sešli jsme se dnes k pietní vzpomínce v místech, která představují jednu z opravdu temných kapitol našich novodobých dějin. Ačkoliv je pro většinu lidí u nás datum 17. listopadu spojeno především s událostmi z roku 1989, které vedly k pádu komunistického totalitního systému, nesmíme zapomínat na rok 1939 a na nacistickou okupaci, která právě 17. listopadu onoho smutného roku poprvé naplno odhalila záměry nacistů s českým národem.
Stojíme zde v místech, která jsou výrazným symbolem utrpení a smrti českých vlastenců z let nacistické okupace. Zde bylo v listopadu 1939 bez soudu popraveno 9 českých vysokoškolských funkcionářů, zatímco dalších 1278 jejich kolegů bylo odvlečeno do koncentračního tábora Sachsenhausen a české vysoké školy byly nacistickými okupanty zavřeny. Zbavit Čechy možnosti vzdělávat se byl jeden z cílů, směřujících k postupné genocidě našeho národa.
Existovaly i další cíle a i ty byly krvavě naplňovány. Zde v prostorách bývalých ruzyňských kasáren si můžeme připomenout také popravu pražského primátora Otakara Klapky, ale i dalších 234 popravených českých vlastenců, včetně 17 generálů a vysokých důstojníků generálního štábu z odbojové organizace Obrana národa.
Studenti a důstojníci – dva symboly suverenity národa, které byly pověstným trnem v oku nacistické diktatury, a proto se tyto významné části elity českého národa staly jedním z prvních cílů nacistických represí. Nesmíme zapomínat na to, že podobně se po únoru 1948 chovala i další, tentokrát komunistická totalita, když svůj první úder vedla opět proti těmto dvěma vrstvám českého národa. Neignorujme proto potřebu znalosti národní historie. Její neznalost – a nejde zdaleka jen o ty nejtragičtější události – se nám může kdykoliv vymstít. Ačkoliv se často chlubím svým životním optimismem, mám v poslední době nepříjemný pocit, že historii začíná u nás mnoho lidí opět podceňovat, což je cesta k jejich snadné manipulaci, která může lehce skončit opět nadvládou nezodpovědných populistů. Neznalost historie a neochota se z ní poučit je vždy jedem pro demokracii a svobodu. Mějme to na paměti kvůli sobě, svým dětem, ale i památce našich mrtvých hrdinů, aby svou oběť pro tuto zemi nedali nadarmo.
Čest jejich památce.