Přičemž všechny tyto údajné lidovecké fóbie konstruuje na základě našeho stanoviska k pravomocem ombudsmana.
KDU-ČSL je opravdu proti tomu, aby ombudsman mohl samostatně podávat návrhy na rušení zákonů k ústavnímu soudu. Dnes tak může jako jednotlivec učinit pouze prezident. Ostatní ústavní činitelé (jímž ombudsman není) pouze kolektivně. Pokládáme to za přílišný zásah do rovnováhy rozdělení moci a říkáme to dlouhodobě – tedy už předtím, než se začalo mluvit o hidžábech, či o sňatcích homosexuálů, což jsou causy, s nimiž dost nepochopitelně autor naše legislativní stanovisko spojuje.
Jen pro úplnost: ještě dříve, než ombudsmanka vydala rozhodnutí o oné stížnosti dvou muslimských studentek zdravotní školy, jsem se opakovaně vyjádřil do médií, že šátky mi nevadí, ale vadily by mi burky, protože znemožňují identifikaci. A co se týká adopcí dětí homosexuálními páry, pak v této věci nemá ombudsman naprosto žádné kompetence. Nejprve by musely obě komory parlamentu třípětinovou většinou odhlasovat změnu článku 32 ústavní Listiny základních práv a svobod, který zakotvuje zvláštní ochranu rodiny a rodičovství. Netuším proto, proč bychom v této věci měli mít nějaký strach z Anny Šabatové. Ostatně KDU-ČSL jí aktivně pomohla je zvolení ombudsmankou a v té době jsme samozřejmě její postoje dobře znali.
KDU-ČSL je známá tím, že dlouhodobě hájí lidská práva a úřad ombudsmana pokládáme za důležitý prvek v jejich ochraně. To ovšem neznamená, že budeme souhlasit se změnou zákona, která je podle nás nesystémová a zbytečná (ústavní žaloby kvůli diskriminaci jsou možné již dnes). Anny Šabatové se opravdu nebojíme. Bojíme se předsudků lidí, kteří neznají naše skutečné názory, ale zato vytvářejí spiklenecké teorie o tom, co vše nás údajně „děsí“. Msta ale není naším programem.