Například tvrdí, že „Česká republika se stala jediným státem EU, který kouření v zařízeních společného stravování vůbec nereguluje.“ To NENÍ pravda. Podle platné úpravy je přeci provozovatel zařízení společného stravování povinen u vstupu do něj označit, zda jde o nekuřácké zařízení, kuřácké zařízení nebo zařízení s vyhrazenými prostory. Já v tom tedy regulaci spatřuji. A i kdyby tomu tak nebylo – to, že něco dělá někdo jiný, tedy Evropská unie, přece ještě není argument, že to musíme dělat taky. Když připomenu argument našich rodičů – když všichni vyskočí z okna, tak skočíme taky? A když už jsme tedy u těch zahraničních zkušeností - Nizozemská vláda se rozhodla zrušit zákaz kouření v barech a kavárnách už po dvou letech - kouření bylo opětovně povoleno v barech, které nejsou větší než 70 metrů čtverečních. Chorvatsko zrušilo zákaz kouření dokonce už po čtyřech měsících od zavedení zákazu z důvodu tvrdých protestů provozovatelů barů a restaurací, kterým se značně po zavedení zákazu snížil obrat.
Jestliže zastánci zákazu tvrdí, že mají problém najít nekuřáckou restauraci – já tvrdím opak. Já mám čím dál tím větší problém najít kuřáckou. Běžte se podívat do ulic libovolného města, do kteréhokoli nákupního centra, kolik z restaurací a kaváren je tam kuřáckých a kolik nekuřáckých. Možná namítnete, že to je jen ve velkých městech. Jenže mám obdobnou zkušenost i z těch malých – a za pravdu mi dávají i statistiky. Konec konců, já sám pocházím z vesnice se zhruba šesti sty obyvateli – a i tam, co já vím, si minimálně ve dvou restauračních zařízeních nezapálíte! A když už jsme u těch vesnic – skutečně chcete posílat chlapy od piva a mariáše ven na mráz? Protože to je další rozšířený omyl, že se zákaz bude týkat jen restaurací, kde se podává jídlo – kdepak, týká se to prostor, kde se podávají potraviny. A nápoje jsou také potravinou – takže se to týká prakticky všech zařízení, včetně pivnic, bufetů, vináren, diskoték, čajoven nebo kaváren.
Dále důvodová zpráva uvádí, že úplný zákaz kouření v zařízeních společného stravování si přeje 78 % občanů starších 18 let. Jenže otázka v tomto průzkumu zněla – vyjádřete svůj postoj k zákazu kouření v restauracích. Vzhledem k výše uvedenému - kdyby otázka zněla, jste pro absolutní zákaz kouření v restauracích, barech, kavárnách, pivnicích, diskotékách a všude jinde, kde podávají jídlo nebo nápoje, výsledek by byl možná jiný. Navíc se ptám, proč autoři vychází z průzkumu, který je více než dva roky starý, když existují na dané téma minimálně dva novější od renomovaných agentur? Rovnou si odpovím, protože ty ukazují něco trochu jiného – když to shrnu, ano, většině Čechů skutečně vadí kouř v restauracích, s absolutním zákazem ale nesouhlasí! Celkově se tak podle autorů průzkumu ukazuje dlouhodobý trend, že většinová domácí populace není nakloněná přijímání striktních zákazů, které nedávají možnost volby.
Absurdní je také argument, že „provozovatelé zařízení společného stravování jsou povinni dodržovat řadu mnohdy až zbytečně přísných hygienických a bezpečnostních norem zajišťujících zdraví nezávadné prostředí a tabákový kouř by neměl být výjimkou.“ Tady je ovšem zásadní rozdíl – hygienické předpisy řeší věci, které z pohledu zákazníka nevidíme a nemůžeme ovlivnit. Například jim těžko půjdeme kontrolovat čistotu kuchyně, čerstvost surovin, nebo stav lednic. Kuřáckou restauraci ale poznáte okamžitě a můžete se tedy rozhodnout, jestli do ní půjdete, nebo ne. Ze stejného důvodu nelze také srovnávat zákaz kouření v restauracích s jinými místy, kde zákaz platí, ovšem při jejichž návštěvě nemáme na výběr. To jsou třeba autobusové zastávky, nádraží, soudy a tak dále. Tam musíme. Do restaurace můžeme – a pokud jsem svéprávný, tak opravdu nedokáži pochopit, proč bych si proboha jako nekuřák vybíral kuřáckou restauraci?! Existence kuřáckých podniků nijak práva nekuřáků neomezuje – vždyť je to hrozně jednoduché. Nemusíte do nich chodit, nikdo vás nenutí, prostě je ignorujte, dělejte, jako že nejsou! Až po vašem zákazu zkrachují, tak stejně nebudou – a to vám vadit nebude? Vy jste tam stejně nechodili, protože se tam kouřilo – a když teda ne vy, tak nikdo? …. Jestli chtějí striktní nekuřáci chodit do kterékoli hospody, aniž by byli obtěžováni dýmem, má to asi stejnou logiku, jako si v řadě restaurací najít tu vegetariánskou a dožadovat se tam práva na krvavý stejk. Nebo spíš, to je asi přesnější, jako by vegetariáni chtěli plošně zakázat konzumaci masa v restauracích.
Téměř k pláči je pak argument, že zavedení zákazu kouření v zařízeních společného stravování v zahraničí nemělo statisticky významný dlouhodobý efekt na zisky jejich provozovatelů. Když pominu, že důvěryhodná studie na toto téma podle všeho vůbec neexistuje – dovolím si výše uvedené souvětí interpretovat o něco srozumitelněji. Statisticky významný dlouhodobý efekt... Jak to chápu já - některé hospody krátkodobě (což asi nebudou myšleny řády dnů) přijdou o zisky, řada jich pravděpodobně úplně zkrachuje – ve výhledu to ale v celorepublikovém průměru nebude zas tak zlé. No, už se těším, až budete vysvětlovat hospodským, že k nim sice přestali chodit lidi, ale že z hlediska celorepublikové statistiky si vlastně polepšili. Mimochodem, majitelům kaváren a barů v Belgii po zavedení zákazu kouření poklesl počet zákazníků o 27 procent a propad tržeb byl zhruba 19%....
Podle mě má být svobodnou volbou hospodských, jestli budou provozovat kuřáckou, nebo nekuřáckou restauraci. Sami dobře ví, na jakou klientelu cílí a jaké podmínky chtějí. Mojí svobodnou volbou zase bude to, jestli chci jít na oběd nebo večeři bez tabákového dýmu okolo, nebo si chci jít posedět s přáteli v pivnici nebo kavárně a k tomu si dopřát cigaretu. Pokud chcete plošně zakazovat, nechte to na samotných lidech – ať si to rozhodnou v referendu. Jinak se obávám, kam tato snaha vychovávat národ povede – ano, kouření má silně negativní důsledky na zdraví. Budeme pak podle stejné logiky omezovat cukr v nápojích, nebo tuk v jídle? No a nesmíme zapomenout na alkohol – tam je situace prakticky stejná, jako u nikotinu. Co se třeba zamyslet nad tím, jestli místo restrikcí nebude vhodnější pozitivní motivace – například daňové zvýhodnění nekuřáckých podniků, které by pak mohly mít lepší ceny a tím být pro zákazníky atraktivnější. A nebo jestli trváte na omezení v rámci prevence – co takhle zakázat do kuřáckých podniků vstup mladistvým do 18 let? A jen na okraj, počet nemocí, způsobených kouřením, se podle mých informací v Itálii, čtyři roky po zavedení zákazu, snížil o dvě desetiny procenta....
Znovu říkám, navrhovaný zákaz je v této podobě brutálním zásahem do svobody podnikání i svobody jednotlivce. Uvědomme si konečně, že kdyby skutečně lidem v této republice kuřácké podniky tak moc vadily, už by tu dávno nebyly – protože by do nich nikdo nechodil. Mnohem horší je podle mne kouřit v domácnosti, nebo v autě, kde jsou děti. Ale to vláda neřeší.
