Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážené dámy, vážení pánové, zase to tak vypadá poměrně poklidně, nic moc se neděje, přijmeme tady nějakou novou změnu a pravidla pro jmenování soudců a soudních funkcionářů, která v některé části již fungují. Ale k tomu budu mít dvě poznámky obecnějšího charakteru, pro které řeknu, že na závěr nebudeme hlasovat pro tento návrh zákona.
První jsou ony slavné výběrové komise a výběrová řízení, která jsou do zákona včleněny. Já jsem rád, že se podařilo na půdě ústavně právního výboru alespoň udělat onu rovnováhu mezi jednotlivými právnickými profesemi a že nejsou nadále zvýhodňováni státní zástupci jako státní zaměstnanci proti všem ostatním právnickým profesím. To pokládám za správné a užitečné.
Současně celá diskuse o výběrových komisích mně připadá úplně absurdní. Soustředila se na ni veškerá pozornost kolem tohoto zákona a malinko se zapomíná, že jsou dvě osoby, které jsou ve skutečnosti odpovědné za jmenování soudců, a to je ministr spravedlnosti, který to nese na vládu, a prezident republiky, který toto jmenování provede. Tak je to řečeno v ústavě a tak je to správně. To, že si jako někteří tady v posledních letech začali vymýšlet, že vlastně ten prezident republiky je jenom jmenovací automat, že ministr spravedlnosti mu má něco přinášet, co se někde zjevuje v éteru, to je prostě omyl. Ústava říká věci poměrně jednoznačně - jmenuje prezident republiky na základě návrhu vlády. To jsou ty dvě osoby, které jsou zodpovědné za jmenování každého soudce. Jakým způsobem tuto svoji ústavní odpovědnost naplňují, je do značné míry na nich. My na jejich návrh se jim to tady snažíme nějakým spoutat v zákonech.
Já jsem velký nepřítel výběrových komisí ve všech levelech, kde jsou používány. Je to jenom čistý alibismus, kde neexistuje nikdo, kdo pak nese odpovědnost. Je to takové to líbivé, víc hlasů rozhoduje, stanoví se objektivní kritéria. Ale co jsme zažili za poslední rok jmenování? Slavné výběrové řízení na předsedu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže - a to já si myslím, že vybrali dobře, já proti Petru Mlsnovi vůbec nic nemám a myslím, že bude dobrý ředitel Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Ale to jméno zaznělo tři měsíce před tím, než bylo vypsáno výběrové řízení. A k překvapení všech to výběrové řízení vyhrál.
Pak mi řekněte, proč taková výběrová řízení se konají a k čemu jsou ve skutečnosti dobrá. A to je podle mě problém tohoto zákona, který se rozehnal do neskutečné hádky o to, jak bude výběrová komise vypadat a kde bude pátý člen. Nakonec ten přijatý kompromis je tak prapodivný, že se může stát, že v případě řekněme ne přátelského vztahu mezi předsedou Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu nám veškeré jmenování soudců zanikne, protože nebudeme mít žádné výběrové komise. Ale pokládám výběrové komise samy o sobě za umělý problém, který jenom vlastně odjímá skutečnou ústavní odpovědnost, která existuje a která je položena na ministru spravedlnosti a na prezidentu republiky.
Druhý problém, který v zákonu vidím, je ono spojení funkce předsedy a místopředsedů. Jsou vlastně možné dva modely. Buď jsou to funkcionáři na sobě nezávislí, anebo je to něco, čemu jsme se na ústavněprávním výboru naučili říkat manažerské řízení. Přichází předseda a obměňuje si všechny místopředsedy. Já si úplně nemyslím, že do soudní soustavy patří manažerské řízení, a to ani na úrovni právě jenom správy soudců. Já si myslím, že funkcionáři nižší, a Ústava s tím do značné míry zatím také počítá, protože například u těch nejvyšších soudů, kde ta jmenování probíhají prostřednictvím prezidenta republiky, není žádné manažerské řízení, není to na návrh předsedy daného soudu, ale Ústava říká, prezident republiky jmenuje předsedu a místopředsedy Ústavního soudu, jmenuje předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu, předsedu a místopředsedy Nejvyššího správního soudu. Najednou jsme se posunuli v soustavě níže, kde to již Ústavou upraveno není a není to upraveno tak, jak si ústavodárce přál, a tady se začínáme tvářit, že to nebudou na sobě osoby nezávislé, kde ten, kdo je jmenuje, nějakým způsobem může případně i vyvažovat a hledat nějaké nejlepší řešení pro soud, ale že to bude manažerské řízení, a dovádíme to k dokonalosti. Ano, pravda, zrušili jsme indické pohřby, to znamená, že v okamžiku úmrtí předsedy odpadají všichni místopředsedové, nebo jeho odchodu kamkoliv odpadají všichni místopředsedové a soud je zcela neřízen, které bylo v původním vládním návrhu a které jsem pokládal opravdu i za věcný a strukturální omyl, ale přiklonili jsme se na ústavněprávním výboru, a já to nepokládám za správné, s paní kolegyní Válkovou jsme předkládali nějaký kompromisní návrh, který nebyl přijat, přiklonili jsme se k řešení manažerskému. Přichází nový předseda soudu, vyměňuje si všechny místopředsedy. Já se domnívám, že toto řešení není zcela v souladu s tím, jak je koncipována česká Ústava a jak byly koncipovány úvahy o soudní soustavě v době, kdy se připravovala a schvalovala česká Ústava, a je to jeden z důvodů, pro který já nebudu hlasovat v závěrečném čtení pro podporu tohoto návrhu, protože si myslím, že představa, že vyberu předsedu, všechno už je na něm, není pro soudní soustavu to pravé a správné. Děkuji za pozornost.
