Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, několik poznámek k tomu, co zaznělo, i když jsem se přihlásil před notnou dobou a všechna přednostní práva a faktické poznámky mě mnohdy předbíhají a já se je snažím nezneužívat.
První je, když tady řídil - já vím, že komunisti mají před sjezdem - ale když řídil pan místopředseda Filip, tak nechal pana poslance Valentu tady vést řeči o banderovcích, landsmanšaftu, které podle mého názoru do tohoto bodu vůbec nepatří, protože se opravdu bavíme o dopisu ministrů, nikoliv o zahraniční politice, dopisu ministrů ve věci případné anexe území na Blízkém východě. Po tom, co nám tady pan místopředseda Filip předváděl předminulý týden s odebíráním slova pirátskému kolegovi, který chtěl hovořit o Smartwings, nebo jak se to nazývá, o tom, jestli se má, nebo nemá vstupovat a bylo to součástí bodu, tak bych ho jenom prosil - on tady v tuto chvíli není a řídí někdo jiný - aby byl stejně spravedlivý vůči svým stranickým kolegům a když někdo do Státu Izrael plete landsmanšaft a banderovce, tak aby ho odkázal do patřičných mezí. Tak to je poznámka procedurální.
Druhá poznámka k panu poslanci resp. ministrovi Zaorálkovi. Chtěl bych říci slovy francouzského klasika - myslím, že propásl svoji příležitost mlčet a to nikoliv tím dopisem, ale svým dnešním vystoupením. Kdyby tady pan ministr Zaorálek neměl zase potřebu si tak trochu zaexhibovat a říct, že všemu rozumí, tak jsme mohli být s bodem již dávno hotovi poměrně klidným usnesením zahraničního výboru, které si přesně uvědomovalo, že se bohužel vykročilo nějakým směrem, který se zdál zejména České republice, ale i Izraeli nevhodný a nešťastný. Ale pan ministr Zaorálek, jak je jeho oblíbeným zvykem, tady vyprovokoval nekonečnou debatu.
Třetí poznámka se týká opět pana ministra Zaorálka a týká se jeho teď tady prohlášení, že pokud můj přítel dělá botu, je dobré mu to říci. O tom nikdo nepochybujeme, všichni bychom to podepsali. Jediná pochybnost, která z naší strany zaznívá, jestli když můj přítel dělá botu, je dobré to napsat do novin. Místo toho abych za ním zašel a řekl mu - milý příteli, myslím si, že děláš botu - tak napíšu článek do novin - myslím si, že můj milý přítel dělá botu. Já to takto opravdu necítím a v tomto směru pokládám ten dopis za mírně nešťastný.
Další teze, která myslím, že by měla zaznít, a ta je v řadě vystoupení. Stále se tady mluví o mírovém řešení blízkovýchodní otázky, dvoustátním řešení a dalších věcech. Nikdo z nás nikdy ani vteřinu neřekl, že je pro nějaké válečné řešení blízkovýchodní otázky, že nemá dojít k dohodě nebo něco podobného. Ale myslím, že jste poslouchali pozorně pana navrhovatele, který se pokoušel opravdu shrnout velmi pečlivě a důkladně ty dějiny minimálně od začátku 20. století a vypočítat, jakým způsobem se tamty strany konfliktu chovají, kdo má permanentní vůli se pokusit - území za mír, známe tuto tezi dlouhá léta - se pokusit se svými sousedy dohodnout na tom, že spolu budou mírově vyžívat a budou se v nějaké podobě k sobě vzájemně chovat s úctou, a kdo stále znovu a znovu rozdmychává ty konflikty. Byly tady citované dohody z Osla. Tak zapomněli jsme, na čem spadly dohody z Osla? Nepochybně to nebyla vina izraelské strany. Prostě Izrael je náš přítel, je to jediná blízkovýchodní demokracie, proti němu stojí státy, které poslední volby měly - některé vůbec, některé nestáty, které poslední volby měly před 14 - 18 lety, vládnou tam blízkovýchodní satrapové, nebo jak to nazvat, a mají pocit, že jejich jediným životním posláním je ten konflikt přiživovat. Já to pokládám za velmi nešťastné. Pokládám za velmi nešťastné, že se pokoušíme přizpůsobovat Evropské unii. A zase to tady ze slov pana ministra Zaorálka několikrát zaznělo a nebylo to součástí toho dopisu, ale myslím, že on bohužel vyprovokoval to, co se tady teď odehrává - jak musíme s tou Evropou a Evropa má plány... Já jsem žádný plán Evropské unie nikdy neslyšel. Nikdy jsem žádný plán, kromě obecného řečnění, neslyšel, neslyšel jsem žádnou tezi, která by někam blízkovýchodní konflikt posouvala, kromě toho, že stále budou peskovat Stát Izrael za to či ono nebo něco podobného
Souvisí to samozřejmě, jak tady bylo řečeno, s menšinami, které dnes v některých západních státech žijí, souvisí to s jistou mírou latentního antisemitismu, který je tam zjevně alespoň místy přítomen, zažili jsme to teď na demonstracích, kdy demonstrace proti rasismu a proti vraždě, zabití - nechci já soudit odsud černošského muže ve Spojených státech - se najednou obrátí k tomu, že se z nich stávají protižidovské výpady, já to pokládám za něco úplně neuvěřitelného a neskutečného, ale bohužel zřejmě část těch radikálních demonstrantů je takto naložena. A v této situaci pokládám, že my máme opravdu jednoznačně stát po boku Státu Izrael, máme jednoznačně říkat - ano, možná že některé kroky jsou předčasné, mají se udělat jinde, jinak, ale současně si být vědomi toho, že ten, kdo není připraven sednout si k jednacímu stolu a kdo není ochoten vyjednávat a kdo chce jenom ten nekonečný konflikt, který znamená, že se sypou miliardy eur z Evropské unie na naprosto nefunkční státní útvar, který je živen jenom z peněz Evropské unie, tak je prostě bohužel ta druhá strana. A že můžeme mít možná výhrady k mírovému plánu amerického prezidenta resp. pana Kushnera, ale ten plán alespoň něco říká, alespoň říká - pojďme se někam posunout. A dokonce i to prohlášení nejvyšších ústavních činitelů, na které se odvolává usnesení zahraničního výboru, říká - je možnost, jak blízkovýchodní konflikt mírovým způsobem posunout dál. Jenom by tady musela existovat nějaká druhá strany, která je ochotná si k tomu stolu sednout, která je ochotná ten konflikt nějakým způsobem zmrazovat. Pokud se budeme pořád tvářit, že všechna řešení spočívají jenom v tom, že do nekonečna budeme palestinské samosprávy živit evropskými penězi, aby mohly nadále vyvíjet tlak na Stát Izrael, tak si myslím, že děláme velikou chybu, a v tomto se nemáme Evropské unii přizpůsobovat. Děkuji za pozornost.
