo o celonárodní povstání, bylo projevem statečnosti a vlastenectví po krutých 6 letech okupace.

Před několika lety jsem zde při stejné příležitosti řekl, že oběť padlých barikádníků bude mít smysl jen tehdy, když se nebudeme vracet do morální bídy, kterou naše vlast procházela po únoru 1948 a srpnu 1968. To platí i dnes…

Čest památce všem padlým při květnové revoluci a vám poděkování, že jste k rozhlasu přišli.

Děkuji vám za pozornost.

MUDr. Přemysl Sobotka
1. místopředseda Senátu PČR
člen regionální rady