Dobré odpoledne, vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych se za klub KDU-ČSL vyjádřil k předložené novele zákoníku práce. V tom širším slova smyslu jsem tady hovořil už v prvním čtení, takže nebudu se zabývat všemi aspekty této novely.
Vrátil bych se k tomu, co jsme tady také diskutovali, a to je to, že tato novela nepostihuje některé problematické oblasti zákoníku práce a já rovnou říkám, že do toho teď nechci střílet, protože všichni víme, že ta novela mimo jiné vznikla i na bázi křehké domluvy na tripartitě a já to respektuji.
Přesto se k jedné oblasti vrátím, protože ta si myslím, že je už tady ve Sněmovně probírána velmi dlouho a opravdu si zaslouží řešení. My jsme to mnohokrát diskutovali už v minulém volebním období, pak se na začátku tohoto volebního období udělaly některé dílčí změny. Tenkrát jsme na tom pracovali s kolegou Patrikem Nacherem a následně pak prošla verze z dílny MPSV. A tou problematikou je náhrada za ztrátu na výdělku. Tedy problematika lidí, kteří se ne vlastní vinou, ale vinou pracovního úrazu anebo uznané choroby z povolání dostali do situace, kdy si nejsou schopni již vydělávat tak jako dřív a jsou odkázáni mimo jiné i na tu tak zvanou rentu. Ona ta renta je takové trošku slovo zavádějící, tedy na náhradu za ztrátu na výdělku.
Problematika náhrady ztráty na výdělku je velmi komplikovanou oblastí a patří k nejkomplikovanější vůbec, co se týče zákoníku práce. My jsme v mezidobí vlastně od té schválené malé novely na začátku tohoto volebního období absolvovali s kolegou Josefem Hájkem a s některými dalšími, pak v té finální fázi i s kolegou Lukášem Černohorským, celou řadu jednání. Těch jednání bylo opravdu hodně nejenom tady ve Sněmovně, ale i v rámci regionů. A bylo to hlavně se zástupci rentistů z té profesní skupiny horníků, která je největší mezi těmi 15 tisíci takzvanými rentisty. Je to ta nejsilnější skupina, ale potkávali jsme se i s celou řadou dalších profesí, jako jsou bývalí pracovníci z těžkého průmyslu, z chemického průmyslu a z některých dalších profesí. A tyto občany, kteří, jak už jsem řekl, nikoliv vlastní vinou se dostali na tu pozici toho tak zvaného rentisty, provází opravdu několik závažných problémů v aplikaci zákoníku práce.
My určitě nejsme schopni v rámci této změny pojmout všechny, tak ani ta ambice není. Ale chtěli jsme vyřešit alespoň jeden, ten asi nejzásadnější problém, který zákoník práce ve výpočtu náhrady ztráty na výdělku, té takzvané renty, má, a to je princip takzvaného stop výdělku.
Když člověk, který si dříve poměrně i slušně vydělával, což třeba hornická profese přinášela, vinou těžkého pracovního úrazu se dostane do situace, kde již není schopen vykonávat tu původní profesi, tak vždycky na začátku skončí v pracovní neschopnosti. Po skončení té mnohdy dlouhodobé pracovní neschopnosti většina z těchto lidí má nějakou zbytkovou pracovní schopnost, vrací se do zaměstnání a v tu chvíli si vydělává nějakou mzdu, která bývá významně menší, než ta jeho původní mzda.
A při výpočtu té takzvané renty se pak přistupuje ke vzorci, kdy se od té jeho původní mzdy před pracovním úrazem odečítá ta částka, kterou si vydělává v tom svém prvním zaměstnání. A tato částka je tím takzvaným stop výdělkem. A u celé řady z těchto pracovníků postupem času dochází k tomu - anebo není to vždycky jenom vinou zhoršení jejich zdravotního stavu, ale mnohdy i okolnostmi, vysokou nezaměstnaností a tak dále - tak jsou nuceni buď se vrátit na Úřad práce, anebo přijmout zaměstnání, které je méně honorované.
A v tu chvíli nastává ta velká diskriminace a ta velká nespravedlnost, že ta odečtová částka, ten takzvaný stop výdělek, se jim pořád odečítá, přestože oni si reálně vydělávají třeba částku o dva, o tři, tisíce nižší. K čemu to vede? Tito lidé jsou velmi demotivováni a velmi přemýšlejí o tom, jestli se jim vyplatí vůbec pracovat - a já chci zdůraznit, že valná část z nich pracovat chce - anebo zůstat dlouhodobě registrováni na Úřadu práce. Proto přicházíme s myšlenkou - a s kolegou Hájkem a s experty jsme připravili pozměňovací návrh - abychom institut toho takzvaného stop výdělku ze zákoníku práce vyjmuli. Aby se skutečně při výpočtu té reálné renty, té reálné náhrady za ztrátu na výdělku, kalkulovalo vždy se skutečnou mzdou, kterou si ten člověk v danou chvíli vydělává.
Myslíme si, že to je napravení stavu, že to pro ty lidi bude velmi dobrý signál, že stát o ně stojí a je potřeba také říci, že to bude i odstranění určité diskriminace v rámci profesí, protože například v zákoně o ozbrojených složkách tento institut není. Tam se ten takzvaný stop výdělek neuplatňuje. A to není nic vůbec proti příslušníkům bezpečnostních sborů, ale myslím si, že je potřeba ke všem profesním skupinám přistupovat stejně.
Takže avizuji pozměňovací návrh, který jsme tvořili s kolegou Hájkem, a přihlásím se k němu v podrobné rozpravě. Byli bychom velmi rádi, kdybyste tento poměrně jednoduchý pozměňovací návrh, který bude mít ale pro ty postižené skupiny občanů velký význam, abyste ho pak ve třetím čtení podpořili. Myslím si, že pro ty lidi to bude signál, aby pracovali, aby pracovali legálně. Protože samozřejmě tím vedlejším efektem toho stop výdělku je fakt, že někteří z těch lidí pracují načerno, oni se tím někteří ani netají, protože jim nic jiného nezbývá.
A já si myslím, že oni budou velmi rádi pracovat a budou spokojeni s tím, že se můžou zapojit, byť se sníženou pracovní schopností, a že to pro ně bude signál i do budoucna, že o ně stát stojí. Děkuji vám za pozornost i za podporu tohoto návrhu, ke kterému se přihlásím pak ve třetím čtení.
