Jako člen Ústavněprávního výboru bych chtěl otevřít širší diskusi na toto téma a zavést tvrdší legislativní postihy, jelikož počet týraných zvířat roste.
Například nedávno média informovala o týrání německého ovčáka Zaka na Kladensku, který byl nalezen v zuboženém stavu na pokraji života a přežil jen díky péči zaměstnanců útulku. Pejsek se k nim dostal podvyživený, vysílený a poranění na packách vypovídala o tom, že mu je někdo pořezal. Po dvouměsíční péči se ze Zaka i po otřesných zážitcích, kterými prošel, stal veselý pejsek. Majiteli psa hrozí odnětí svobody na dva roky. Hrůzu ve mně budí i případy „množíren“, jejichž počet se v České republice stále zvyšuje. S pomalu ale jistě přicházející zimou je rizikové i přivazování psů na řetěz, protože díky tomu mají omezenou možnost pohybu a jsou náchylnější k promrznutí. I z těchto důvodu je přivazování na řetěz zakázáno v řadě zemí, a to například v Rakousku.
Musíme si uvědomit, že zvířata jsou především živí tvorové a mohou pociťovat bolest. Právě proto by mělo být morální zásadou každého z nás ji jim nezpůsobovat. Proto jsem se jako člen Ústavně právního výboru podíval na to, jakými prostředky disponuje v tomto ohledu česká legislativa.
Velmi zásadní změnou je, že podle nového občanského zákoníku, konkrétně podle zákona č. 89/2012 Sb., zvíře již není považováno za věc. Zákon konstatuje, že živé zvíře má zvláštní význam a hodnotu, jako smysly nadaný živý tvor.
Některá bolestivá a krutá jednání vůči zvířatům výslovně zakazuje a při porušení tohoto zákazu stanoví sankce v podobě pokuty nebo odebrání zvířete § 2 zákona č. 246/1992 Sb. na ochranu proti týrání. V § 4 tohoto zákona pak najdeme definici toho, co je považováno za týrání. Konkrétně se jedná o chování zvířat v nevhodných podmínkách, zacházení sezvířetem, které vyvolává nepřiměřenou bolest, utrpení nebo poškození zdraví anebo vede k jeho neúměrnému fyzickému vyčerpání. Zmíněno je zde iomezování výživy zvířete včetně jeho napájení, usmrcení způsobem působícím nepřiměřenou bolest nebo utrpení a opuštění zvířete s výjimkou zvířete volně žijícího s úmyslem se ho zbavit nebo zvíře vyhnat aj.
V současné době dohlíží nad dodržováním těchto podmínek veterinární správa příslušná místu chovu zvířete. Její zaměstnanci mohou provádět kontroly chovu zvířat. Kromě vyžádání příslušných dokladů mají pravomoc vstoupit i do objektu, kde je zvíře chováno. Mohou zde také pořizovat obrazovou dokumentaci. V případě zjištění pochybení chovatele, mu může krajská veterinární správa nařídit nápravná opatření. Zároveň informuje i příslušný úřad obce s rozšířenou působností, který je povinen do lhůty jednoho měsíce informovat krajskou veterinární správu o tom, jak případ vyřešil. Pokud obec s rozšířenou působností zahájí řízení, může být chovateli udělena pokuta až do výše půl milionu korun. Mezi pravomoci úřadu patří například správním rozhodnutím nařídit a zajistit umístění týraného zvířete do náhradní péče, vyžaduje-li to jeho zdravotní stav, nebo pokud je opakovaně týráno, přičemž náklady spojené s umístěním zvířete do náhradní péče hradí osoba, jíž bylo zvíře odebráno. Může také nařídit chovateli, aby zajistil opatření ke snížení počtu zvířat včetně jejich usmrcení v souladu s tímto zákonem, dochází-li k jejich týrání.
V § 302 Týrání zvířat,zákona č. 40/2009 Sb., můžeme najít to, jak zákon definuje týrání zvířat a jaké jsou za jeho prokázání tresty. Volným překladem zákona lzekonstatovat, že ten, kdo týrá zvíře zvlášť surově, budepotrestán odnětím svobody až na dva roky, zákazem činnosti, propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.
§ 303 Zanedbání péče o zvíře z nedbalosti uvádí, že „Kdo z hrubé nedbalosti zanedbá potřebnou péči o zvíře, které vlastní nebo o něž je povinen se z jiného důvodu starat, a způsobí mu tím trvalé následky na zdraví nebo smrt, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.“ Pokud způsobí svým jednáním chovatel 1 smrt a trvalé následky většímu počtu zvířat, budou mu hrozit dva roky vězení.
Jako člen Ústavně právního výboru bych chtěl otevřít diskusi o zefektivnění českých zákonů na ochranu zvířat. Osobně vidím řešení i v nárůstu namátkových kontrol jednotlivých chovů zaměstnanci příslušné veterinární správy. Dalším krokem by mohl být zákaz uvazování psů na řetěz po vzoru Rakouska. V neposlední řadě bych chtěl podpořit všechny způsoby, které povedou k pozvednutí tématu týraných zvířat jako alarmujícího celostátního problému. Veřejnost by měla být v maximální míře informovaná o problematice týraných zvířat a v případě, že se lidé shledají s takovýmto nešvarem přímo ve svém okolí, měli by vědět, kam mají případ nahlásit. Kontaktovat mohou příslušnou krajskou veterinární správu, obecní úřad obce s rozšířenou působností a v závažnějších případech i Policii ČR.
