Vážený pane předsedo, vážený pane místopředsedo, vážení páni ministři, dámy a pánové. Skupina poslanců předkládá změnu ústavního zákona o bezpečnosti ČR. Tento návrh zákona má jednu zvláštnost, a to, že se k němu vláda nevyjádřila, z čehož podle článku 44 Ústavy ČR platí, že souhlasí, jako právní fixe. Přesto bych řekl, že je poměrně nestandardní, že k novele ústavního zákona - ústavního zákona o bezpečnosti ČR se vláda nevyjádří, že nezaujme žádné stanovisko.
Předpokládám, že někdo z ministrů nám případně posléze takové stanovisko vlády, která říká - my nic, my muzikant - posléze osvětlí. Já bych chtěl jak k zrodu tohoto návrhu zákona, který sledujeme asi všichni poměrně intenzivně ve sdělovacích prostředcích, tak i k jeho konkrétnímu znění v té zpravodajské zprávě vyslovit několik, řekněme lehkých pochybností o tom, jestli ty formulace jsou opravdu takové, aby nám zajistily to, co je cílem tohoto návrhu. A to současně říkám, že já si myslím, že má existovat právo občanů držet a vlastnit zbraň. A naopak jsem lehce nervózní z toho, že z tohoto práva, které má být garantováno vlastně ten zákon dělá něco jako, že takto právo jakoby nějak je, ale důvodová zpráva ho pořád rozmělňuje a rozmělňuje a říká, ono je to vlastně jenom právo v rámci povinnosti bránit svoji zemi a podobné.
První pochybnost, kterou bych řekl, aniž bych chtěl zpochybňovat představu, že máme přijmout právo občanů bránit svou zemi a bránit sama sebe, je otázka, jestli toto ustanovení má být součástí zákona o bezpečnosti ČR nebo má-li být součástí Ústavy jako takové, resp. listiny základních a práv a svobod. Myslím, že to je věc, kterou budeme muset zásadním způsobem diskutovat na ústavněprávním výboru. Jedná-li se opravdu o princip, že každý občan má právo se bránit a když už to tedy kopírujeme, protože upřímně řečeno a v tom rozboru je to řečeno, jediná země, kterou známe ve světě, kde toto ustanovení v této podobě opravdu existuje, jsou Spojené státy, které ho tam dávaly z úplně jiných důvodů. Nejenom z důvodů tedy možnosti bránit sama sebe proti ostatním, ale také z pravomoci státu zřizovat milice a bránit se případně proti přílišné moci státu federálního. Myšleno Spojených států jako takových.
Takže tam si myslím, že musíme vyjasnit nejprve tuto otázku. Jedná se opravdu o to individuální právo občanů držet zbraň a moci se jí bránit, pokud jsem napaden, ať už jsem napaden svým spoluobčanem nebo ať už jsem napaden představitelem jiného státu. A dobře víme, že nejenom v souvislosti s teroristickými hrozbami, ale asi si nikdo z nás nedokázal představit před deseti lety, že se 500 nebo 700 km od Prahy na Ukrajině budou po sobě lidé střílet palnými zbraněmi, a bude potřeba, aby byli vyzbrojeni, aby byli schopni se bránit.
Tak tohle myslím, že je první otázka, kterou si musíme vyjasnit, má-li se jednat o právo, které je individuálním lidským právem a je vůči všem, a proto by případně mělo být zakotveno v listině nebo v Ústavě jako takové. Nebo jestli je to jenom ono právo podřazené, do jisté míry té obraně a bezpečnosti ČR a tím limitované.
Druhá věc. Asi jsme všichni zaregistrovali ty první návrhy, které říkaly, lidé mají právo - parafrázuji, parafrázuji. Lidé mají právo mít zbraň. Podrobnosti určí zákon. Já jsem v okamžiku, kdy se tyto návrhy objevily, říkal. No, tak to je úplně nesmyslné ustanovení, které nám proti stávajícímu stavu, neříká vůbec nic. Přiznávám se, že tento návrh, který přináší pan poslanec Váňa a ostatních spolupředkladatelé, je mnohem jasnější a pregnantnější, protože opravdu říká - toto právo existuje, může být omezeno a můžou být stanoveny další podmínky jeho výkonu jenom v těch případech, je-li to nezbytné pro ochranu práv a svobod druhých, veřejného pořádku a bezpečnosti, životu a zdraví nebo pro předcházení trestných činů.
To jsou pak jasná kritéria, která jsou pod ochranou ústavního soudu, a pokud by je některý z navrhovatelů a posléze tato Sněmovna a Senát a prezident - to znamená - zákonodárce, nějakým způsobem překročil, tak je možné obrátit se na ústavní soud a ptát se, je toto ustanovení, které jste si vymysleli v Parlamentě ještě opravdu omezováním, které chrání práva a svobody druhých, veřejný pořádek a bezpečnost, život a zdraví nebo předchází trestným činům? Nebo už je to jenom nějaký navíc výmysl, který si přinesla exekutiva a Sněmovna schválila. Pak si myslím, že samozřejmě toto znění je mnohem lepší, ale musíme vědět, že pak se ocitá pod ochranou ústavního soudu, a že všechny ty věty, které tam navrhovatelé napsali do důvodové zprávy, a které říkají, no, nic se nezmění, všechny dosavadní parametry zůstanou zachovány, všechna regulace zbraňové legislativy, kterou doposud máme v běžném zákoně bude netknuta, že tomu tak být může, ale také nemusí. Může dojít ke stavu, kdy např. ústavní soud, aby typově řekl - ústavní soud řekne, no, přestupek není důvodem k tomu, abychom někomu zakázali lidské právo držet zbraň. A pokud není pachatelem trestního činu, tak nemusí být nutně oné přestupkové čistotě nebo beztrestnosti, tak jak byla uvedena. Stejně tak, a byli to podobní poslanci, alespoň ve většině, kteří dneska ten návrh předkládají, kteří tady před rokem odhlasovávali poměrné zpřísnění zákona o držení zbraní na základě úplně nesmyslné záminka nějakého bláznivého střelce z Brodu, kterému bychom stejně nikdy nepředešli. A je to vždycky jenom záminka k tomu, jak zpřísnit - a víte dobře, že tady byly nápady na to, jak rychleji opakovat zkoušky způsobilosti k držení zbraní. Jak častěji přinutit občany, kteří drží zbraně, aby chodili k doktorům. Ale současně také, že například došlo k prolomení domovní svobody, která bude nepochybně ještě také pod přezkumem ústavního soudu v okamžiku, kdy policejní orgány získají pochybnost o tom, jestli daný držitel zbraně není nebezpečný svému okolí, že mohou vstoupit a zbraně mu odebrat.
Tohle všechno by se dostávalo do budoucna. Dokonce bych řekl, že to je v jistém rozporu s nyní deklarovanou snahou, by se dostávalo do budoucna pod ochranu ústavního soudnictví. A myslím si, že to je dobře. Já si myslím, že to je dobře. Ale máme si toho být vědomi a byl bych lehce opatrnější na to psát posléze do důvodové zprávy - nic se nezmění, nebojte se, nic se neděje. Ona celá ta důvodová zpráva, pokud si ji člověk poměrně pečlivě přečte, je takového charakteru, jako - milí občané, chceme vám zajistit právo na to držet zbraň, bojíme se, že EU překročila své pravomoci a chce vás odzbrojit. Není k tomu dodána ta další věta. Už jsme tedy podali, alespoň snad žalobu na Evropskou komisi, že překročila své pravomoci, ale ujišťujeme vás, že se vlastně nic nezmění a jediné, v čem pořád ten návrh zákona připouští, že změny nastat mohou na základě Evropských směrnic, je držení oněch historických, sportovních a loveckých zbraní, kterých se upřímně řečeno ta směrnice týká do jisté míry nejvíce a nejvíce je bude omezovat.
Pokud bychom řekli, že to právo je obecné, že se netýká jenom krátkých palných zbraní používaných na vlastní obranu, respektive na obranu svého území, ale že nakonec, když na mě zaútočí zelení mužíčci, abych to parafrázoval, že to není nikdo z tohoto světa, ale jsou to červení mužíci z Marsu, takže nakonec můžu vzít i tu historickou zbraň nebo loveckou zbraň a můžu ji použít na svoji obranu samozřejmě v souladu se zákonem této země, ale že mi nebude žádná Evropská komise ji odebírat. Takže tolik snad moje lehké pochybnosti o tom, jestli navrhovatelé dosahují toho, čeho chtějí dosáhnout. Já bych se klonil více k tomu, pokud chceme takové právo deklarovat a já jsem pro to ho deklarovat, abychom ho deklarovali přímo v Ústavě jako v souvislosti s individuálním právem, případně spojeným s kolektivním právem na obranu bezpečnosti této země a nesvazovali ho pouze s tím kolektivním právem na bezpečnost této země. Ale to je nepochybně věc, kterou můžeme řešit posléze ve výborech a posléze v jednání výboru, které bude následovat. Já bych doporučoval, abychom tento návrh zákona přikázali výborům a zabývali se jím, protože bezpečnostní situace je poměrně vážná a zásahy, které předvádí evropští myslitelé, jsou poměrně tragické. Děkuji za pozornost. (Potlesk z lavic poslanců pravice.)
