já se to pokusím možná maličko zklidnit, protože jsme se dostali do takové hodně osobní debaty, kdo si komu a přece jenom se jedná o novelu zákona. Takže bychom měli vědět, že to jsou věci, které směřují nějakým způsobem do budoucna.
Ano, koncepce, se kterou přichází navrhovatelé zákona, je jiná než dosavadní koncepce. To je jasné. My jsme s touto koncepcí přicházeli od počátku projednávání zákona o státní službě od roku 2014 a říkáme - vedení ministerstva je politické, je dosazováno ministrem a s ním přicházející, o to se soutěží ve volbách, o to soutěžíme před těmi voliči, kteří nám říkají - vybereme hnutí ANO, nebo vybereme ODS, nebo vybereme SPD, nebo vybereme STAN, abych šel takhle, a pak tam přichází to uskupení, které politicky řídí ten rezort. To, co je a má být odpolitizováno, je výkon státní správy. Tam je jasné, že to musí být, a to jsou ty požadavky, které na nás má Evropská komise. Výkon státní správy musí být odpolitizován, a proto máme zákon o státní službě, proto zůstávají vedoucí státní služby na těch jednotlivých úřadech, jednotlivých ministerstvech, kteří rozhodují o tom, kdo je tam přijímán. A tato sféra je skutečně odpolitizovaná.
Poznámka, která mě překvapuje na to, kolik tady vystupovalo bývalých ministrů náměstků, kteří mně všemožně říkali, co tam tedy ti političtí náměstci budou dělat. Podle § 84 zákona o státní službě může náměstek člena vlády ukládat služební úkoly, řídit a kontrolovat jejich plnění. Neřídí personálně, ale může ukládat služební úkoly, řídit a kontrolovat jejich plnění. Takže se netvařme, že ti náměstci tam jsou úplně k ničemu. Doposud to rozdělení bylo zcela umělé, říkal to tady pan docent Svoboda. Máme prostě náměstka člena vlády, který někdy byl pověřen řízením sekce, někdy nebyl. My toto chceme oddělit, nestanovujeme počty náměstků, připadá nám to nesmyslné tak stanovovat v zákoně o státní službě, zejména v zákoně o státní službě, jsou ústavními činiteli z tohoto hlediska, nikoliv činiteli podle zákona o státní službě resp. jenom v nějakém omezeném rozsahu a omezené části jsou podle zákona o státní službě, jinak vycházejí z ústavy a z toho, že náměstek může zastupovat ministra. A bude to, ano, zodpovědnost toho kterého ministra, kolik tam bude mít náměstků.
Zase bylo to tady připomenuto, zažil jsem Ministerstvo obrany za vašich časů, které mělo devět náměstků, z nichž se všichni tvářili, že jsou odborní, ale bylo jich devět. Za mých vlád nikdy žádný rezort, který by měl devět náměstků, neexistoval. Tak to je první poznámka k těm náměstkům. Ano, přicházíme s tezí - ministr soutěží ve volbách, po těch volbách má přijít na ten rezort, má přijít se svým týmem a má ten rezort politicky řídit. To, co má být odpolitizováno, je výkon státní správy.
Druhá věc, kterou pokládám za důležité říct, už jsem to tady zmiňoval včera, je to hlavně odpověď paní kolegyni Vildumetzové, ale i dalším. Od roku 2020 není třeba, aby Evropská komise schvalovala změny, musí být dodržovány ty tři principy - profesionalizace, depolitizace a stabilizace. Všechny ty tři principy jsou v novele zákona o státní službě zachovávány s tím, že náměstci jsou tou úrovní řízení ministerstva, která přichází a odchází s ministrem. Na té úrovni té státní správy a samozřejmě tím pádem i správy veřejných peněz z hlediska Evropské unie ta stabilita, depolitizace i profesionalizace zůstává.
Můžeme se hádat o tom, jestli pravidelné vyhlašování a přesoutěžování vedoucích pracovníků je správně, nebo není správně. Já jsem osobně hluboce přesvědčen, že správně je a že vede k tomu, aby ten výkon byl zvyšován, aby ti lidé podléhali konkurenci. Jenom bych upozornil na to, že omezené funkční období nejvyšších úřednických pozic má v Evropě patnáct států a jenom na dobu určitou má dalších pět států. Je to naprosto běžné, naprosto běžné v zemích Evropské unie, že se ty pozice soutěží a že jednou za čas - stejně jako my jednou za čas obhajujeme, stejně jako obhajují ředitelé škol, stejně jako obhajují předsedové soudů, mohli bychom vypočítat x takových kategorií - jednou za čas procházejí konkurencí a procházejí tím, jestli má, nebo nemá docházet k nějaké změně. (Nesrozumitelné.)
Třetí poznámka. Bylo tady hodně mluveno o zákonu o úřednících, jestli nemá být nějakým způsobem napodoben. Já jsem klidně pro zahájit debatu i s opozicí, která má možná větší zkušenosti než já se zákonem o úřednících, protože já jsem nikdy ani obecním ani krajským zastupitelem nebyl a nijak se tím netajím, ale myslím, že to nepatří do zákona o státní službě a klidně se můžeme bavit, že ty principy, které jsou tady promítnuty, můžou být promítnuty i do zákona o úřednících. Například ty páté až deváté třídy, že opravdu vybírá představený, mi připadá jako naprosto rozumné opatření, na tyto středoškolské pozice soutěžit a hrát si na výběrové řízení mi fakt připadá úplně zbytečné.
Nevím, jestli je ještě něco, na co bych měl v tom svém - právě že nechci říct závěrečném slovu, protože to si nechám případně na závěr - ale chtěl jsem, aby byla možnost v té rozpravě ještě reagovat na to, co říkám. Myslím, že ta zjednodušení tady nakonec pochválili úplně všichni. A to, že dochází k dalšímu otevírání těch výběrových řízení, že se mají zkrátit a že se má uznávat delší praxe, to je přece naprostou logikou vývoje této společnosti, kde vidíme, že jsou osmileté periody střídání jednotlivých politických garnitur.
Pokud si tam někdo dá těch osm let, že musí mít prokázanou praxi za osm let, tak dochází k tomu, že pak už mi tam zůstávají jenom..., k tomu fakt nevidím žádný důvod, proč když jsem před deseti lety byl ve státní správě, tak se najednou mám tvářit, že jsem tam nikdy nebyl a že jsem tam nikdy neseděl. Dělá se to upřímně řečeno u všech profesí, které znám, že pokud mám dokazovat nějakou praxi, dokazuji ji celoživotně, a ne v posledních letech, dělá se to u živnostenských oprávnění, u všeho možného, co si představím, tak tady mi to omezení opravdu nepřipadá rozumné a myslím si, že je správné, pokud ten člověk něco v životě má, tak to prokazuje za celý svůj život, ne za poslední vymezené období.
Tolik asi moje reakce na to, co zaznělo v rozpravě, a doufám, že jsem snad reagoval tak, abych nikoho neurazil a nenadzvedl, nesnažím se do toho tahat ty osobní souboje.
