Ale
nechci tu psát o složitých ekonomických problémech. Rád bych poukázal na druhý
způsob, kterým se nás řecká krize dotýká. Jde totiž o přirozenou otázku, zda
něco podobného hrozí i nám. A její pokračování – jak se to mohlo stát? Odpověď
na druhou otázku je jednoduchá. Řekové dlouhodobě utráceli více, než kolik měli
jako stát k dispozici, zavírali oči před narůstajícím státním dluhem a vlády se
kvůli voličské přízni bály omezit některé výhody řeckých zaměstnanců, které nám
středoevropanům znějí jako vtip. Příplatek za nošení šanonů z patra
do
patra, příplatek za práci s počítačem. Ano, tohle nám snad nehrozí. I když kdo
ví, co všechno některé politické strany naslibují voličům, aby právě jim dali
svůj hlas. Jsme toho přece svědky. Proč chce ČSSD zrušit bezplatné první tři dny
nemocenské, když to státu ušetřilo miliardy? Proč nabízí důchodcům, jejichž
důchody netrpí ani inflací ani růstem cen, třináctý důchod? A navíc je to 2 400
Kč a ne celý důchod, jak je prezentováno. Jde přece o kupčení s voličskými
hlasy, jde o sázku na nezkušenost a krátkozrakost části voličů, té části, která
by byla následným státním bankrotem nejvíce zasažena.
Řekům jejich potíže
nepřeji, Řekové jsou milí a otevření lidé a jejich země je krásná. Ale jako
varování pro nás přišel jejich krach právě včas. I my se totiž v předvolebním
čase rozhodujeme, zda se vydáme cestou hazardu se státním rozpočtem, dalším
navyšováním výdajů s nejistými příjmy, nebo půjdeme cestou úspor a omezení
výdajů. Dnes se může zdát, že jsme od řecké propasti daleko, ale rozpočtová
skluzavka splácení dluhů, dalšího půjčování a zbytečných výdajů nás může do té
propasti vrhnout velmi rychle.
Je jednoduché slibovat. Teď jde o to nalákat
voliče, a pak se uvidí. Nerad bych, aby se touto cestou naše země vydala. Je to
totiž řecká cesta, cesta ke státnímu bankrotu. Tam, kde dnes tlak omezování
výdajů sotva pocítíme, bychom za pár let, mohli být bez peněz. A to už bychom
asi pocítili. Nejvíce ti z nás, kteří už dnes jsou na státním rozpočtu závislí.
A tak paradoxně sliby těmto lidem je vystavují všanc chudobě a drastickým
škrtům.
Právě to máme s Řeckem společné. Jejich bankrot a naši šanci se mu vyhnout.
