Já jsem zde k bodu 1 schváleného programu 50. mimořádné schůze vystoupil již minulý týden. Jenom připomenu, že jsem zde zmiňoval několik oblastí, které si myslím, že zaslouží komentář, k té první vlně koronavirové krize v naší zemi.
Hovořil jsem zde o tom, že jsme v té první fázi, v těch prvních týdnech, jako zástupci opozice podpořili karanténní a bariérová opatření, která vláda v souvislosti s nákazou COVID-19 v naší zemi zavedla. Také jsme měli podle mého názoru velmi vstřícný přístup k té krizové legislativě, kterou jsme zde ve velkém spěchu - a bylo to potřebné, aby to bylo co nejrychleji - schvalovali. Tady musím navázat ještě na kolegu Ivana Bartoše, který zmiňoval, že opozice zde přicházela se spoustou konstruktivních pozměňovacích návrhů, na které ale vláda z větší části neslyšela. Pak ale s některými z nich sama přišla, když jsme tady některé ty zákony takzvaně opravovali, tak v té druhé fázi část našich návrhů bylo použito ze strany vlády. Samozřejmě důležité je, že ty změny nakonec byly schváleny, ale nemyslím si, že to vždycky bylo úplně košer. Jako jako zástupci opozice jsme se také zapojili do fungování ústředního krizového štábu, dostali jsme tu možnost a musím říci, že i na půdě ústředního krizového štábu jsme nehráli nějaké politické hrátky. Snažili jsme se tam chodit s náměty a připomínkami z praxe a snažili jsme se věcně diskutovat o problémech, které v těch postupujících týdnech boje s nákazou COVID-19 přicházely.
Minulý týden jsem se také zmínil o problémech s nákupy a distribucí ochranných pomůcek a dalšího zdravotnického materiálu. Tomu se bude dneska ještě věnovat bod tři a já se ještě k tomu krátce vyjádřím na závěr svého vystoupení. Jedním z problémů, které jsem tady také zmiňoval, a který si myslím, že zaslouží komentář, a taky už to tady zaznělo, byly problémy s testováním. Všichni víme, že na začátku to bylo všechno chaotické, a to nikomu nevyčítám, protože skutečně PCR testování na COVID-19, na to jsme nebyli úplně připraveni, ale byla zde aktivita soukromých laboratoří, byla zde aktivita akademických pracovišť, která velmi rychle zareagovala na danou situaci, a jak personálně, tak finančně je to stálo nemalé úsilí. A my jsme opakovaně zmiňovali i na ústředním krizovém štábu, proč stát tu jejich kapacitu dostatečně nevyužívá v situaci, kdy jsme potřebovali testovat v sociálních službách, kdy jsme potřebovali testovat v některých regionech ve zvýšené míře, tak tato pracoviště, která měla denní kapacitu 3,5 tisíce vzorků PCR testů, tak byla využita třeba jenom: 400-800 vzorků se k nim dostávalo. A to si myslím, že není úplně správně. A to si myslím, že by mělo být poučením pro tu případnou příští vlnu, kterou si nikdo nepřejeme, ale která může nastat. A nevíme, jestli nastane, v jakém čase nastane, v jaké síle nastane. A myslím si, že směrem k těmto laboratořím bychom měli být spíš velmi vstřícní, protože skutečně jejich kapacity můžeme potřebovat, a ukázalo se, že byly poměrně operativní i v tom, jak byly schopny velmi rychle se připravit a v podstatě zavzít do toho systému testování.
Minulý týden jsem také hovořil o tom, jakým způsobem byla zajištěna péče o ty nejzranitelnější, za které považuji seniory v komunitních zařízeních, což jsou domovy pro seniory, domovy s pečovatelskou službou a další lůžkové sociální služby. Všichni víme, že na začátku právě tyto provozy, tato zařízení měla kritický nedostatek ochranných pomůcek. Ta nedostupnost byla ještě větší než ve zdravotnictví a v některých dalších oblastech. A já bych chtěl ještě jednou moc poděkovat jednak vedení těchto lůžkových, ale i terénních zařízení, protože i ti terénní pracovníci, kteří provozují terénní sociální služby, přicházeli do kontaktu s potenciálně nakaženými, aniž by měli dostatečné vybavení ochrannými pomůckami. A právě jim všem patří to velké poděkování, protože oni to zvládli, a skutečně, a to ukazují příklady i z jiných států, že v těch pobytových zařízeních sociálních služeb v mnohých státech došlo k velké evaluaci těch nemocných a že skutečně tam byl velký problém. A u nás tím zvýšeným nasazením všech těch pracovníků, kteří mnohdy třeba 14 dní byli s těmi klienty 24 hodin denně, aby se potenciálně nenakazili u svých rodinných příslušníků, tak jim patří skutečně veliký dík za to, že to zvládli.
Také ve zdravotnictví to všechno nebylo tak růžové, jak se to mnohdy zdálo. I tady patří velké poděkování vedení nemocnic, ale i všem pracovníkům. A nemluvím jenom o nemocnicích, mluvím i o dalších zdravotnických provozech. I tam zpočátku velkou kreativitou a velkým nasazením těch pracovníků došlo k tomu, že během několika dnů, maximálně dvou týdnů byla ta zdravotnická zařízení nachystána přijímat potenciálně nakažené a zároveň se starat i o pacienty, kteří potřebovali akutní péči s jinými zdravotními problémy. Také jim patří velký dík a skutečně bychom se měli poučit z toho, abychom napříště už byli nachystáni na to být vybaveni potřebnými ochrannými pomůckami, a to bude problém, který budeme ještě diskutovat. Určitě by byla ještě celá řada dalších oblastí, které by si zasloužily komentář, kdybychom se bavili o pomoci státu těm sociálně nejslabším, o pomoci firmám atd., ale k tomu se zcela jistě ještě dostaneme a také zde o tom již hovořili kolegové z Pirátské strany, z ODS a z dalších politických uskupení.
Já se na závěr vrátím jen k jedné oblasti, a už jsem to avizoval, a to jsou nákupy a distribuce ochranných pomůcek a dalšího potřebného zdravotnického materiálu ke zvládnutí epidemie COVID-19. Jsem hluboce přesvědčen i na základě zkušeností z ústředního krizového štábu, ale i z dalších konzultací a i z toho, co proběhlo samozřejmě i v mediálním prostoru, že ta dvoukolejnost, která zde byla v nákupech a distribuci ochranných pomůcek, byla jednou z příčin, proč to v těch prvních týdnech úplně nefungovalo. Zažívali jsme si to na krajích, myslím si, že si to zažívali i naši starostové a právě i ředitelé všech těch potřebných služeb, ať už se to týká zdravotnictví, škol, sociálních služeb, že skutečně na začátku to až tak skvělé nebylo. Všichni víme, že tam byly objektivní příčiny. Ty ochranné pomůcky skutečně neměla celá Evropa. Ale to, že jsme nakupovali dvěma rezorty, vyvolalo spoustu zmatků, dohadů a myslím si, že by to tak do budoucna fungovat nemělo. Jsem přesvědčen, že takhle zásadní činnost, která v krizové situace je, zajistit ochranné pomůcky by měla být pod jedním rezortem. Měl by být jeden systém nákupů a jeden systém distribuce. Pak to může fungovat, pak se ubráníme těm dohadům, zmatkům a možná i nějakým trestním oznámením a podobně, kdo nakupoval efektivněji, kdo to dělal lépe.
Takže proto jsem připravil a v podrobné rozpravy načtu návrh usnesení, aby při případné druhé vlně pandemie COVID-19, anebo při nějaké jiné závažné nákaze, která může náš stát postihnout, byl nákup a distribuce zajištěn jenom jedním rezortem, a podle mého názoru i v souladu s krizovou legislativou by tím rezortem mělo být Ministerstvo vnitra.
Milé kolegyně, kolegové, děkuji vám za pozornost a budu rád i za podporu usnesení, které načtu v podrobné rozpravě.
