Základní rozdíl mezi levicovým a pravicovým pojetím rozpočtové politiky v Česku je zřejmý. Pravice reprezentovaná ODS prosazuje tezi, že peníze mají zůstat bohatým, kteří je využijí pro rozvoj svého podnikání, a tím budou zaměstnávat další lidi. Tím dojde k růstu a bohatnutí společnosti. Tato teorie platí v období rostoucí ekonomiky, což byl případ obnovující se Evropy po válce nebo dnešní Číny.
Levice reprezentovaná ČSSD hovoří o nutnosti přerozdělovat, tedy více zdanit majitele fabriky, a peníze, které by mu pravičáci nechali, přerozdělit jeho zaměstnancům, případně jiným potřebným. Argument je jasný. Pokud necháme peníze lidem, budou nakupovat, a tím vytvoří vysokou poptávku po zboží. To bude podněcovat výrobu a přispěje to k dalšímu růstu. Tato teorie platí v Evropě od doby, kdy její trhy přestaly být nedostatkové. Celý ekonomický zázrak západní Evropy stojí na tomto principu.
V České republice nastala po počáteční fázi transformace a příchodu zahraničního kapitálu v roce 1997 první krize, již vyvolaly vnitrostátní ekonomické faktory. Česká ekonomika si sama řekla o fázi dvě, tedy sociální stát. Když jej sociálně demokratické vlády začaly budovat, byla to pro Českou republiku mimořádná vzpruha. Kdo si nevšiml hospodářského zázraku v letech 1998 až 2006, ten je buď zaujatý, nebo si prostě všimnout nechce. Návrat k pravicovému modelu v roce 2007 a 2008 vedl k prudkému poklesu růstu HDP. Nenechte se mýlit vlivy krize. Růst HDP začal dramaticky klesat dávno před jejím příchodem. Mylná ekonomická politika vlády Mirka Topolánka nás připravila jistě o několik procent růstu. Při pokračování politiky z let 1998 až 2006 jsme dnes mohli mít stagnaci, nikoliv několikaprocentní pokles HDP. Jaké je tedy východisko?
Potřebujeme stimulovat vlastní poptávku, stimulovat export. Potřebujeme zvyšovat výrobu, nikoliv sociální rozdíly. Pokud chceme mít asijskou ekonomiku, zaveďme asijské daně. Topolánkovi se to podařilo téměř dokonale. Pokud chceme žít, jako žijí Němci nebo Francouzi, měli bychom se chovat jako oni. Hledat třetí cesty je sice v Česku populární, ale zpravidla to nevede k úspěchu. Pokud jde o úroveň daňových sazeb, patříme dnes v Evropě mezi ty nejprimitivnější státy. Pojďme to napravit a vraťme daňové zákony zpět. Někam k roku 2006. Pak můžeme být opět standardní evropskou ekonomikou.
