Tak dobrý den, kolegyně a kolegové. Já jenom krátkou vsuvku nad své předřečníky. Jestliže něco stojí 30 korun, teď to stojí 47 korun. Já teda pořád říkám, že jsme na úrovni žáků základní školy a když pak někdo řekne, že je to šedesátiprocentní navýšení, tak já nevím, já teda umím počítat, takže asi ano.
Jenom bych se chtěla zastat paní kolegyně Schillerové. Každý ekonom, ať je kdekoliv, ať je to ve státě, ať je to ministr financí, nebo je to v podniku, tak je tam od toho, aby šetřil ty finance. Tak to je. Samozřejmě nemůže je šetřit na úroveň toho, že vám díky šetření pak pošle tu firmu do kolen. To byste ho asi za to nepochválili. A když už teda porovnáváme, tak si uvědomme, v jakém období teda paní Schillerová byla tím ministrem, jaká byla situace na trhu, jaká je dneska.
A když tedy si říkáme, že právě ti zdravotně handicapovaní lidé jsou v podstatě závislí na těch svých autech, tohleto navýšení je, tak asi i dnes, kdyby byla tím ministrem financí, tak by musela tomu tlaku ustoupit a být také zodpovědná vůči těm občanům, protože oni se bez těch svých vozidel nejsou schopni takhle jako my, jak nám radil tady pan ministr dopravy - „vemte si kola", tak oni to asi nemohou udělat. Já nevím, kdo z vás má v rodině handicapovaného, já mám a vím, jak by bylo pro ně složité, kdyby nemohli opravdu dovážet to své dítě do školy, do školky, do zaměstnání, je to pro ně obrovský problém, tak proto na ně mysleme. A jim se také samozřejmě zdražuje všechno, ale to PHM je pro ně prostě dneska jedno z nejdůležitějších, oni ten výdaj musí mít, protože oni nejsou schopni se takto v jiných částech republiky pohybovat. Tam nejsou takové autobusy a tramvaje, jako jsou v Praze. Takže berme ohled na ty, kteří jsou závislí na svých automobilech. Děkuji.
