Tyto státy zabírají celé území severní Afriky a jsou přímými nebo velmi blízkými sousedy Libye. Oni musí mít mnohem větší přehled o tom, jestli je lepší Libye s Kaddáffím, nebo bez něj. Ať se starají. Nevidím jediný důvod, proč by samotné tyto státy měly vyzývat EU, NATO a OSN k zásahu v Libyi, aniž by samy hnuly prstem jediného svého vojáka.
Když si vezmeme vojenské možnosti všech členů Ligy arabských států, dojdeme k celkovému číslu počtu vojáků rozhodně v desítkách, ale spíše ve stovkách tisíců mužů ve zbrani, po případné mobilizaci dokonce k milionům. K tomu nejmodernější technika, výcvik od instruktorů SAS třeba v případě armády Ománu ( a pravděpodobně nejen této ) .... je nade vší pochybnost jisté, že by s armádou věrnou Kaddáfímu spojené síly LAS dokázaly zamést v řádech dní , možná i hodin.
Místo toho , aby se členské státy LAS dohodly a spojily ve společném postupu proti silám plukovníka Kaddáfího a pomohli povstalcům, vyzývají vojenské síly zbytku světa, aby Kaddáfího vyřídily. Takový přístup považuji přinejmenším za podivný. Nebylo by rozhodně vhodné, aby se mezinárodní jednotky podílely na svržení a velmi pravděpodobně i smrti plukovníka Kaddáfího. On sám deklaroval své rozhodnutí raději zemřít než se nechat svrhnout a podíl evropských nebo euroatlantických vojsk na jeho konci by mu velmi pomohl k získání statutu mučedníka islámu v boji proti nevěřícím křesťanským psům.
Z mého pohledu jsou poslední rozhodnutí LAS z Káhiry a požadavek vůči mezinárodním sám na vytvoření bezletové zóny nad Libyí alibistickými a pokryteckými kroky, které mohou ve svém důsledku vztahy mezi islámským a ostatním světem pouze zhoršit. Jsem zastáncem toho, aby pokud si státy LAS myslí, žje potřeba pomoci povstalcům v Libyi, měly by se o to v první řadě postarat právě oni.
Považuji za krajně nevhodné a do budoucna nebezpečné, aby problémy v islámských zemích řešily mezinárodní vojenské síly v roli světového policajta. Válka a následný vývoj v Iráku by měly být dostatečným varováním a poučením. Nenechme se zatáhnout do muslimských válečných konfliktů.
originál článku zde