Po 25 letech dochází ke střídání stráží. Polistopadová politická garnitura je de facto na odchodu, i když má stále velký vliv. Nicméně změna je jasně viditelná. Je to důležité, protože teprve předání moci nástupcům ukazuje sílu a ukotvenost demokracie. V mírné nadsázce lze říci, že teprve teď končí 90. léta. Ano, politických generací se za tu dobu vystřídalo několik. Volby každé čtyři roky jsou účinným sítem, které pokaždé zamíchá kartami. Nicméně po celých těch 25 let se v zásadě hrálo na hřišti, které bylo vykolíkováno počátkem 90. let.
Nebudu se teď pouštět do hodnocení té doby. Jestliže nejprve jsme transformaci přijímali s obrovským nadšením, které nakonec vyústilo v hlubokou frustraci, řekl bych, že nakonec se reálné hodnocení ustálí někde mezi. Jde mi o tu změnu. Ve skutečnosti se nacházíme v poločase. Při přechodu od totality k fungující demokracii jsou spíše potřeba dvě generace než jen jedna.
Beru tedy toto střídání s pocitem velké pokory a velké odpovědnosti. Naši předchůdci nám zanechali demokracii ve stavu, v jakém mohli a v jakém to dokázali. Vnímám samozřejmě hromadu chyb. Ale neviděl bych to zase tak úplně černě. Máme svobodu, fungující (byť ne bezvadně) demokratické instituce, poměrně robustní ekonomiku. Nejhorší je asi stav v oblasti morálky. Ale nevinil bych z toho pouze politické lídry. To za mě jistě rádi učiní jiní. Jen k tomu chci podotknout, že v demokracii platí železný zákon: politici se nemohou až tak lišit od těch, kteří je zvolili do funkcí.
Mým přáním je, aby politici byli alespoň o něco, alespoň o pověstný závan motýlích křídel lepší, než je průměr voličstva. Aby táhli společnost vzhůru a nesráželi ji dolů. Protože když tomu tak nebude, lidé ztratí o politiku zájem. Už dnes je důvěra v zastupitelskou demokracii žalostně nízká a tomu odpovídá i volební účast.
Věřím v to, že každý člověk má přirozenou touhou cítit se lepším. A že když dáme lidem možnost, vždy si vyberou takovou politiku, v níž budou vidět více morálních hodnot, jíž budou moci více věřit.
Jistě, v kurzech politologie se standardně učí, že lidé hlasují peněženkou. To je jistě pravda, ale ne úplná. Lidé také hlasují svým svědomím. A kromě jistot, kromě dodržování daného slova, což by mělo být samozřejmé, chtějí také naději. Naději na slušný život ve slušné zemi.
Chtěl bych přispět k tomu, aby takto lidé začali vidět demokratickou politiku. Nikoli pouze jako souboj slibů, ale jako souboj hodnot.
Ty mé vycházejí z mého křesťansko-demokratického přesvědčení. Hodnoty jako zodpovědnost, solidarita, svoboda, právo a spravedlnost nemůže KDUČSL nikdy opustit, protože jsou trvalou součástí její mise.
Ekonomika se spraví (a rozhodně nikoli jen díky politikům), o tom jsem přesvědčen. Ale síla demokracie je v něčem jiném. Není v tom, co lidé mají, ale v tom, v co věří. I proto jsme zatím pouze v poločase.