V nizozemském Haagu se konala konference předsedů horních komor parlamentů. Mezi tématy pravidelného zasedání bylo vyvažování parlamentních sil, obsazování horních parlamentních komor nebo jejich pozice v očích veřejnosti. Hovořilo se o sdíleném zájmu na zachování horních komor jakožto pojistek rovnováhy moci a kvality legislativy. Pořádající zemí bylo Nizozemí, kde horní komora parlamentu funguje letos právě 200 let. Český Senát, který příští rok oslaví 20 let od svého vzniku, reprezentoval 1. místopředseda Přemysl Sobotka.
Zástupci evropských senátů zmiňovali jejich pozice v politických systémech jednotlivých zemí a zároveň popisovali zkušenosti s názory veřejnosti, která v mnoha zemích význam horních komor parlamentů nechápe anebo podceňuje. V Česku podle aktuálních průzkumů veřejného mínění Senátu důvěřuje 35 % lidí, což je o procento víc, než míra důvěry veřejnosti v Poslaneckou sněmovnu. „V České republice důvěra v Senát dlouhodobě stoupá, jsem optimistický. Vysvětlovat jeho stabilizační význam je naší povinností, zároveň to však není jednoduchý úkol. Pokud vláda a dolní komora parlamentu fungují dobře, Senát si musí hledat vlastní, často také méně atraktivní témata. Pokud tyto uvedené instituce chybují, promítne se negativní hodnocení na celou politickou scénu, včetně Senátu,“ řekl 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka.
Předseda irského senátu Paddy Burke popsal snahu o zrušení irského senátu v roce 2013, která skončila nezdarem. „Lidé nakonec v referendu rozhodli odmítnout návrh na zrušení senátu. Nechali se přesvědčit, že je třeba zachovat pojistku kvalitní legislativy, kterou senát představuje,“ řekl Burke, který však zároveň zdůraznil potřebu reformovat senát tak, aby ještě více reflektoval požadavky veřejnosti.
Během konference se všichni šéfové horních parlamentních komor setkali s nizozemským králem Vilémem-Alexandrem. „Z původně avizovaného formálního setkání se vyvinula zajímavá debata na téma regionálních reprezentací a ochrany zájmů menšin,“ uvedl Přemysl Sobotka. Ten také zmínil, že je žádoucí, aby předsedové senátů diskutovali o problémech, které nejvíce zatěžují Evropu – např. o situaci na Ukrajině, problematice přísunu migrantů nebo Islámského státu.