Takže i ode mě dobré dopoledne, pane předsedo, pane premiére, kolegyně, kolegové.
Tady jsme slyšeli pohled našeho pana premiéra na jednání rady o brexitu a i určité závěry, které vyplývají pro Českou republiku jako takovou. Je jasné, že je potřeba řešit vztah EU – Velká Británie, ale i ČR – Velká Británie. To, že byla ustanovena komise, to já kvituji s povděkem, ale mně jde o to, jaká to bude komise, z koho bude složená. Jestli jsem to pochopil, tak to bude převážně úřednická komise. A podle toho, co já celá léta vím, tak úředníci by měli pracovat minimálně na pokyn politiků. To znamená vlády. A protože je to téma, které je do budoucna – teď se bavím nejen o tom vztahu k Velké Británii, ale i o tom, jak náš premiér a my všichni jsme hovořili o určité reformě Evropské unie. Kdo dá zadání úředníkům, jak mají postupovat a jaké návrhy připravovat?
Předpokládám, že opozice by v tomto procesu měla být jasným partnerem, protože vláda v určitém okamžiku skončí a bude nastupovat jiná vláda. A to, co se dojedná, bude dojednáno na řadu let. A víme, jak probíhala předvstupní jednání. Také to dělali úředníci a také nekonzultovali, aspoň co já vím, příliš s politiky a dopadli jsme, jak jsme dopadli.
Takže moje otázka, pane premiére, jaká bude účast představitelů opozice v této komisi? Vy jste tady naznačil, že bude jakási parlamentní, ale přece vy budete mít hlavní vztah k té skupině, kterou vy jste sestavili na vládě.
Takže názor opozice v této chvíli bude velmi utlumen.
Reforma Evropské unie. I vy sám, pane premiére, jste o tom hovořil. Ale mně jde o to, jaká bude? Jestli ta reforma bude směřovat podle představ Francouzů, eventuálně Němců, a možná i Italů, bude to větší centralizace? A to je myslím věc, kterou musíme zvážit nejen na úrovni české, ale i na úrovni visegrádské čtyřka.
Podle mého názoru menší centralizace – a předseda Štěch se o tom také zmínil. Skutečně marginální věci se stávají dominantními a EU neumí své velké problémy řešit. Ale to máme všichni za sebou.
Role komise. Jaké bude stanovisko České republiky? Ministr zahraničí plus někteří opoziční politici jsme navrhovali, aby předseda Junker byl odvolán, protože i on má svůj díl na tom, že brexit dopadl tak, jak dopadl. Jestli mám dobré informace z otevřených zdrojů, tak stejná vláda (ministr zahraničí) najednou ústy premiéra byla vyslovena podpora panu Junckerovi. Já si myslím, že pan Juncker by neměl být předsedou Komise, protože on ten svůj díl opravdu má.
Na co máme ministryni zahraničí EU? Já nevím. Já jsem ji slyšel asi třikrát, a vždycky jsem z toho byl smutný. Jednou se myslím dokonce rozplakala. A mně se spíš chtělo plakat nad tím, jak ona pracuje a že tu roli vyjednavačů přebrali Němci, Francouzi a další. Chápu, že některé země mají výsostné postavení, nebo výsostnější než ostatní, ale v EU jsme si doufám ještě chvilku všichni rovni.
Jaké závěry vzniknou pro jednání 21. 7. V4 ve Varšavě? Bude skutečně Senát seznámen nějakou písemnou formou o tom, s jakým zadáním se tam jede? A samozřejmě chápu, že to bude v obecnější poloze, protože před vyjednáváním se nerozdávají karty natvrdo, aby byla šance někde ustoupit a eventuálně přitvrdit.
Jestliže slyším našeho ministra financí Babiše, že italské banky jsou větším nebezpečím pro Evropu, než je brexit, tak já se ptám, jak budeme navrhovat, aby se řešily všechny ty věci po finanční krizi? Ona jenom zmizela z médií, ona existuje dál. Jak to bude s imigrací? Skutečně nápady, které přicházejí z Bruselu, že za každého přijatého imigranta bude platba z evropských peněz deset tisíc euro? Kde to jsme? Co si to dovolují v tom Bruselu - obchodovat s lidmi? To je pro mě šokující záležitost. O kvótách se nechci bavit, to je samozřejmě stále platná věc. Jenom abychom si to uvědomili. Ale jak to chtějí pánové v Bruselu dosáhnout, nevím.
A na závěr řeknu citát. A myslím, že už jsem ho tady říkal. Předseda Evropského parlamentu Schulz před x-lety na jednání, kterého jsem se zúčastnil, pronesl větu: "Evropská unie se odtrhla od občanů a vy, politici z jednotlivých zemí, musíte naučit milovat občany Evropskou unii." Já si pamatuju, jak mě učili milovat Moskvu.
Díky.
