Jako lidstvo jdeme dopředu. Zavádí se green deal, mluví se o více než stu pohlaví, využívají se nejmodernější technologie.
Jen v našem názorově zastaralém opatrovnickém soudním systému se stále nic nezměnilo, stále se měří dvojím metrem. Co se týká dětí a porozvodové péči o ně, muži jsou stále znevýhodňováni. Nechci tady tvrdit, že tátové jsou lepšími rodiči než mámy, ale nejsou ani horšími.
My muži jsme jiní, každý to máme od přírody nastavené tak, abychom naši roli v rodině sehráli co nejlépe. Maminky svou a my tátové také. Abychom se doplňovali. Bohužel se stává, že z nějakého důvodu rodina nevydrží. Děláme chyby, nejsme dokonalé bytosti. A pak je důležité, postarat se co nejlépe o ty nejmenší, aby je rozpad rodiny moc zbytečně nezasáhl .
Zasáhne je totiž určitě. Je to bolest duše, selhání jistoty, náročné období pro všechny, nejvíce právě pro děti. A v tomto čase, místo toho, aby bylo myšleno prioritně právě na ně, jsou tady instituce, které zajištují pravý opak. Pokud se rodiče dohodnou, je vše v pořádku, ale stává se, že je rozchod bouřlivý a děti jsou zde využívány jako nástroj pomsty druhému rodiči.
Právě v těchto případech by měl nastoupit odborníci, kteří by situaci prozkoumali a umístili děti tak, aby strádaly co nejméně. Bohužel, náhled do rodiny probíhá jen zběžně a děti jsou stále paušálně umisťovány k matkám, i v případech, kde je to v rozporu se zdravým rozumem, s morálkou.
Jako příklad zde uvedu rodinu, která se rozpadla poté, co si maminka našla milence. Napřed s ním trávila hodně času, posléze jednoho dne odešla úplně. Nechala tam s tátou dvě malé děti. Děti tak den ze dne přišly o mámu, která se po dobu dvou měsíců neozvala, bylo jí jedno, jak se děti mají, jak to manžel zvládá. Když pak probíhal opatrovnický soud, chtěli děti do péče každý z rodičů. Otec, který si mezi tím našel novou známost, měl zázemí a celou dobu o děti řádně pečoval, na druhé straně matka, která je opustila, žila na ubytovně. Aby děti získala do své péče, šířila ve svém okolí nepravdivé pomluvy. Nebudu vás napínat, děti dostala do své péče matka a hned ten den si je vyzvedla u otce. Několik týdnů poté je nemohl mít u sebe, když je chtěl vidět, stál za plotem mateřské školky a díval se, jak si hrají na zahradě.
Tento příběh je dlouhý a je zbytečné ho celý rozepisovat. Snad jen několik faktů. Je nastavena střídavá péče. Matka vážně onemocní, není schopna se starat o nezletilé. Otec pečuje, ale podává předběžné opatření, aby byla na dobu nezbytně nutnou nastavena výlučná péče otce. Matce nedůvěřuje. Předběžné opatření je smeteno ze stolu, děti nejsou v ohrožení. Matka se zotavuje, nějakou dobu je u svého otce, poté je opět doma, léčí se ambulantně. Děti nekontaktuje, nevolají si, nezajímá se, zapírá se. Výživné neběží. Otec dětí soudně získá od matky zpětně výživné na nezletilé. Proběhne soud, matka žádá výlučnou péči, otec také, nebo alespoň zachovat střídavou. Naštěstí zůstává u střídavky. Matka poté vysoudí zpětné výživné na nezletilé i od otce, i když je reálně předchozích deset měsíců živil on. Důvod? Dosud nebyla zrušena střídavá péče, výživné musí běžet oboustranně. Otec tedy vydává peníze dvakrát. Jednou zabezpečuje výživu dětí, které má ve své domácnosti, podruhé posílá výživné matce.
Děti jsou téměř dospělé, nechají se od matky nalákat na zahálčivý život a vidinu vlastního pokoje. Souhlasí s matčinou výlučnou péčí. Názor změní rychle, dva měsíce před tím si stěžují na neklid v matčině domácnosti, hádky s jejím přítelem. Matka se pokusí lstí otce přimět k nákupu oblečení pro nezletilé, o týden později již oznamuje, že nezletilí k otci již nepřijedou, střídavá péče končí, aniž by byl změněn rozsudek.
Je podána žádost o zrušení střídavé péče, nastavení styku a zvýšení výživného. Soud je cca půl roku poté, co děti zůstaly u matky trvale. První soud nastaví otci výživné 9 000,- Kč, zpětně pak doplatit matce rozdíl. Druhý, odvolací soud rozsudek potvrdí. I když nebyla zrušena střídavá péče, i když matka porušila soudní nařízení a dělá z rozsudku cár papíru. Otec opět doplácí peníze.
Jak je možné, že jednou je nutné platit matce, protože nebyla střídavka zrušena a podruhé je nutné opět platit matce, nezávisle na nezrušené střídavce? Takový chaos je snad jen u nás. Bohužel tento případ není ojedinělý. Těchto případů najdeme v soudním archivů a spisů mnoho.
Čas od času čteme ve zprávách o týraných dětech a je pravidlem, že na situaci již delší dobu upozorňuje druhý z rodičů. Bohužel marně. Chyba jednotlivce, dalo by se říci, ale tohle není chyba jednotlivce. OSPOD, nejméně 9 soudců, psychologové, pracovníci ve školce i škole. Každý si mohl všimnout, zasáhnout, nebo jen nahlas říci, co si myslí.
Proč někdo neřekl, že matka, která děti opustí v tak malém věku, je špatná. Proč nedostal šanci táta, který byl ochoten udělat maximum a co udělaly děti?
Narodily se mamince, která k nim nemá ten pravý, silný, maminkovský vztah, která má potíže se vztahy s vlastní rodinou, s muži, sama se sebou. A potom je tady táta, který by to měl vyvážit a vyvážil by rád. Jenže nemůže, protože je jen táta. Jen stroj na peníze, který když náhodou vydělá méně peněz a chce snížit výši výživného, dozví se, že si má najít lepší práci, prodat auto, donutit současnou manželku jít pracovat místo v kanceláři, do továrny na tři směny za víc peněz. Ne, my ti to nesnížíme, zaber víc. Ať si tvá žena zvedne výživné na syna z prvního manželství, vytáhněte peníze z dalšího táty. Že máte doma dvě další dospívající děti? Nezájem. A máma dětem nekoupí, co potřebují, řekněte si tátovi. Tomu, který za celá léta nad rámec pořizuje vše, platí výlety, kroužky, nakupuje oblečení, občas vezme k moři, protože má dvě práce. Zajímavé je též, že při posuzování rozpočtu rodiny se započítává výplata současné manželky otce a výživné, které dostává od svého prvního manžela na syna z prvního manželství do příjmů, zatím co výdaje na stejného syna se do výdajů nepočítají, protože na něj nevlastní otec nemá vyživovací povinnost.
Bohužel se takové věci běžně dějí, dokud je člověk nezažije, neuvěří tomu. Neuvěří, že se z běžného milujícího otce může stát rozhodnutím soudu člověk bez domova. Zlomený, chudý, plahočící se muž, pouhý stín. Stačí, když povinný onemocní, přijde o práci, nebo jen poklesne výroba a on zůstane za nižší mzdu doma. Co potom? Výživné nikdo nesníží.
Znám muže, který musel zůstat při covidu doma na snížené výplatě a ještě na něj exmanželka dala exekuci. Bránil se, protože byla neoprávněná, ale soud, kde to dokazoval, proběhl až za několik měsíců. Celou dobu měl plat na sedmdesáti procentech a ještě na něm exekuci. Pokoušel se o snížení výživného, ale bezúspěšně. Táhlo se to takto přes dva roky, neustálé odročování, nové výslechy, aby pak uslyšel, že ke snížení není důvod. Než došlo k odvolání, uplynula nejhorší doba a on si polepšil. Bylo to náročné, ale zvládl to.
Ale jsou tátové, kteří celou situaci nezvládnou a jen přežívají z výplaty do výplaty, a čekají až děti odrostou.
Není to nefér? Není to nemorální? Když je dnes vše tak dokonale nalajnované a bez chybiček, jak to, že se toto děje? Neměl by s tím konečně někdo něco udělat?
