Stojíme zde v místech, kde bylo v listopadu 1939 bez soudu popraveno 9 českých vysokoškolských funkcionářů, zatímco dalších 1278 jejich kolegů bylo odvlečeno do koncentračního tábora Sachsenhausen a české vysoké školy byly nacistickými okupanty zavřeny. Zde v prostorách bývalých ruzyňských kasáren si můžeme připomenout také popravu pražského primátora Otakara Klapky, ale i dalších 234 popravených českých vlastenců, včetně 17 generálů a vysokých důstojníků generálního štábu z odbojové organizace Obrana národa.

Vážené dámy a pánové, vážení přátelé,

jsem rád, že jsme se dnes sešli k pietní vzpomínce v místech, která představují jednu z opravdu temných kapitol našich novodobých dějin. Považuji za důležité, abychom si občas postavili do kontrastu některé často malicherné či umělé problémy naší současnosti, mediálně živené a nafukované pseudoaférky, takzvanou blbou náladu jako národní sport současnosti či uměle vytvářené celebrity z bezvýznamných lidí s podivným společenským renomé a úrovní s lidmi, kteří vyznávali mnohem pevnější hodnoty a pro ně i svůj národ byli za ně ochotni i obětovat své životy.

Stojíme zde v místech, kde bylo v listopadu 1939 bez soudu popraveno 9 českých vysokoškolských funkcionářů, zatímco dalších 1278 jejich kolegů bylo odvlečeno do koncentračního tábora Sachsenhausen a české vysoké školy byly nacistickými okupanty zavřeny. Zde v prostorách bývalých ruzyňských kasáren si můžeme připomenout také popravu pražského primátora Otakara Klapky, ale i dalších 234 popravených českých vlastenců, včetně 17 generálů a vysokých důstojníků generálního štábu z odbojové organizace Obrana národa.

Studenti a důstojníci – dva symboly suverenity národa, které byly pověstným trnem v oku nacistické diktatury, a proto se tyto významné části elity českého národa staly jedním z prvních cílů nacistických represí. Nesmíme však zapomínat ani na to, že podobně se po únoru 1948 chovala i další, tentokrát komunistická totalita, když svůj první úder vedla opět proti těmto dvěma vrstvám českého národa. Neignorujme proto potřebu elementární znalosti národní historie, jinak skončí v knihách a nákladných televizních inscenacích jako hříčka spekulujících postmodernistických intelektuálů, kteří rádi výchovné momenty historie zaměňují za své vize a spekulace s elitářskou potřebou boření mýtů, které zpravidla končí tvorbou mýtů nových a někdy ještě falešnějších.

V takovém prostředí skepse a pasivity vzniká potom ideální živná půda pro populisty všeho druhu a jejich cestu k moci. Starou pravdou tak zůstane, že neznalost historie a neochota se z ní poučit bude vždy jedem pro demokracii a lidskou svobodu. Mějme to na paměti kvůli nám živým i památce našich mrtvých hrdinů, jinak by svou oběť pro tuto zemi dali nadarmo.

Čest jejich památce…