Naprosto alarmující pak je skutečnost, že nejrychleji ubývá orná půda - tempem až 38 ha denně. Jak je to možné? Podle platné legislativy je zábor zemědělské půdy spojen s povinností rekultivace a s poplatky. Jak je ze statistiky patrné, zabírají se úrodná pole a vracejí se trvalé travní porosty, louky a podobné, méně bonitní půdy.
Teď se nechal slyšet ekonomický poradce premiéra Štěpán Křeček, že je to vlastně potřeba ještě podpořit, protože pěstování plodin vynáší méně než výstavba bytů. Kolegyně Klára Dostálová k tomu poznamenává, že jsou tady tzv. brownfieldy, tedy nevyužité, zanedbané objekty a pozemky, případně i kontaminované, které lze sanovat, opravovat a pak využívat k výstavbě. Existuje k tomu strategie předcházející vlády a platná ještě pro příští rok, jsou na to prostředky z EU a je to kolem 10 tisíc hektarů půdy a téměř 4 tisíce různých objektů.
Tímto postupem lze nejen získat prostory k výstavbě, ale také odstraňovat šeredná zákoutí měst a obcí a řešit vleklé ekologické problémy. Stavět na poli, čistém a rovném poli, se samozřejmě zdá z pracovny poradce jednodušší a výnosnější, ale prosím Vás - přemýšlejme v intencích státu! Mám 3,5 milionu hektarů a pokud nedokážeme některé plochy rekultivovat, nikde nezískáme ani hektar - zato o stovky hektarů každý rok přicházíme právě zástavbou. Abychom nakonec neseděli v těch nových bytech pana Křečka o hladu.
Další jeho nápad, aby se stavěly výškové budovy, je převzatý od opozice, která o tom mluví již několik let. Na okraji Prahy by jistě mohly vznikat a pro řešení bytové politiky by to jistě byl krok vpřed - máme ale tak složitá stavební řízení, že se k tomu zatím nikdo nedostal. Když minulá vláda přikročila ke zjednodušení, tato vláda se vrátila k původnímu komplikovanému systému, který výstavbu vyloženě brzdí. Kdyby to bylo alespoň z důvodu ochrany zemědělské půdy, ale je to mnohdy čirá byrokracie.
Uvolnit zemědělskou půdu pro zástavbu je přinejmenším nedomyšlené, pokud to není vyloženě nahrávka developerským lobbistům. Ministerstvo životního prostředí v minulé vládě (v čele s ministrem Brabcem) připravovalo zpřísnění pravidel pro vyjímání půdy ze zemědělského fondu a to bylo zcela na místě! Měli bychom toho v hospodaření se zemědělskou půdou udělat ještě mnohem více. Je velmi špatné, že se zemědělská půda volně prodává finančním investorům včetně zahraničních, kteří ji s chutí skupují. Je velmi nevýhodné, že naši zemědělci v převážné většině hospodaří na půdě, kterou nevlastní, ale pronajímají - je to kolem 80 % celé výměry! Velká část dotací tak plyne automaticky do kapes majitelů, kteří se chovají tržně a nájemné stále zvyšují. V jiných zemích EU to tak nedělají: hospodařící zemědělci mají na půdu, kterou obdělávají, předkupní právo, nájemné z polí je zastropované a ceny zemědělské půdy regulované. To má hluboký smysl - i ve stínu konfliktu na Ukrajině, i s odkazem na covid-19 dostává soběstačnost ve výrobě základních potravin hluboký smysl. Všechny země si své zemědělské kapacity střeží jako strategickou hodnotu. Tato vláda tak ráda drží krok s EU. V tomto případě by se mohla alespoň přiučit!
Možná, že to není moc vkusné, ale dalo by se také napsat: Není to tak dlouho, co byl křeček s malým „k“ považován v zemědělství za škůdce. Škodil opravdu hodně, protože byl přemnožený a v mnoha státech s ním bojovali tak urputně, že se z něj stal živočich kriticky ohrožený a proto chráněný. Křeček s malým „k“ již tolik neškodí, tak doufejme, že ho poradce premiéra s velkým „K“ nehodlá nahradit. Nechci se ho dotknout a proto se mu jako dryáčnice preventivně omlouvám.
