Budoucí krize a naše společnost. Jsme připraveni?

Bohužel toto je hlavní nosná myšlenka politiků, kteří nás nepřímo masivní podporou jedné válčící strany zapojují do permanentně eskalujícího potencionálně globálního válečného konfliktu v našem okolí, doufajíce, že další eskalace se nás v žádném případě nemůže dotknout.

V každém předvolebním období je současnými politickými stranami slibován blahobyt trvalý a blaženost věčná a zcela opomíjena skutečnost, že dlouhá doba míru, stability, prosperity a svobody byla v minulosti v našem regionu spíše záležitostí výjimečnou než obvyklou. Každý, kdo upozorňoval a upozorňuje na výše uvedenou disproporci, je označen za proradného manipulátora, který chce strachem ovládat veřejné mínění ve svůj prospěch, což je dle mého názoru mimořádně proradná paralyzující desinterpretace původní myšlenky přípravy našeho systému na společenské desintegrační jevy, které zákonitě později či spíše dříve musí přijít.

Mnoho vnímavých jedinců nemůže pominout nárůst sebedestrukčních jevů v současných rozvinutých společnostech od poklesu plodnosti, úpadku psychického zdraví populace až po iracionální jednání jejich elit vzhledem k výzvám současnosti i blízké budoucnosti. To, že odmítáme reflektovat možná rizika hrozící naším společenským systémům, je jeden z těchto podstatných sebedestrukčních jevů.

Historie nás učí, že budoucí rizika mají většinou jinou formu než ta minulá nebo současná, proto nejsou většinou společnosti akceptována. Bohužel i rizika známá z historie jsou podceňována a opomíjená s tím, že co se stalo v minulosti, se přece nemůže stát nám, jelikož pravděpodobnost je mizivá a rovná se téměř nule. Případně jsme přesvědčováni, že díky výjimečným schopnostem naší technické civilizace je úspěšně zvládneme, aniž by se nás jakkoli dopadly jejich negativní důsledky.

Pokusím se tedy aspoň některá tato nedostatečně akceptovaná rizika s možným drtivým dopadem na naše společnosti identifikovat: -Jaderná válka menší intenzity v našem okolí či na našem území s jaderným zamořením našeho území nebo globální jaderná válka různého rozsahu.

Uměle vytvořená pandemie, náhodně nebo záměrně vzniklá. Biotechnologické prostředky pro tuto eventualitu jsou nyní již široce dostupné.
Blackout –způsobený nestabilitou zásobování elektrickou energií v rámci zelené tranzice, kybernetického útoku, válečného konfliktu nebo vlivem elektromagnetického pulsu působením nabitých částic vyvržených směrem k Zemi ze Slunce /Carringtonova událost 1859/ nebo při jaderném výbuchu.
Populační nestabilita s nekontrolovanou ilegální migrací z Afriky, jediného kontinentu, kde bude přetrvávat populační růst i v budoucnu nebo z míst a oblastí zdevastovaných válkou, zamořených radioaktivním spadem nebo desertifikačními změnami.
Masivní výpadek služeb internetu, včetně umělé inteligence z důvodu kybernetického útoku nebo vypnutím služeb v rámci hybridních válek nebo vojenského konfliktu -Dehumanizované války vedené armádami robotů a dronů prostřednictvím umělé inteligence
Globální přírodní katastrofy, které již planetu Zemi postihly, ale kde nám chybí historická paměť
- výbuch supervulkánu - Toba / téměř vyhynul lidský druh cca před 70 000 lety/, Yellowstone, Flegrejská pole u Neapole a další desítky supervulkánů na Zemi
- mimozemské příčiny - dopad mimozemského tělesa, výbuch supernovy v blízkém okolí Sluneční soustavy

Různá kombinace výše zmíněných příčin je v budoucnu pravděpodobná, čímž dojde pochopitelně k sumaci jejich dopadů na postižené společnosti.

Každá společnost, která chce úspěšně prospívat a přežívat v reálném světě, by měla předvídat možná budoucí bezpečnostní rizika, a co nejodpovědněji se na ně připravovat nebo je případně předem eliminovat stejně, jak to dělá imunitní systém živých organismů.

Na druhou stranu nás imunitní systém i pandemie onemocnění Covid 19 naučily to, že by jak preventivní, tak i reaktivní opatření měla být přiměřená nebezpečnosti krizového jevu, aby nedošlo k nadměrnému zatížení a poškození jednotlivých společenských subsystémů těmito opatřeními. Proto je třeba vytvořit společenský „imunitní“ systém, který bude jednotlivá rizika predikovat, sledovat a vyhodnocovat jejich aktuálnost vzhledem k jejich nebezpečnosti a systémovému negativnímu dopadu. Rozhodně by jednotlivé společenské systémy neměly postupovat zcela jednotně a přístupy by měly být v rámci možností co nejvíce variabilní, aby se zvýšila odolnost k nesnadno predikovatelným různým budoucím hrozbám. Z tohoto pohledu Pandemická smlouva z dílny WHO se jeví jako zcela kontraproduktivní.

Dění posledních několika let dává za pravdu těm, kteří apelují na nutnou přípravu, jak celospolečenskou, tak i na úrovni jednotlivých správních celků, obcí a jednotlivých občanů naší společnosti na možné vážné krizové situace. Příprava by měla být centralizovaná i decentralizovaná, protože v případě kolapsu společností bude problematická plošná komunikace a nelze se spoléhat na to, že tato situace nenastane.

Jednotlivé současné zárodky krizí, které se objevily v jednom roji, jsou pravděpodobně obrazem nestability celosvětového společenského a mocenského uspořádání a příznakem nejasné přicházející změny. Dá se tedy očekávat pokračování tohoto trendu a mohou se pochopitelně objevit i události neočekávané a nepředvídatelné, hlavně přírodního charakteru.

V každém případě nelze vyloučit v případě vzniku krizové situace dočasný pokles životní úrovně a dočasné snížení standardu poskytovaných společenských služeb či případně i problémy s distribucí a poskytováním život zajišťujících potřeb. Pro tento případ je nutno konat patřičné přípravy na celospolečenské úrovni, a to jak informační, tak i materiální.

Jistě nelze vše předvídat se 100% pravděpodobností jaké konkrétní problémy nás čekají, ale lze přijímat aspoň obecná, organizačně a finančně relativně nenáročná pravidla a opatření, která vliv možných budoucích krizí a problémů aspoň částečně eliminují či přijmout specifická opatření směrem k nejvíce pravděpodobným krizím- tedy zajistit pro většinu našich občanů kryty, osobní ochranné prostředky obyvatel, dozimetry, dekontaminační zařízení a hlavně informace, jak se mají obyvatelé připravit na možné jaderné zamoření, a to nejlépe v listinné formě.

A rozhodně bych nikomu nedoporučoval se v době globální či velkoplošné krizové situace spoléhat na pomoc někoho jiného (nějaké to provařené evropské řešení), zvláště pokud se bude potýkat se stejnými nebo podobnými problémy jako naše společnost.

Pokud nebude naše společnost dostatečně efektivně konat v přípravě na možné krizové situace velkého rozsahu, tak záměrně či z neznalosti většina našich občanů bude v budoucnu vystavena možné brutální stresové situaci, která povede ke vzniku paniky, chaosu a možného násilí a velkým ztrátám na životech v případě jejich vzniku. Za tento možný stav nebude odpovědný nikdo jiný než naši vrcholní vládnoucí politici, kteří mají za povinnost vytvořit takový systém, který bude predikovat možné krizové situace a jevy, předem přijímat patřičná preventivní opatření, a nikoli okřikovat ty, kteří na tuto problematiku poukazují, že šíří poplašnou zprávu.

Jestliže vládnoucí politici toto nedělají, protože jsou spokojeni s bezzubými současnými opatřeními a krizovými plány, potom hrozí, že dojde z důvodů jejich nezájmu, liknavosti či záměru k poškození zdraví či újmě na životech našich občanů či dokonce kolapsu celé společnosti v případě vzniku krizové situace. Racionálním řešením se jeví tyto jedince co nejdříve vyměnit za odpovědnější politiky, kteří si jsou těchto budoucích rizik a svých povinností vědomi.