nejprve mi dovolte, abych popřál všem nově zvoleným senátorům a senátorkám a všem, kteří své funkce a pozice tady obhájili. Jsem tady poprvé, chodím do této komory rád, vždy si velmi vážím toho, pokud tady mohu vystoupit, ale myslím, že člověk má na začátek popřát.
Přicházím před vás s novelou zákona o státní službě, jedná se o dílčí novelu, která si nedělá ambice na to, že chce vyřešit všechny problémy. A dobře víme, že problémů v zákoně o státní službě je vícero a budeme se jím muset zabývat pravděpodobně ještě v příštím roce, kdy počítám, že přijde nějaká zásadnější vládní novela, která by měla vyřešit ty koncepčnější problémy. Tato novela měla opravdu reagovat jen na situaci, která vznikla po volbách a výměně politické garnitury. A na situaci, kdy se na řadu resortů přicházelo a zjišťovalo se, že se v nich fakticky nedá vládnout, protože jsme tak trochu v příběhu, kdo znáte britský seriál Ano, pane ministře, že si resorty dělají, úplně co chtějí.
Novela přináší v podstatě tři zásadní změny. První změna je, že nadále se nebudou rozčleňovat náměstci na politické a nepolitické, jak to bylo doposud. Náměstci by měli být výlučně součástí kabinetu ministra. Jeho zástupci pro fungování vlády, komor parlamentu, případně další politická jednání. Úroveň státní služby by končila u ředitelů sekcí, nad nimiž by pak stáli náměstci jako zástupci ministra. To je první změna, kterou zákon přináší.
Druhá změna je jistý tlak na zvýšení konkurence uvnitř státní služby, jak je to v celé řadě dalších oblastí našeho života, od škol počínaje až po předsedy soudů. Počítá se s tím v zákoně o státním zastupitelství a v řadě dalších oborů. Že vedoucí představitelé státní služby od ředitelů odborů výše by jednou za pět let měli podstoupit výběrové řízení, prokázat, jestli jsou na této funkci oni ti nejlepší, nebo jestli se objevil někdo nový ať už pod nimi nebo z jiné strany, z jiné oblasti, kdo by je mohl nahradit.
Pokládáme tuto vnitřní konkurenci za důležitou a potřebnou, protože samozřejmě jsme po nějakém čase fungování zákona o státní službě. Jsou tam přechodná ustanovení, která předpokládají, že ředitelé sekcí by měli být přesoutěženi do 12 měsíců postupně, aby se to rozložilo v čase. U ředitelů odborů jsme tu lhůtu po diskusi v PS, i s opozicí, prodloužili na 24 měsíců, abychom rozložili přesoutěžení a možnou obhajobu svých mandátů a nebylo to vše v jednom čase a bylo to průběžné.
Poslední věc jsou výrazná zjednodušení vstupu do státní služby. Ruší se vícekolová řízení, kdy doposud v prvním kole mohli nastupovat jen příslušní z příslušného resortu nebo s příslušnými zkouškami. Samozřejmě budou muset žadatelé splňovat kvalifikační předpoklady, které zákon předpokládá, ale bude možné je splňovat i déle do minulosti. Nakonec jsme se dohodli na lhůtě 15 let. Vycházíme z teze, že politické garnitury se v ČR od jejího vzniku střídají přibližně po osmi letech, že to tak vždy je, to znamená, že pokud někdo odchází, že s novou politickou garniturou není úplně ztotožněn, tak aby byla možnost, aby se posléze vracel a měl splněné předpoklady.
Tolik snad moje uvedení tisku, který máte před sebou. Prošli jsme dvěma výbory a jednou komisí zde v Senátu. Jsou mi oprávněně kladeny za vinu některé drobné dílčí nedostatky neúprav dalších zákonů. Já jsem přesvědčen o tom, že jsou překlenutelné výkladem a byl bych vám velmi vděčný, kdyby Senát tento návrh zákona schválil, protože ho pokládám za nezbytný pro efektivní vládnutí v ČR.
Děkuji za pozornost.
