Jak jdou tato tři slova dohromady? Sýčkování je nálepka, kterou se „odpovědní“ činovníci snaží přelepit pravdu, aby nevypadala tak hrozně a nezpůsobila paniku. Pravda ale takovou brizanci nemá. Pravda může být nepříjemná a když se zveřejní, mohou se lidé podle ní zařídit. Panika vznikne buď ve chvíli, kdy veřejnost zjistí, že byla obelhána, že jí byla pravda zatajována a když fakta vyjdou napovrch. Pak sice budou „odpovědní“ činovníci říkat, že paniku způsobili ti, kdo pravdu zveřejnili, ale to se budou ukrutně mýlit. Paniku způsobují ti, kteří vědomě zatajují fakta.
Když tedy všude varuji před zdražováním potravin, které letos u nás již nastalo a bude velmi strmě pokračovat, odmítám, že je to jakékoliv sýčkování. Je to čirá pravda a vypadá takto:
Za uplynulý rok – od února 2020 do února 2021 vzrostly ceny rostlinných komodit o více než 20 % a ceny potravin v průměru celkem o 15 %. Možno dohledat na stránkách Českého statistického úřadu. To bylo před zahájením války na Ukrajině a příčinou byl růst cen energií, materiálů na obaly a zvýšení vodného a stočného. Covid navíc ztížil dovoz některých potravin, a způsobil značný úbytek pracovních sil v zemědělství i v potravinářství.
Ruská invaze na Ukrajinu je dalším šokem, který nyní začíná působit na ceny potravin. Cena pšenice stoupla z dřívějších 6000 až 6500 Kč/tunu na současných 11 000 – 12 000 Kč/tunu. Je to odraz nejistoty, Ukrajina i Rusko zásobují svět obilím ze značné části a teď se tam mnohde nezaselo. Pšenice bude na trhu celosvětově chybět. Do hry vstoupí spekulanti a překupníci, kteří budou chtít na nedostatku vydělat. Cena vystřelí k výšinám, které se těžko dají domyslet.
Ceny základních vstupů se do cen potravin promítají vždy postupně. To, co vidíme dnes, je tedy pouhý začátek. Nejvíce zdraží oleje a tuky, ovoce a zelenina, vejce, maso, pekárenské výrobky a pochopitelně mouka a vše, co se z ní dělá. Pomalejší tempo růstu cen se dá očekávat u masa a mléčných výrobků, jako jsou sýry, jogurty, tvarohy a další.
Celkově zdraží potraviny o několik desítek procent, pokud vláda včas nezasáhne. Faktem je, že v současné době máme dostatek zemědělských ploch, dostatek kapacit, abychom si základní potraviny vyrobili doma a abychom tak ceny potravin měli víceméně pod kontrolou. To se očividně neděje. Abych byla konkrétní, nikdo zatím nemluví o možnosti intervenčních nákupů určitých komodit, které začínají být úzkoprofilové už teď, ale týká se to i letošní sklizně. Nemluví se ani o nějakých opatřeních na kontrolu vývozu – zejména obilovin, které možná teď někdo prodává za velmi dobrou cenu, ale my ji budeme koncem roku kupovat zpátky za cenu ještě vyšší. Zastropování cen základních potravin, ke kterému sáhlo Maďarsko nebo Srbsko, je možná krajním řešením, ale také by bylo dobré vědět, jestli k tomu za určitých okolností nesáhnout.
Jediné, o čem se mluví, je soběstačnost ve výrobě potravin, ale bohužel přesně opačně. Posílení soběstačnosti by nás před mnoha riziky ochránilo. Místo toho se soběstačnost označuje za starý „jézeďácký“ přežitek a vede se frontální útok na „zazobané“ velké zemědělské společnosti a podporují se „hodní“ drobní zemědělci, od kterých můžeme možná čekat vyšší produkci biopotravin, oni ale nikdy nevyrobí za rok 2,5 miliardy vajec, 25 milionů kuřat, 200 tisíc tun vepřového masa atd. To jsou ale množství, která se u nás každý rok spotřebují a která dovedou velké farmy vyrobit za přijatelné ceny!
Možná, až tyto potraviny extrémně podraží, jejich spotřeba trochu klesne, ale to vůbec není dobré pro zdraví a konec konců – jíst musíme všichni a každý den. Myslím tedy, že otázka zdražování potravin není sýčkování, je to pravdivý obraz situace, se kterou se pořád ještě dá něco dělat.
Margita Balaštíková
