Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Recept je neúplný, bez lékového záznamu. Z části je to pravda, ale samozřejmě eRecept má své opodstatnění i bez toho lékového záznamu, to je určitě nesporná věc. Lékový záznam i nyní má mnoho úředníků nebo pracovníků pojišťoven a ministerstev, přístup k lékovému záznamu, který již existuje, to je sice pravda, ale pokud lékový záznam tady schválíme v režimu opt-out, tak počet těch, kteří k tomu mají přístup, velmi výrazně zvyšuje. To nejsou jenom úředníci, pracovníci ministerstev a zdravotních pojišťoven, ale jsou to také lékárníci, zaměstnanci lékáren, lékaři, a to de facto ve všech zdravotnických zařízeních, ve všech ambulancích atd.
A ani to by tak velký problém nebyl, protože opravdu tito pracovníci většinou jsou vázáni mlčenlivostí, a není tak úplně jednoduché zneužít lékový záznam a někomu tu informaci podat. Totiž přístup k tomuto lékovému záznamu může být dvěma způsoby. A to je tak, že předpokládáme, že všichni souhlasí. A ti, kteří nesouhlasí, tak se musí aktivně přihlásit, to už tady bylo řečeno i mým předřečníkem. Anebo ten systém bude postaven obráceně, že pokud já budu chtít, aby určití lékaři a určití lékárníci měli přístup k lékovému záznamu, tak při první návštěvě svého obvodního lékaře, nebo eventuálně přes internet, tak, jak se budu moci odhlašovat z toho systému, pokud bude opt-out, tak si můžu dát ten pozitivní souhlas.
To, že většina lidí se třeba nepřihlásí, pokud to bude potřebovat ten aktivní krok, to si nemyslím, protože samozřejmě povinností obvodního lékaře bude seznámit pacienta s tím, jakou možnost má, aby se nějakým způsobem zapojil do systému. Již tady bylo řečeno, že pokud se někdo z toho systému odhlásí, tak se vystavuje riziku toho, že pokud bude něco akutního, nebo bude v jiném městě, tak lékař nebude mít k tomu přístup a může to znamenat třeba ohrožení jeho života. To je věc, která mně z části na tomto malinko vadí. Protože pokud já se z toho systému odhlásím úplně, tak jsem tam nezaznamenal – třeba se pletu, možná, že mě pan ministr opraví, že by tam ze zákona zůstal přístup v akutních případech. To je ta věc, která mně tam chybí. Já si dokážu představit systém, který bude obráceně. To znamená, u obvodního lékaře si vyjmenuji lékaře, které chci, aby tam měli přístup, a automaticky ze zákona, protože chráním, anebo eventuálně aktivním souhlasem si odsouhlasím to, že v případě, když budu v ohrožení života, tak de facto ten můj nesouhlas neplatí a je tam souhlas s přístupem.
Stejně tak si myslím, že to jde řešit i v případě, že dám souhlas v akutních případech, tzn. když budu v bezvědomí, když budu v ohrožení života, a můžu mít tzv. osobní kód, který jsem schopen sdělit kterémukoli jinému dalšímu lékaři při návštěvě ordinace. Zrovna budu na návštěvě v Brně a tam žádného svého obvodního lékaře nemám, stane se mi tam nějaká příhoda, budu potřebovat navštívit obvodního lékaře, navštívím ho, nebo se dostanu k lékaři a ten svůj osobní kód tam můžu sdělit. S tím, že na ten moment on má přístup do lékového záznamu.
A je tady ještě jedna věc, na kterou bych tady chtěl upozornit. Třeba mi to odborníci vyvrátí, že lékový záznam má zamezit tomu, že např. pacient dostává více léků, protože lékař mu předepsal něco, a neví, co mu předepsal někdo jiný. Chci upozornit na jednu věc, že při návštěvě lékaře to, co pacient bere za léky, to já musím získat v anamnéze. Zeptat se ho. A pokud mi řekne úplně něco jiného, než je v lékovém záznamu, tak musím věřit pacientovi, a nemůžu v žádném případě spoléhat na to, že je někde něco napsáno. Neobstál bych ani před Komorou, ani před právem, pokud by se ten problém řešil.
Proto lékový záznam musí být brán jako informativní a samozřejmě možná, že mě může navést k tomu, že když tam uvidím nějaký rozpor mezi tím, co mi pacient říkal, mezi tím, co mám v záznamu, nebo vidím, tak se ho zeptám: „Ale pane, tady máte, že berete ještě tento lék, a vy jste mi ho neuvedl.“ A ten pacient může říct buď: „Ano, já jsem na něj zapomněl“, nebo mi řekne: „Já ho neberu.“ A když mi řekne, že ho nebere, tak musím brát, že ho nebere. A to jsou věci, o kterých si myslím, že tady jsou malinko opomíjené. Dávám tomu velký význam, že pokud bude lékový záznam dostupný všem, takže prakticky zamezí jakémukoli pochybení, co se týče předepisování léků. Že tam někdo předepsal lék, protože neví, že ten pacient bere něco jiného.
Co se týká opt-out/opt-in, já jsem zastáncem toho, že ten systém má být opt-in, protože pokud to má být obráceně, to znamená, já musím říct, že nesouhlasím, anebo můžu říct, že nesouhlasím jen s určitými lékaři, tak pak by to také mohlo znamenat, že bych musel napsat seznam, já nevím, pět tisíc lékařů, které nechci, a dvacet, které chci. Možná, že se pletu, protože to si myslím, že by v tom zákonu mohlo být. Pokud dám globální nesouhlas a vyjmenuji jenom ty, které chci, takže to takto jde. A potom tato námitka de facto z mé strany neplatí. Ale přesto to znamená, že já musím i přesto, že toho lékaře v tuto chvíli vůbec nepotřebuji, třeba ho nebudu potřebovat celý rok, nebo dva, nebo tři, tak aktivně přijít a ten svůj souhlas zrušit takzvaně.
To je ta moje námitka k tomu. Protože kdyby to bylo obráceně, tak pokud toho lékaře budu potřebovat při první návštěvě, tak se může vyřešit problematika, jestli chci, aby můj lékový záznam byl dostupný všem, anebo komu by měl být dostupný. Proto já jsem zastáncem systému opt-in, to znamená toho aktivního souhlasu při první návštěvě. Nebo, pokud chci, tak i bez návštěvy lékaře si nahlásit, koho chci.
A chtěl bych docela apelovat na to, aby se dořešil i ten problém, pokud někdo dá globální nesouhlas s přístupem, tak aby tam bylo vyřešeno, jakým způsobem. Nebo aby pacient byl upozorněn na to, že může dát souhlas v případě akutních záležitostí nebo urgentních záležitostí. Děkuji za pozornost.
