V roce 2003 EU stanovila, že v roce 2020 budou automobilová paliva obsahovat 10% biosložky. Důvodem pro toto rozhodnutí bylo snížení dovozu ropy do EU, tvorba nových pracovních míst a snížení emisí CO2. Tedy víceméně stejné důvody, kterými se ohání i vláda v ČR dnes. Zásadní problém však spočívá v tom, že při produkci biopaliv vzniká ještě více C02, než při výrobě nafty a benzínu.
Evropská komise si tento fakt velmi dobře uvědomuje, a tak dnes od původních záměrů s biopalivy ustupuje. Proto také vydala rozhodnutí o omezení podílu biopaliv vyráběných z potravinářských plodin na 5 % spotřeby pohonných hmot v dopravě. Zbylých 5 % pro splnění zmíněného 10% limitu, budou muset být biopaliva z jiných zdrojů. Konkrétně např. z nepotravinářské biomasy jako je dřevo, sláma nebo biologický odpad z domácností, nebo z řas. Což jsou vlastně biopaliva druhé nebo třetí generace, ve kterých vidí budoucnost i mnoho členských zemí.
Mimo jiné jsou totiž biopaliva první generace vyráběna z obilnin, cukrové řepy a řepky, což sebou přináší nejeden negativní jev, dokonce i výrazné zdražování potravin, což jasně prokázala i studie Světové banky z roku 2008.
Takže nejen, že biopaliva sáhnou lidem ještě hlouběji do kapsy, ale ještě mají velmi negativní vliv na životní prostředí. Produkce CO2 při jejich výrobě je totiž opravdu velká a pro naše ovzduší je to obrovská zátěž. Například při výrobě paliva MEŘO z řepky olejky vzniká 5,3krát více CO2, než při výrobě nafty. Ministerstvo životního prostředí přitom tyto údaje velmi dobře zná, protože si samo nechalo zpracovat dílčí studii, ve které jsou tato alarmující čísla zmíněna.
Česká republika jde naprosto opačným trendem. Místo toho, abychom přemýšleli v dlouhodobém horizontu, v souladu s vizí EU, slepě chceme prosadit biopaliva, aniž by k tomu existoval nějaký skutečně pozitivní důvod.
Jako by nám nestačilo, že výrobci benzínu a nafty musí do paliv biopaliva přimíchávat. Zatímco výroba benzínu z ropy stojí okolo 10 korun na litr, výroba z biopaliv je čtyřikrát dražší. Každé procento biopaliv, které bylo přimíchávané do benzínu a nafty logicky tyto pohonné hmoty zdražuje. Jen co došlo k snížení astronomických cen benzínu a nafty na čerpacích stanicích a řidiči si oddechli, už se na ně chystá další zdražení.
Navíc podle informací automobilek snižují biopaliva životnost motorů asi o 70 %, motory totiž rezaví. Tak dochází k tomu, že výměny oleje a filtrů u motorů používajících biopaliva musí být třikrát častější. Biopaliva také zvyšují spotřebu až o 8 %, jinými slovy řečeno, tankovat se prostě musí daleko častěji a na plnou nádrž se ujede méně kilometrů. Ti, co do benzínu bioložky přimíchávají, si přitom ročně přijdou na miliardy.
Bez výrazného státního zvýhodnění by byla biopaliva oproti klasické motorové naftě prostě a jednoduše nekonkurenceschopná. Chceme skutečně narušit tržní prostředí? Je státní rozpočet skutečně v situaci, kdy si může dovolit zříkat peněz ze spotřební daně? Jediný, kdo na tom vydělá, budou firmy, které biopaliva vyrábí. A kdo to skutečně zaplatí? Čeští občané. Je to opravdu to, co chceme?
Přitom bez zásahu vlády by program podpory biopaliv letos v létě skončil. Nestalo se tak. Místo toho tu řešíme jeho prodloužení, které je vtělené do zákona a má trvat až do roku 2020. Kdo na tom může mít takový zájem? O kom se v této kauze mluví v souvislosti se střetem zájmů? Ano, je to ministr financí, Andrej Babiš. Právě on by podle dostupných informací vydělal prostřednictvím svých firem několik miliard.
Položme si otázku. Co by se stalo, kdyby stát začal danit biopaliva stejně jako motorovou naftu? Pro spotřebitele by se s největší pravděpodobností skokově zvýšila jejich cena, takže by se nejspíš vrátili ke klasické naftě a trh s biopalivy by se propadl. Více než polovinu trhu přitom ovládají firmy Agrofert, Preol a Primagra, pana ministra Babiše. Co z toho vyplývá? Kde by nebyla poptávka, nebyl by ani zisk.
Poslední bod v problematice biopaliv, ke kterému bych se rád vyjádřil, je zvýšení zaměstnanosti. Důvodová zpráva k novele zákona totiž zmiňuje zvýšení zaměstnanosti a s tím spojené vyšší odvody do státní pokladny. Bez jakéhokoli přesného a konkrétního zdůvodnění je v důvodové zprávě napsáno, že vzniknout by mělo asi 14 tisíc nových pracovních míst. To by mělo do státní kasy přinést asi 15 miliard. Kde se tato čísla vůbec vzala? Jsou nějak garantována? Existují pro tuto kalkulaci relevantní podklady? O tom už ale nikdo nemluví. Nikdo nic negarantuje, takže ani záruky na snížení nezaměstnanosti nemáme.
A přesně z výše uvedených důvodů, jak dnes už všichni víme, EU počítá i s odstraněním veškerých státních dotací na biopaliva vyráběná z potravinářských plodin poté, co v roce 2020 vyprší současná legislativa.
Nedovedu si tedy vysvětlit, proč jde Česká republika naproti něčemu, o čem se již dnes ví, že to povede ke zdražování a ještě to naprosto zásadně ovlivní naše životní prostředí. Zatímco jiné evropské státy hledají alternativu v palivech druhé a třetí generace, Česká republika chce schválit něco, od čeho již ostatní státy ustupují. Nevím, co skutečně brání tomu, aby se Vláda ČR zapojila k iniciativě EU a svojí váhou přispěla k úplnému zrušení této nesmyslné směrnice a místo toho dělá pravý opak.
