Poslouchala jsem diskusi mezi Karlem Havlíčkem a Jozefem Síkelou, tedy mezi bývalým a současným ministrem průmyslu a obchodu. Zaznělo zde několik důležitých in formací: tato vláda podcenila vliv ukrajinské války na energetickou situaci a ztratila určitý čas při zabezpečování našich energetických potřeb, zejména pokud jde o plyn. Teď se to dohání, takže to snad tak velký problém není. Vláda má zároveň jedinečnou šanci koupit zásobníky na plyn, ale to se jí nechce, raději připraví zákon, který zajistí jejich naplnění, ať je bude mít pronajatý kdokoliv - jinými slovy, když si někdo v zásobnících pronajme prostor a pak jej nevyužije, tento propadne ve prospěch kohokoliv jiného, kdo jej zaplní. Otázkou je, kdy ten zákon projde, jak se na něj bude dívat Ústavní soud (je to silný zásah do vlastnictví) a jak bude vypadat cena plynu v případě, že bychom jej z těch zásobníků v nějaké nouzi potřebovali. Otázkou také je zda, by stát neměl takovou kapacitu vlastnit a z této pozice určovat podmínky využití - jako vlastník.
Také jsme se dozvěděli, že domácnostem a kritické infrastruktuře (nemocnice) nic nehrozí, i kdyby Rusko plyn úplně odstavilo. Prý máme dost zásob. Říká to ovšem člověk, který má jinak plnou pusu politických výkřiků, křečovitě musí druhé osočovat že lžou, neodpustí si žádnou jízlivou poznámku a zvyšuje hlas, když je s argumenty v úzkých. Dá se mu věřit?
Jozef Síkela byl inzerován jako úspěšný bankéř, který prošel vedením rakouské Erste, její pobočkou na Ukrajině, Slovenskou spořitelnou, rakouskou Creditanstalt … ale skončil loni na chodníku a tak vstoupil do celkem neznámého investičního fondu. Jeho dlouholetým partnerem je Věslav Michalík, kterého do funkce ministra průmyslu navrhovala STAN původně, ale ten jaksi z morálních důvodů neprošel. Tak přišla řada na tohoto divného člověka. Předvádí nám, jak si myslí, že by se měla dělat politika. Zřejmě se řídí heslem „kdo nic nedělá, nic nezkazí“ a tento postup se snaží „odpovídat“. Škoda - s tímto člověkem ztratíme zřejmě hodně času a promarníme mnoho šancí.
Český průmysl je v ohrožení. Doba je komplikovaná a pokud budou podnikatelé odkázáni jen na neviditelnou ruku trhu a zoufale necitlivou ruku EU, bude asi hodně těch, kteří rychle vycouvají.
Co by stát - tedy ministerstvo průmyslu a obchodu - měl dělat, je přitom celkem jasné: stabilizovat trh, motivovat firmy ke strukturálním změnám ve prospěch vyšší přidané hodnoty, diverzifikovat zdroje energií, surovin, součástek a materiálů, podpořit nástup vědy a techniky do praxe, růst vzdělanosti a kvalifikace.
To vše je proveditelné a zcela jistě by to našlo podporu i v opozičních stranách. Dokonce by zde byla i celá řada nápadů, projektů a za nim i i schopní lidé, kteří by je realizovali. Vládní koalice však nechce spolupracovat, jejím primárním cílem není dobrá budoucnost této země, ale úspěšná politická kariéra jejích představitelů. Kdy pochopí lidé jako Jozef Síkela, že urážky a jízlivosti politiku nedělají a že je to to poslední, co tato země potřebuje?
Margita Balaštíková
