děkuji panu místopředsedovi za oslovení jako předsedy ústavněprávního výboru, ale nevystupuji jako předseda ústavněprávního výboru, vystupuji jako poslanec zvolený za ODS Marek Benda s tím, co vám chci v tuto chvíli sdělit.
Dobře víte, že náš názor k referendům obecně je velmi skeptický, nepokládáme za nezbytné, aby ústava upravovala obecné referendum, jasně jsme to v minulosti deklarovali. Pokud je nějaký důležitý zájem, pak je možné přijmout zvláštní ústavní zákon o konání referenda a všechny tyhle tanečky, které se tady odehrávají, jsou jenom jakýmsi pokusem se tvářit, že chceme předat nějakou moc lidu, který podle mého názoru, a tady překvapivě v podstatě souhlasím s panem kolegou Okamurou, vůbec nefunguje a fungovat nebude.
Já bych to rád ukázal na konkrétním textu návrhu, který přijal na základě právě podnětu v podstatě vyjednavačů sociální demokracie, ANO a Pirátů ústavněprávní výbor a který bych tady rád okomentoval, zejména článek 2, který máte před sebou, kde se říká, že v referendu lze podle tohoto ústavního zákona rozhodovat o věcech vnitřní nebo zahraniční politiky státu s výjimkou rozhodování. Zdůrazňuji zahraniční politiky státu, kde jsou věty, které říkají: porušení závazků, ale o čem se rozhodovat nesmí, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodního práva členství České republiky v mezinárodní organizaci nebo instituci, a to evidentně i kladné i záporné, a nebo vyslovení souhlasu s vypovězením nebo ratifikací mezinárodní smlouvy podle článku 10a Ústavy České republiky. To znamená, že z mezinárodní politiky mi tam podle mě zůstává jenom vyhlašování války, to je tak asi věc, kterou by bylo možné referendem v České republice provést, všechny ostatní včetně toho, že chceme směřovat tam či onam, chceme být kamarádi s tím nebo oním, v zahraniční politice fakticky provést nelze. To se mi zdá pak zbytečné tam psát, že tam vůbec máme mít něco o rozhodování o zahraniční politice, pak řekněme, že smíme rozhodovat jenom otázky vnitřní a otázky zahraniční vůbec do textu nevkládejme.
Stejně tak pokládám za nesmírně sporné ustanovení článku 9, a to jest závaznost rozhodnutí přijatého v referendu. Rozhodnutí přijaté v referendu zavazuje vládu po dobu volebního období Poslanecké sněmovny, v němž se referendum konalo, nejméně však po dobu tří let ode dne oznámení výsledku hlasování v referendu, vláda toto rozhodnutí v rámci své působnosti provede. Dokonce odstavec druhý říká, že rozhodnutí přijaté v referendu zavazuje obě komory Parlamentu po dobu volebního období Poslanecké sněmovny, v němž se referendum konalo, nejméně však po dobu tří let ode dne oznámení výsledku hlasování v referendu, obě komory Parlamentu po tuto dobu nepřijmou usnesení, které by bylo v rozporu s rozhodnutím přijatým v referendu.
Mně to nedává vůbec žádný smysl. Zavazuje Poslaneckou sněmovnu i vládu, a to dokonce i za situace s tím dovětkem "nejméně tři roky". Kdyby to bylo "nejvýše tři roky", tak to ještě pochopím, ale "nejméně tři roky", tak se tím zřejmě chce vyjádřit, že to zavazuje i Poslaneckou sněmovnu, případně Senát, případně vládu, která vzejde z voleb, které se konaly až po tom referendu, mezi kterými se něco odehrálo, politické subjekty kandidují s nějakým programem, nějak to dopadne a budeme se stále ještě tvářit, že jsou zavázány tím předchozím rozhodnutím o referendu. Kromě toho, že je to samozřejmě nevynutitelné, protože nedonutíte nikdy poslance, senátory, a dokonce ani členy vlády, nějakým způsobem hlasovat, můžete jim maximálně možná zakazovat, že nesmí přijmout něco, co je v rozporu, ale když to přijmou, tak jsem stejně zvědav, co by se stalo, jestli by to Ústavní soud zrušil, ale to by možná zrušit mohl. Rozhodně nedonutíte nikdy komory Parlamentu, aby něco pozitivně přijaly. Ale zdá se mi naprosto nesmyslné, abychom řekli: zavazuje to i orgány, které mezitím už prošly volbami. Upřímně řečeno, podívejme se dneska na to, co se odehrává ve Spojeném království kolem brexitu. Tam je přece naprosto zásadní problém v tom, že politická reprezentace si myslí, nebo alespoň její většina si myslí něco jiného, než co bylo odsouhlaseno v referendu, a všechny tanečky s odcházením, neodcházením, jedním, druhým, třetím kolem dohadování s Evropskou unií vycházejí z toho, že tam prostě není většina, která by chtěla uskutečnit to, co si odhlasovali občané v referendu.
Takže zrovna ta Británie - a teď jí nechci, já vůbec nekritizuji rozhodnutí, které přijali Britové v referendu, to bylo jejich naprosté právo. Ale ukazuje to, jaká ta referendální rozhodování mají obrovskou díru v tom, že sice dají nějaký pokyn, ale pokud není dostatečná vůle ten pokyn provést, pokud se objevují všemožné výmysly, zdržování a způsoby, jak ho neprovést, tak se stejně nic nestane. A upřímně řečeno to nakonec jenom zvyšuje frustraci v zemi a pocit nespokojenosti s tím.
Takže nezahrávejme si s referendy. Já už jsem si jednou takhle v minulosti přistoupil na to, že jsem si začal zahrávat s přímou volbou prezidenta, jak už jsem tady mnohokrát říkal, do dneška se za to omlouvám. Byla to veliká chyba, že jsem na tuto změnu Ústavy přistoupil, která výrazně posunula český ústavní systém. A myslím si, že bychom si neměli zahrávat s tím, že ho ještě posuneme vložením - a to ještě takto pochybného referenda.
Děkuji za pozornost.
