Hnutí Starostové a nezávislí začalo u nás ve Zlínském kraji, kde šlo do voleb uskupení Nezávislí starostové pro Zlínský kraj. To se několika výtečníkům zalíbilo, a tak si šikovně přivlastnili název starostenského úřadu, aby vzbudili dojem, že je hnutí tvořeno starosty. K tomu přihodili slůvko „nezávislí“, protože v zastupitelstvech měst a obcí bývají lidé s tímto označením politické příslušnosti. Byl tak vytvořen dojem solidnosti, ale v principu to byla lež a v té setrvávají dodnes. Většina starostů v obcích jsou lidé z jiných politických stran, případně jsou to nestraníci, každopádně jsou to převážně lidé s velkou autoritou v místech, kde žijí. Lidé, ke kterým má veřejnost úctu, kterých si váží a kteří ve svých obcích hodně dokázali. Ve snaze zahalit se do tohoto kabátu si naši výtečníci vetkli starosty a nezávislé do svého názvu, a tak se jim podařilo oslovit veřejnost. V podstatě klamavou reklamou, ze které jsou mnozí skuteční starostové roztrpčeni.
Teď je z těchto výtečníků jedna z vládních stran, a klube se z ní skandál za skandálem. Připomeňme europoslance Stanislava Polčáka, který se nejprve zapletl s Michalem Redlem, stíhaným ve dvou kauzách Radovana Krejčíře. Po pěti letech vynikl tím, že prosazoval odškodňovací zákon a zároveň jako advokát žádal od odškodňovaných honoráře. Jaksi prodával svůj mandát dvakrát – jednou za poslanecký plat, podruhé za advokátní palmáre. Podobně uvažoval i poslanec Jan Farský, který až do zvolení tajil, že má odjet na půlroční stáž a pak si chtěl vzít z Parmanetu tučně placenou dovolenou. Mezitím se na scéně objevil Věslav Michalik jako kandidát na post ministra průmyslu, ale když se vynořily informace o jeho podnikání, raději kandidaturu stáhnul. Pak je tady znova Michal Redl, který byl sice v dobách souzení Radovana Krejčíře těžce nemocný, takže se soudům vyhýbal, ale jak se ukazuje, celou tu dobu čile tahal za nitky na pražském magistrátu, až se do nich zamotal s dalším vlivným STANařem, Petrem Hlubučkem, který je ve vazbě a vypadá to na opravdu ošklivou kauzu s 12 obviněnými. Navíc se odhaluje i pravá tvář ministra školství Gazdíka, za kterého skrytě pracuje bývalý ministr Plaga, protože pan Gazdík se kamarádí s duševně nemocným Michalem Redlem, řeší s ním věci, které by s ním řešit neměl a činí tak přes šifrovaný telefon, aby se to opravdu utajilo.
To už se nezdá být jen náhoda. Tolik skandálů během jednoho pololetí, to je opravdu hodně. Do zvláštního světla se tak dostává snaha Víta Rakušana, předsedy tohoto podivného hnutí, získat křeslo ministra vnitra, tedy pozici, která má k trestnímu řízení přece jen velmi blízko.
Ke všem popsaným kauzám se vedení STAN vždy postavilo čelem a zjištěné pletichy odsoudilo. Ono se totiž nedalo jinak. Obhajovat Polčáka, Farského, Michalika, Redla nebo Hlubučka opravdu nešlo a nejde. Kdo je odhalen, letí u STANařů přes palubu, ale kolik je těch, kterým to zatím prochází? Zbavují se malých ryb, aby velké byly v bezpečí? Co se teď nemusí stát, ale stát by se mělo, to je rezignace hnutí STAN na post ministra vnitra. Tam by opravdu nikdo z tohoto spolku být neměl.
Bude-li někdo v této souvislosti připomínat vykonstruované trestní stíhání premiéra minulé vlády, musí si uvědomit, že hnutí ANO nemělo posty ministra vnitra, ani ministra spravedlnosti.
Že by to udělali sami od sebe, je ale po dosavadních zkušenostech málo pravděpodobné. Vždyť podvedli i své vlastní koaliční partnery a ve volbách je vykroužkovali! Chlapci se STANu mají nejspíš hroší kůži – neštítí se ničeho, a když jim to budeme tolerovat, budou krást za bílého dne a ohýbat všechny možné zákony, jen aby se udrželi u koryta. Každým dalším dnem, kdy tu rezignaci oddálí, to budou jenom potvrzovat.
Margita Balaštíková
