na posledních kongresech ODS jsem opakovaně mluvil o třech problémech – o nutnosti zůstat věrný ideovým principům, na kterých naše strana vznikla, o potřebě jednoty, kdy je mimo jiného třeba řešit vnitrostranické spory vždy mezi sebou a nikoliv přes média, a také jsem zdůrazňoval nebezpečí, které pro naši zemi představovala sjednocující se levice, která v té době svůj neodpovědný populismus začala stále zřetelněji opírat o vyvolávání třídní nenávisti.
Na 20. kongresu strany loni v listopadu jsem však také řekl, že největším nebezpečím pro ODS je sebedestrukce, kdy ji zničit můžeme jen my sami – leností, sebeuspokojením z dosažených výsledků, politikařením, hloupými aférami, hádkami, nejednotou a halasnými prohlášeními pro média, že v této straně není něco v pořádku.
Podívejme se na tento soubor problémů dnes tři týdny po velevýznamných volbách do Sněmovny. Ty mají zatím jediného vítěze – převahu odpovědných voličů nad těmi, kteří byli ochotni tolerovat politiku laciných slibů a myšlení typu "po nás potopa".
Termíny výhra, prohra či zvláštní novotvar nevýhra však zatím nejsou vůbec na místě, protože tento velký zápas ještě pokračuje jako v hokeji na třetiny. V té druhé musí být sestavena životaschopná vláda, která povede zemi z hospodářské krize, obnoví důvěru občanů v politiku a potvrdí naše dosavadní euroatlantické směřování. Ve třetí třetině nás potom čekají stejně důležité volby do Senátu, obecních zastupitelstev a také po mnoho let nedobytné modré pevnosti jménem Praha.
Jsem rád, že včas ODS stihla ještě před volbami zastavit pokles popularity, který měl několik známých a již výše zmíněných příčin. Zůstaneme-li u sportovní terminologie, tentokrát z oblasti kopané, můžeme říci, že nám voliči naštěstí dali zatím jen napomenutí či varování. Budeme-li však své chyby stále opakovat, můžeme snadno dostat v rychlém sledu žlutou či dokonce červenou kartu.
Proces obnovy důvěry veřejnosti není lehkou záležitostí. Občané i novináři však stále poukazují na podivné praktiky několika nepoučitelných funkcionářů ODS v některých regionech. Existuje také nebezpečí, že v poslední době neúspěšní členové naší strany dají přednost před zájmy celku průchod svému sobectví a zatrpklosti a budou se nás všemožně snažit táhnout ke dnu. Věřím však, že půjde jen o několik málo jedinců typu pánů Ratha či Peciny, kteří si nakonec rychle najdou místo tam, kam vždy skutečně patřili.
Jsem však tradičně optimista a domnívám se, že po volbách máme nyní velice dobrou pozici, abychom se společně vrátili zase do těch pozic, které této straně přísluší. Poučme se však z vývoje v ODS a její koroze dobré pověsti především v posledních dvou letech a nekompromisně se snažme oživit očistné mechanismy a posílení naší akceschopnosti proti všem negativním jevům, které nám škodí.
Připomeňme si starou pravdu, že demokracie nejsou jen svobodné volby a místa, které v nich lze získat. Jde především o politickou kulturu, v které žijeme, o kvalitu našich životů. To vnější nebezpečí, které představovala hrozba bezbřehého levicového populismu, bylo na čas volbami zažehnáno. To vnitřní nebezpečí, kdy ohrožuje svými chybami sami sebe, trvá.
Proto bych na závěr poděkoval všem těm členům ODS od Petra Nečase až po neznámého člena či členku ODS kdesi v malé vesničce daleko od Prahy, kteří si udrželi důvěru svého okolí a pomáhali ho obětavě přesvědčit o nutnosti volit zdravý rozum proti neodpovědnému populismu. Věřím, že se to ku prospěchu celé země podaří zopakovat v ještě vyšší míře i na podzim.
Děkuji vám za pozornost.
MUDr. Přemysl Sobotka, předseda libereckého RS ODS a předseda Senátu PČR
