V nemocnicích se daří udržet kvalitní péči jen obětavostí přetíženého personálu. Rozhodně bych se nechtěl dožít toho, aby lidé pocítili nedostatek zdravotníků na kvalitě péče. Jako příklad neutěšeného stavu můžeme použít Černovice na Pelhřimovsku. Město už rok shání náhradu za praktickou lékařku. Měla na starosti i Ústav sociální péče Lidmaň, ale před rokem šla do penze. A žádný lékař o uvolněnou ordinaci nejeví zájem. Přestože mu město nabízí 5 let bydlení zdarma a 150 tisíc na ruku. Nepomohla ani pobídka ze strany pojišťoven ve zvýhodnění plateb vzhledem k menšímu obvodu. Inzeráty, osobní schůzky s vytipovanými lékaři, prosby na zdravotních pojišťovnách, vše marné.

V terénu chybí kromě praktiků i zubaři, narůstá personální vyprahlost nemocnicí u řady oborů. Vše začíná už na lékařských fakultách, kde studuje řada studentů ze zahraničí, kteří po absolvování studia odejdou do své rodné země. Pryč je doba, kdy zejména slovenští absolventi medicíny hojně zůstávali pracovat v ČR. A mladí čeští lékaři? Ti mnohdy ani nenastoupí po promoci do nemocnic.

Láká je pracovat v zahraničí nebo využijí své vzdělání mimo lékařskou praxi. Navíc ve zdravotnictví roste obava z kriminalizace zdravotníků a nárůstu žalob. Pokud už mladí lékaři nastoupí do nemocnic, mají zájem jen o některé, z jejich pohledu zajímavé obory. Pak často odcházejí na specializovaná pracoviště ve velkoměstech. Ruku v ruce s tím negativně působí narůstající byrokracie ve zdravotnictví a malá společenská prestiž lékařů a sester.

Kdysi měl každý ředitel nemocnice v šuplíku 20 až 25 žádostí mladých lékařů, teď zásuvky zejí prázdnotou. A nejde to řešit jako ve filmové sérii Básníků, kde z tehdejšího OÚNZ šlo poslat lékaře „na obvod“ či "převelet" na jiný obor. A tak zejména venkovské okresy bojují s nedostatkem zdravotního personálu – nejen lékařů, ale i sester a nelékařských profesí. 

Právě proto by Kraj Vysočina, který patří k venkovským krajům, neměl stát stranou tohoto problému a měl by jej řešit spolu s ministerstvy školství a zdravotnictví, s pojišťovnami a Českou lékařskou komorou. Kraj garantuje zdravotní péči v regionu, a i když má možnosti omezené, je jeho povinností snažit se neutěšenou situaci v krajském zdravotnictví zvrátit. Vedení kraje podle mě musí podpořit personální politiku nemocnic a hledat nové motivace pro zdravotníky – a nejde jenom o mzdy.

Je také třeba zvýšit tlak na pojišťovny, protože právě ony jsou povinny zajistit svým pojištěncům odpovídající péči v přiměřeném dosahu. Na květnovém zastupitelstvu kraje jsem navrhl, abychom se inspirovali postupem Královéhradeckého kraje, který pro rok 2016 vypsal stipendijní program pro studenty 6. ročníku medicíny.  Na něj vyčlenil 2,7 milionů – 100 tisíc na studenta.

Je to možnost, jak podpořit lidský potenciál a přitáhnout mladé lékaře na Vysočinu. Vše se ale musí řešit komplexněji, nejen na úrovni krajů. Čeká nás strastiplná, ale potřebná kultivace vzdělávacího systému lékařů i sester i změny v organizaci zdravotní péče. Jinak ani sebemodernější vybavení nemocnic nezastaví hrozbu uzavírání některých oddělení, prodlužování čekacích dob či dokonce zhoršení kvality péče. A to si jistě nechceme ani představit.

MUDr. Vít Kaňkovský
lékař a poslanec, místopředseda sněmovního Výboru pro zdravotnictví