Já pokládám předložení tohoto návrhu zákona ministerstvem v tuto chvíli za fakt jako neuvěřitelný podfuk na tuhle Sněmovnu. Ten návrh byl slibován do roku 2014. Opakovaně se o něm jednalo na půdě ústavně právního výboru. Opakovaně nám slibovalo ministerstvo - za tři měsíce bude hotový. Asi dva roky nám říká - za tři měsíce bude hotový. A pak čtyři měsíce před volbami nám ho sem vrhne se všemi problémy, které tam byly od počátku, ani jeden z nich není reálně vyřešen, a čeká se, že Sněmovna něco - a já teda teď nevím úplně co - udělá. Spíš se podle mého názoru čeká, že to tady Sněmovna zaparkuje, řekne - toto nejsme schopni udělat, a ministr spravedlnosti bude chodit po veřejnosti a říkat - no, já jsem to tam předložil, já jsem všechny ty problémy těch strašidelnejch znalců chtěl vyřešit, kdyby bylo po mém, tak bylo dávno všechno vyřešeno. Ale to víte, ta zlá Poslanecká sněmovna, ten hrozný orgán, jehož samotný velký šéf by ho nejraději zúžil asi na 100 osob nebo možná úplně rozpustil. Ta za to může, že otázka znalců, znaleckých kanceláří a znaleckých ústavů není řešena... Mně tohle opravdu připadá, pokud jdu do tzv. koncepčního řešení, a to říkám - tzv. koncepčního řešení takové otázky, jako je problematika soudních znalců a soudních tlumočníků, která se fakt diskutuje, kdo tady sleduje ty diskuse dlouho, tak minimálně deset let, minimálně deset let, velmi složitě, nemá to triviální řešení, tak to dát prostě v posledním půlroce volebního období, mně připadá, že je fakt jenom jako pokus shodit ze sebe odpovědnost a říct - může za to Poslanecká sněmovna. Mě tohle to neuvěřitelně zlobí. Myslím si, že pokud jsme to měli dělat, tak jsme to tady měli mít před rokem a půl. Měli jsme tu diskusi, která se tzv. vedla na ministerstvu a tzv. vedla v komisích Legislativní rady vlády a dalších uskupeních, vést tady a měli jsme se z toho snažit najít nějaké rozumné východisko. Jsme přece v situaci, kdy celé skupiny odborné veřejnosti říkají - takhle to být nemá, touto cestou dál nepokračujme. Jsou to jak předsedové soudů - a opakovaně nám to říkali na jednáních podvýboru pro justici a soudní samosprávu. Opakovaně tam bylo řečeno - tohle je problém. A myslím, že ten problém, který byl dodnes, kdy dodnes to bylo relativně problematické, protože něco ustanovovalo ministerstvo, něco ustanovovali předsedové soudů, tak ten problém se dneska jenom tímto návrhem prohloubí.
Já přečtu pro jistotu kusy z původního návrhu stanoviska Legislativní rady vlády k návrhu zákona o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech. Z původního návrhu. Já souhlasím - a snad věřím tomu, že materiály zpracované na vládě jsou materiály, které má mít i opozice k dispozici. Myslím si, že to tak je zcela legitimní. A že jste pak Legislativní radu vlády obešli, že došlo k situaci, kdy se to raději vyřešilo stanoviskem předsedy Legislativní rady vlády, protože jste věděli, že Legislativní rada vlády by k tomuhle pravděpodobně v této podobě souhlas nedala, no tak to je další věc.
Ale abychom se dostali k těm předsedům soudů. Pracovní komise Legislativní rady vlády pro správní právo má zásadní výhradu k ústavnosti navrhované právní úpravy. Podle této komise řízení o zápisu do seznamu znalců, řízení o výmazu a vyškrtnutí ze seznamu znalců, jakož i pozastavení znaleckého oprávnění jsou výkonem státní správy, k němuž jsou povolány správní úřady, nikoliv soudy, resp. předsedové soudů. Předsedové krajských soudů sice podle zákona o soudech a soudcích vykonávají státní správu, avšak toliko státní správu krajského soudu a státní správu okresních soudů, které patří do jejich obvodu v rozsahu stanoveném zákonem. Státní správu na jiném úseku nevykonávají.
Je třeba pamatovat i na fakt, že stávající blíže procesně neupravené jmenování znalců se mění v řízení o žádosti podle části druhé správního řádu, které v návaznosti na podmínky, jejichž splnění se požaduje pro zápis do seznamu znalců, může být poměrně organizačně, administrativně a procesně náročné.
Podle této komise by jmenování znalců mělo být svěřeno Ministerstvu spravedlnosti, přičemž by bylo vedeno správní řízení o žádosti se všemi důsledky, včetně správní žaloby, jak je obvyklé.
V této souvislosti tato komise dále uvádí, že v případě Ministerstva spravedlnosti jde o posuzování podmínek pro výkon znalecké činnosti, vedení s tím spojeného správního řízení, kontrola atd., o službu ve smyslu služebního zákona. To však zcela zásadně není možné u předsedů soudů, kteří jsou i v případě výkonu státní správy soudů stále soudci a požadavky na jejich odbornost a podobně jsou dány zákonem o soudech a soudcích a v dalších s tím souvisejících zákonech, nikoli v zákoně o státní službě. Nedůvodné rozdíly v navrhované právní úpravě z tohoto pohledu též nemohou obstát.
Rovněž pracovní komise pro trestní právo považuje za koncepčně nesprávné, aby krajské soudy nesly hlavní administrativní břemeno navrhované úpravy a aby ve znalecké agendě působily jako správní orgány. Podle této komise by veškeré správní činnosti ve znalecké agendě měly být soustředěny na Ministerstvo spravedlnosti.
V souvislosti s otázkou ústavnosti právní úpravy vyslovili někteří členové pracovní komise pro soukromé právo zásadní nesouhlas s navrhovanou úpravou dohledu nad výkonem znalecké činnosti, kteří soudí, že navrhovaný model je in merito protiústavní, neboť krajský soud nemůže vzhledem k principu nezávislosti soudní moci na moci výkonné a zákonodárné a jejich vzájemném oddělení, kontrole a vyvažování, vykonávat státní dozor nad činností znalce, neboť nejde a nikdy ani jít nemůže o orgán státní správy. Pokládají za nepřípustnou i skutečnost, že by krajský soud procesně rozhodoval o těchto otázkách v prvém stupni jako správní orgán postupem podle správního řádu, přičemž opravný prostředek proti tomuto rozhodnutí by posuzovalo Ministerstvo spravedlnosti, což je jednak věcně nevhodné, jednak protiústavní smíšení funkcí moci výkonné a soudní. Za abnormální a nevyhovující pokládají i zvláštní úpravu místní příslušnosti soudu podle § 43 odst. 1 navrhovaného zákona.
Tak to je k té celkové koncepci, kterou opravdu já pokládám za mimořádně spornou. Skutečnost, že v paragrafu (Nemůže najít ve kterém paragrafu.) - pardon, že je stanoveno, že ministerstvo je správním orgánem v nadřízenosti předsedům soudů, se mi zdá prostě jako neuvěřitelný problém, který nevím, jak máme vyřešit. A byl to problém od začátku. Věděli jsme od začátku, že máme najít nějaké řešení, ale je to přesně věc, která se nějak obešla. Řeklo se - ono to tak nějak dopadne. Ale dokážeme si vůbec představit, že ministerstvo přezkoumává ve správním řízení rozhodnutí předsedy soudu? Já věřím tomu, že si to možná tento ministr představit dokáže, koncepčně a ústavně si to představit fakticky nedokážu a bojím se, že s tím musíme v každé situaci narazit.
To je první poznámka k tomu celkovému řazení struktury.
Druhá část je - a zase už to tady o tom částečně mluvil pan poslanec Ondráček - že včera přišlo stanovisko řekněme velké čtyřky znaleckých ústavů, všech těch velkých auditorských firem, které zase s dovolením já odcituji. Je mi líto, že dneska používám tolik citací, ale když se snažím poukázat na to, že to není zdaleka jenom můj problém, který s tímto návrhem zákona mám, a s tím, že byl předložen takhle pozdě, tak chci ukázat na to, že ty problémy pocházejí právě i zvenku a z odborné veřejnosti a že jsou nevyřešitelné podle mého názoru v těch třech měsících, které máme. Proto budu na závěr navrhovat, abychom návrh vrátili vládě k přepracování a zabývali se jenom návrhem pana poslance Plíška, který podle mě může dílčím způsobem vyřešit dnešní situaci, ale současně nezavede řadu problémů do budoucna.
Stanovisko čtyři auditorských firem, těch největších /myslím, že bychom je měli brát vážně/, kde nám píší: Vážené dámy a pánové, dovolujeme si na vás obrátit v souvislosti s navrhovaným zákonem o znalcích. Vyrozuměli jsme, že vláda České republiky přijala na svém zasedání dne 25. ledna 2017 usnesení číslo 52, kterým schválila návrh zákona o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, s úpravami podle připomínek obsažených ve stanovisku předsedy Legislativní rady vlády, a kterým pověřila předsedu vlády České republiky předložit předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky tento návrh k dalšímu projednání.
Jsme si vědomi potřeby nahradit stávající zákon č. 36/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákonnou normou, odpovídající dnešní době.
Mezi hlavními cíli navrhované normy byly Ministerstvem spravedlnosti deklarovány potřeba stabilizace a zkvalitnění znalecké činnosti. Plně souhlasíme s potřebou zkvalitnění znalecké činnosti a velice podporujeme aktualizaci tohoto zákona.
Zároveň vítáme zpřísnění dohledu s cílem zvýšit kvalitu posudků. Na druhé straně podle našich informací například německá jurisdikce řeší tuto problematiku podstatně volněji.
Rádi bychom vás v této souvislosti upozornili na některé problematické aspekty navrhované normy. Posudky v oboru ekonomiky. Ve znalectví existuje celá řada znaleckých oborů, od bezpečnosti přes dopravu, ekonomiku, písmoznalectví a další obory až po zdravotnictví. Zdaleka nejvíce znalců a také největší potřeba posudků a znalců je v oboru ekonomiky. Zatímco ve většině ostatních oborů jsou zpracovávány ročně jen stovky, případně tisíce posudků, v oboru ekonomika se jich každý rok vypracují statisíce. Ty se týkají například ocenění podniků či nemovitostí a jsou vypracovávány například pro účely rozvodových řízení, dědictví, strukturálních změn společností nebo náhrad škod, tedy oblastí, které mají potenciál zásadně ovlivnit život jednotlivce či chod firmy.
Nerovnoprávné postavení znaleckých kanceláří. Znalci se v současnosti dělí na jednotlivé znalce a znalecké ústavy. Znalecké ústavy jsou v navrhovaném zákoně nově zúženy pouze na státní sféru a vzdělávací či výzkumné instituce včetně soukromých. Zákon pak výslovně stanoví, že znalecký ústav je určen především ke zpracování znaleckých posudků, ve zvláště obtížných případech vyžadujících zvláštního posouzení.
Nově vzniklá kategorie znalecká kancelář, která je postavena na předpokladu sdružování znalců, fyzických osob, je postavena na nižší úroveň než znalecké ústavy a zároveň jsou na ni kladeny vyšší nároky než na znalecké ústavy.
Všechna ta srovnání jsou v tabulce, kterou tady samozřejmě nebudu číst celou, ale ukazuje se v ní zcela zřetelně, že kancelář a ústav jsou ve velmi nerovnoprávném postavení.
"Nerovnoprávné postavení může vést mimo jiné k tomu, že v oboru ekonomika dojde k vytlačení a útlumu subjektů, které spadají do kategorie znaleckých kanceláří se všemi negativními dopady (pokles kvality, prodloužení lhůt zpracování atd.). Hrozící pokles kvality posudků v oboru ekonomika. Komerční znalecké ústavy jsou v současnosti základním garantem kvality a stability v oboru ekonomika. I když se jedná o komerční subjekty, vyvíjejí velké komerční znalecké ústavy významnou vědeckovýzkumnou činnost v oblasti oceňování. Navíc disponují kromě požadovaných znalců - zaměstnanců takovými rozsáhlými odbornými a lidskými kapacitami a materiálním zázemím, kterého znalci jednotlivci nemohou objektivně dosahovat. Jde např. o počet odborníků, kteří jsou i celosvětově těmto znaleckým ústavům k dispozici, jejich specifické odvětvové a technické znalosti, možnost diskutovat obtížné metodologické problémy, rozsáhlý přístup k informacím včetně zpoplatňovaných. Navíc jsou zaměstnanci pravidelně proškolování a udržují si tak znalost aktuálních přístupů, díky čemuž jsou schopni vypracovat posudky v nejvyšší kvalitě. Tento systematický přístup ke vzdělávání u znalců působících samostatně chybí. Ani vzdělávací instituce, zejména v oboru ekonomika, které zůstanou znaleckými ústavy, nebudou pravděpodobně schopny odborně a zejména kapacitně pokrýt širokou škálu možných potřeb soudů, insolvenčních správců a hospodářské sféry. Internacionalizace ekonomiky vyžaduje odborné pokrytí vztahující se nejen na Českou republiku, ale také v nadnárodním měřítku. To jde zcela nepochybně nad rámec těch kategorií znalců, se kterými návrh zákona nově prioritně počítá. Lze proto očekávat, že zejména v oboru ekonomika by byly některé znalecké úkony mající mezinárodní rozměr pro znalce nesplnitelné. Je obtížné si představit, že např. ocenění velké bankovní skupiny, které může být potřeba pro různé účely, bude provedeno jedním člověkem nebo výzkumnou institucí, která nemá k dispozici velký tým a zkušenosti se skutečnými transakcemi v České republice i v zahraničí. Vazby a sdílení zkušeností s odborníky na daňovou či účetní problematiku je pro provádění znalecké činnosti rovněž nutné. Vytlačením komerčních znaleckých ústavů by se výrazně snížila celková kvalita a možnosti znalecké činnosti. Fyzické i právnické osoby tak budou vystaveny riziku neodborně zpracovaných posudků. Bylo by smutné, pokud by např. osoba, která byla poškozena a domáhá se nápravy u soudu, neuspěla jen proto, že posudek bude vypracovávat nekompetentní znalec. Jak již uvádíme výše, posudky v oboru ekonomika se týkají statisíců lidí ročně. Věříme, že vzhledem k politické neutralitě této problematiky neexistují v této oblasti překážky k hledání dobrých a v praxi dobře fungujících řešení a že diskriminace části subjektů nemůže vést k naplnění deklarovaných cílů. Jsme proto přesvědčeni, že některé pasáže návrhu zákona zasluhují úpravu a chceme vás ujistit, že jsme připraveni se podílet na zpracování pozměňovacích návrhů. Vznikne-li proto jakákoli potřeba prodiskutovat či vysvětlit jakýkoli aspekt tohoto dopisu, jsme flexibilně připraveni ke konzultaci a spolupráci." A tak dál, nyní jsou podepsáni představitelé té velké čtyřky znaleckých ústavů, resp. auditorských firem.
Já to pokládám za velmi zásadní. Nakonec se vždycky všichni na to odvoláváme, necháme si udělat posudek auditora a jestli jsme dneska v situaci, kdy velké auditorské firmy říkají - jsme proti tomuto pojetí návrhu zákona, tak je velmi nešťastné, jestli se to má řešit mezi prvním a druhým čtením na půdě ústavně právního výboru.
A nyní bych ještě prošel některé výhrady, které mám k návrhu zákona jako takovému, snad jenom ty nejvýznamnější bych vzal. Ale pokud se podíváme právě na znalecké kanceláře a znalecké ústavy, tak znalecké kanceláře - jsme v situaci, že mají přísnější podmínky, mají méně možností toho, co mohou reálně vykonávat, ale přesto tvrdíme, že většinu hlasovacích práv v této kanceláři musí mít znalci. Už asi úplně neříkáme, jací znalci, jestli ti certifikovaní nebo necertifikovaní, ale zřejmě certifikovaní. Dobře, že se ještě říká, že většina členů statutárního orgánu jsou znalci, to bych ještě snad pochopil, ale že mají mít většinu hlasovacích práv, se mi zdá minimálně zvláštní a úplně to nechápu, proč by to nemohly být kanceláře, které mají jiné vlastnictví. Nebo řekněme, že je to jenom souručenství znalců, ale připouštíme, že to je souručenství a že většinu hlasovacích práv musí mít znalci. Současně ale u znaleckého ústavu najednou připouštíme, že znalecký ústav je vysokou školou nebo její součástí. Ale vysoké školy máme veřejné a soukromé, soukromé vysoké školy mohou být vlastněny kýmkoli, to už vůbec nemusí být znalec, ale budeme se tvářit, že protože to má statut vysoké školy, tak to má odlišný režim od znalecké kanceláře, resp. režim - vlastnit to může kdokoli, ale jenom proto, že to je vysoká škola a má to statut vysoké školy, tak se může stát znaleckým ústavem. Mně celé tohle dělení na ty ústavy a kanceláře připadá velmi sporné a obzvlášť sporné mi připadá, že u těch tzv. ústavů, což se předpokládá, že jsou některé ty dosavadní existující a možná mnohé další vysoké školy, se vlastně vůbec nepředpokládá, že by posudky za ně vypracovávané museli vypracovávat znalci a nesli za ně odpovědnost znalci. V realitě života je to přece v mnoha případech tak, že tam to dělají nějací odborní asistenti, dělají nějací pomvědové a další osoby, které by normálně na znalecké razítko v žádném případě nedosáhly, ale protože jsou jakoby pod hlavičkou vysoké školy nebo toho znaleckého ústavu, tak najednou je to razítko té vysoké školy a znaleckého ústavu a není potřeba, aby to dělala osoba skutečně kompetentní a skutečně se zkušeností a splňující podmínky, které byly předtím. Tak to je první poznámka k rozdílu mezi znaleckými kancelářemi a znaleckými ústavy.
Druhá věc, na kterou budu upozorňovat v průběhu toho, jak budu procházet. Množství vyhlášek, které si tam zase ministerstvo dalo - mně připadá, že už jsme se tady v té normotvorbě opravdu tak trochu zbláznili. K provedení každého paragrafu je potřeba vyhláška. Tam je snad osm věcí, ve kterých je potřeba vyhláška, kdy některé pokládám za úplně zbytečné a některé pokládám za sporné, jestli jsou ústavní nebo jestli je vůbec možné, aby je ministerstvo stanovilo. My na jednu stranu uděláme výčet všech oborů v zákoně, resp. v příloze zákona a ve vyhlášce, ale současně pak řekneme, že ministerstvo stanoví v § 8 bodu 7, pro které je nutné doložit získání jiného osvědčení o odborné způsobilosti nebo absolvovat specializační studium podle odst. 1 písm. c), včetně toho, o jaké osvědčení nebo specializační studium se jedná. Fakticky ministerstvo bude rozhodovat, kde stačí vysoká škola, kde nestačí vysoká škola a případně jaký typ vysoké školy stačí a postačuje. To já vidím jako velikánský problém. Dobře, že je ministerstvo ještě rozdělí, to snad chápu, ale tam, kde postačuje a nepostačuje vysoká škola vyhláškou ministerstva, zejména za situace, kdy víme, jak velké problémy někdy je možné s vyhláškami ministerstev vyrobit, mně se to zdá zvláštní.
Stejně tak § 10, vstupní zkouška znalce. Jestli říkáme, že existuje obecní část vstupní zkoušky, kterou zajišťuje a organizuje Justiční akademie a pak najednou řekneme, že zase způsob vykonání zkoušky, její obsah, formu a průběh stanoví ministerstvo vyhláškou - na co potřebujeme mít další vyhlášku, na co každou věc v lidském životě potřebujeme mít regulovanou vyhláškovým režimem. Já to pokládám za úplně zbytečné. Kromě toho mám velkou pochybnost o tom, jestli když říkáme, že je obecná část zkoušky a speciální část zkoušky, jestli je vůbec někde v tom zákoně reálně vymezeno, kde a před kým se koná ta speciální část zkoušky.
Další § 12, znovu zkoušky, rozdílové, jejich formu, obsah a průběh stanoví ministerstvo vyhláškou. Pro všechno budeme mít vyhlášky, všechno bude nezbytné.
Další věci snad vezmu už jenom ve zkratce, protože mi připadají jakoby nepodstatné, ale spíš strukturálně vysoce pochybené. Údaje vedené v seznamu znalců. Musíme mít veřejný seznam znalců, ve kterém musí být kontakty, ve kterém musí být telefonní číslo na daného znalce, ve veřejném seznamu musí být telefonní číslo s tím, že v okamžiku, kdy se jakýkoliv z těch údajů změní, tak to musím do deseti dnů nahlásit, kdybych náhodou byl znalcem pod velmi nemalou pokutou. Takže když náhodou vyměním telefon a nenahlásil bych to dostatečně včas ministerstvu, tak dojde k situaci, že dostanu tučnou pokutu. Ale současně všechny tyto údaje, které já musím hlásit, kdybych byl náhodou znalcem, a které jsou pod tučnou pokutou, ještě si může ministerstvo ověřovat z údajů v informačních systémech veřejné správy, stejně jako předseda krajského soudu. Tak buď jsou ty údaje uvedené v informačních systémech veřejné správy, pak dává smysl, aby tam byly a pak ať si je kopírují z toho, nebo nejsou uvedené, pak nedává smysl, aby je ministerstvo kontrolovalo.
A teď bych ještě přešel k jednomu problému, který zase se obávám, že je poměrně zásadního a koncepčního charakteru, na který - (Od stolku zpravodajů bez mikrofonu jsou vznášeny námitky.) Že já skončím před druhou? Neskončím. Buďte si jisti. Já říkám, že pokládám předložení tohoto návrhu zákona v tuto chvíli opravdu za snahu přehodit odpovědnost na Parlament. Já tu zodpovědnost nechci. Budu navrhovat jeho vrácení a jestli náhodou dneska dojde k situaci, že to nestihneme do dvou hodin projednat, já se opravdu nezlobím a nevadí mi to.
Jenom, aby bylo jasné, proč vystupuji. Já si myslím, že se to snažíte hodit na nás a já si myslím, že tu zodpovědnost nemáme mít, nemá být na Poslanecké sněmovně.
Je tady jeden zásadní problém, který vznikl a na který upozorňují zejména advokáti, a to je ona povinnost mlčenlivosti, která doposud byla prolomitelná jenom vůči orgánu, který si příslušný posudek resp. informace k němu vedoucí vyžádal. Nově se v § 20 prolamuje mlčenlivost. Povinnosti mlčenlivosti se nelze dovolat ani vůči orgánu vykonávajícímu dohled nad znaleckou činností. To tedy pokládám za mimořádně sporné a složité ustanovení, ve kterém já si opravdu nejsem jist, jestli v případě, že bychom toto drželi, ale ono to zase v podstatě - (Ministr spravedlnosti Pelikán od stolku zpravodajů bez mikrofonu má námitku.) § 20, povinnost mlčenlivosti. To je to, na co upozorňují advokáti opakovaně. Ono je to o tom vkládání, ono je to o tom, že jednou za čas někdo nadřízený kontroluje posudky, ať už je to předseda soudu nebo ministerstvo jako takové, bez ohledu na to, jak budeme koncipovat onu zprávu, kdo bude případně dávat sankce, nebo kdo nebude dávat sankce. Ale v okamžiku, kdy řeknu, že existuje státní orgán, který má možnost si vyžádat konkrétní posudek a vůči tomuto státnímu orgánu jakoby při výkonu dohledu, je prolomena povinnost mlčenlivosti, tak dostávám případné advokáty, kteří si vyžádají kontraposudek v dané věci, do nesmírně komplikované situace, protože - (Ministr Pelikán bez mikrofonu má námitky.) Já nemám starou verzi, já mám verzi, kterou nám předložil, 1025, § 20 povinnosti mlčenlivosti se nelze dovolat ani vůči orgánu vykonávajícímu dohled nad znaleckou činností. Odstavec třetí. (Ministr Pelikán bez mikrofonu opět něco namítá.)
