Proto jsem tentokrát z výsledků 21. kongresu ODS
naladěn optimisticky, protože jsem přesvědčen, že jsme snad v
drtivé většině po volbách do Sněmovny pochopili, že musíme
jít s pozitivní energií dopředu bez opakování minulých chyb,
protože jsme od voličů (spolu s dalšími pravicovými a
středovými stranami) dostali znovu šanci ochránit tuto zemi před
neodpovědným populismem mocichtivých vyznavačů hesla „po mně
potopa“.
Opět si musíme opakovat, že demokracie nejsou
jen svobodné volby a místa, které v nich lze získat. Jde
především o politickou kulturu, v které žijeme, o kvalitu našich
životů. Jednou věcí je kvalitní program, další jeho nositelé
a jejich styl chování. Konzervativní politik se nemůže chovat
jako žižkovský frajer z dob c. k. monarchie a nebo vekslák z éry
předlistopadové. To přenechejme těm, kteří v tomto prostředí
mají kořeny přímo rodinné, a proto podle toho vypadala i jejich
předvolební kampaň, která svou agresivitou předstihla i
komunisty.
K otázce programu potom připomínám starou
pravdu, že každá konzervativní politická strana by měla mít
svůj program trvale daný a že by jej měla jen detailech aktuálně
modernizovat v souvislosti s konkrétně nastalými problémy ve
společnosti. V tomto případě bych rád připomněl tzv. Čtyři
poděbradské artikuly z roku 1998. Principy nedotknutelného
soukromí, levného státu, nezadlužené budoucnosti a solidarity
zodpovědných zůstávají pro nás trvale závazné a nemá smysl
dělat každý rok z programu strany nové slohové cvičení, které
hledáním nových výrazů a termínů jen mate členy i
voliče.
Kéž by i Evropská unie, jejíž jsme již několik
let součástí uvažovala stejně a své původní myšlenky volného
pohybu osob, peněz a služeb upřednostnila před tendencemi
centrálně řízených socialistických experimentů.
Neslibujme
voličům hlouposti či nesplnitelné sliby, ale s věrohodným
obličejem a chováním podpořme směřování naší země ke
kulturní formě demokracie a dlouhodobé prosperity. Je to sice
pracné, zabere to mnoho času, ale vyplatí se to nám všem. Není
to jednoduché a je třeba k tomu každý den hledat i odvahu jako v
případě odvolání Mirka Topolánka z funkce, kdy bylo zcela nutné
se rychle vzepřít stylu chování, který k nám
nepatřil.
Především to dá však opět věrohodnost
pravicové politice a naší straně přinese nové sympatizanty. Dá
se předpokládat, že by měli být z větší části z mladé
vzdělané generace, která je však vedle zdravého rozumu také
vždy citlivá na jakékoliv projevy nabubřelosti, neupřímnosti a
jalových frází. Program máme dobrý. Teď jde jenom o to, aby náš
styl chování zůstal přirozený a tím pádem i srozumitelný a
přijatelný pro největší počet lidí.
Přemysl Sobotka
předseda Senátu
PČR
